Hledáte-li Beethovena, neměl by na vás skočit pes
S šéfem České filharmonie Davidem Marečkem o dědictví Jiřího Bělohlávka, kouzlu Semjona Byčkova, pronikání do Číny i o klasické hudbě v digitálních časech
že bez jejich finanční podpory bychom nemohli řadu prestižních turné uskutečnit. Tím spíše, že nechceme stále dokola žádat o pomoc stát, na jehož bedrech leží náš celoroční provoz.
LN Zmínil jste Británii. Ve Spojeném království tedy letos budete hostovat také?
Ano, zahajujeme spolupráci s londýnskou Royal Academy of Music. Loni na podzim tam vedli naši hudebníci mistrovské kurzy a prováděli se studenty Dvořákovy skladby. Semjon Byčkov dvakrát ročně pracuje s místním studentským orchestrem, a tak se akademie, i díky podpoře českého velvyslance Libora Sečky, rozhodla tuto spolupráci rozšířit na celou Českou filharmonii.
Nesmírně nás těší obě spolupráce: na jedné straně máme prestižní londýnskou Královskou akademii, kde je pro nás čest být prvním zahraničním orchestrem, jemuž byla podobná pozice nabídnuta. Na straně druhé máme Nanking, kde jsme uspěli v konkurenci evropských orchestrů, a získali tak možnost formovat tamní hudební myšlení. Čína je pro nás trochu jako Japonsko před mnoha lety. Filharmonie se na japonský trh dostala jako jedna z prvních – a dnes tam má díky tomu významné postavení. Čína největší rozvoj v oblasti klasické hudby prožívá právě teď, a pokud se nám podaří tam českou hudbu zakořenit, pomůže to i dalším zdejším orchestrům získat podobné postavení, jaké pro nás vydobyly předchozí generace hudebníků v Japonsku.
LN Podle ohlášených plánů by letos měl filharmonii u firmy Decca vyjít také komplet nahrávek se všemi Čajkovského symfoniemi. Podařilo se projekt dotáhnout do konce?
Ano – a podzimní část rezidenčních koncertů na něj naváže. Tři programy s Čajkovského hudbou uvedeme na festivalu Dvořákova Praha, pokračovat budeme čtyřmi koncerty v Tokiu a dále trojicemi vystoupení ve vídeňském Musikvereinu a v novém sále pařížské Filharmonie. Další rezidence nás pak čekají v roce 2020 se Semjonem Byčkovem v Moskvě a s Jakubem Hrůšou v Hamburku.
LN Jaký je vklad Semjona Byčkova do koncepce, o níž jste zmínil, že ji vytvářel už Jiří Bělohlávek?
Tím, že si s Jiřím Bělohlávkem rozuměli a o filharmonii spolu mluvili, navazuje na jeho práci Semjon Byčkov zcela přirozeně. A to způsobem a důkladností přípravy i slovanskou muzikalitou. Upevňuje postavení filharmonie v zemích, kde s ní tradičně vystupoval i Jiří Bělohlávek – tedy v Japonsku, Spojených státech, Velké Británii i v Německu. Vedle toho pomáhá dostat filharmonii do nových působišť, z nichž nejbližší budou již zmiňovaná vystoupení v Paříži a Moskvě.
Podobně přirozeně pak Semjon Byčkov rozšiřuje repertoár. Částečně přebírá díla českých autorů, ale nesnaží se obsáhnout vše. Učí se stěžejní skladby: Dvořákovy Symfonie č. 7, 8 a 9, Smetanovu Mou vlast, Čtvrtou symfonii Martinů nebo třeba Janáčkovu Galgolskou mši.
Vedle toho přidává do kmenového repertoáru zahraniční díla, která jsou zvukově pro Českou filharmonii vhodná: Čajkovského, Šostakoviče, Richarda Strausse nebo Mahlera, jehož komplet symfonií začínáme provádět a nahrávat. A samozřejmě nechybí ani současná hudba. Semjon Byčkov má dobré vztahy s řadou
LN Máte jasno v tom, jak bude digitální koncertní sál fungovat technicky? Budete vybírat minimální paušál jako třeba Berlínská filharmonie?
Ne, tuto oblast teprve tvoříme. Je zřejmé, že nepůjdeme cestou Berlína, protože to vyžaduje obrovské zázemí. Museli bychom po organizační stránce založit skoro další Českou filharmonii...
LN Proč?
Aby plnili obsah a distribuovali jej, musejí v Berlíně zvládat všechny možné typy technologií, distribuce i propagace. My si myslíme, že to není potřeba. Zvlášť proto, že budujeme naši digitální koncertní síň o dost později než Berlínští. Dnes jsou úplně nové možnosti distribuce, které filharmonii nezatíží. Existuje třeba platforma Idagio, což je taková Spotify či iTunes v oblasti klasické hudby. Je to placený kanál se specializací výhradně na klasiku, takže když zadáte do vyhledávání Beethovena, nevyskočí na vás pes ze stejnojmenného filmu. Takoví distributoři nám pomohou proniknout k daleko většímu počtu posluchačů. Když budeme chtít prorazit jako samostatná Česká filharmonie, tak i kdybychom dávali na web všechny koncerty za celý rok, nedosáhneme takové sledovanosti. Budeme-li mít své profily u několika celosvětových distributorů, budeme mnohem víc vidět a přinese to i nějaké finance. Video je dnes pouze prvním krokem k získání posluchačů. Vše, co je na videu, musíte mít i jako audio. Koncert, který doma vidíte na YouTube, si později rádi pustíte třeba v autě nebo ve sluchátkách cestou do práce. Audiovizuálně zaznamenaný koncert je vlastně jen reklamou na to, jak hrajete, je to začátek cesty.