Kotva 1927/1974
Obchodní dům Kotva na pražském náměstí Republiky budil emoce už v okamžiku svého vzniku. A jinak tomu není ani dnes. Aktuálně byl jejich hlavní příčinou fakt, že na zásah ministerstva byla stavba zbavena statusu kulturní památky, který jí byl před časem na základě expertního doporučení přiznán. Protože prý ale došlo k administrativním pochybením, probíhal celý proces znovu. Předevčírem byl ovšem ukončen a jeho výsledek je naštěstí totožný – stavba se opět vrátila na seznam památek, kam nepochybně patří. V kontextu moderní české architektury jde totiž o opravdu významný objekt.
Nápad vybudovat na strategicky významném místě na rozhraní Starého a Nového Města obchodní dům pochází už z druhé
poloviny dvacátých let. V roce 1928 byl ve druhém čísle avantgardního časopisu Stavba, vydávaném Klubem architektů, reprodukován projekt významného pražského architekta Rudolfa Stockara (1886–1957), který svým řešením představoval jeden z vrcholů nastupujícího funkcionalismu.
Skleněné průčelí do náměstí s uzoučkými parapety a průběžnými pavlačemi autor záměrně „zatlačil“z uliční čáry Revoluční třídy, aby vytvořil před vstupem komorní náměstí. Dále se stavba rozšiřuje a sleduje zakřivení Králodvorské uličky až k Rybné. Domem prochází pasáž, která je v jednom místě zaklenuta mohutnou kupolí. Zadní trakt je pak snížen, aby nenarušil nižší zástavbu v Rybné. V té době v Praze nebylo mnoho srovnatelných staveb – snad Kyselovy moderní obchodní paláce Lindt a Praha (později známý jako Dětský dům), Krejcarův Olympic nebo Baťův obchodní dům.
Není proto divu, že Stavba projekt publikovala, ač Stockar, někdejší absolvent pražské techniky, nepatřil mezi levicové avantgardisty okruhu Karla Teigeho, Oldřicha Starého nebo Oldřicha Tyla, kteří měli tehdy v Klubu architektů hlavní slovo. Byl tehdy již představitelem střední generace, reprezentované jmény jako Gočár, Janák, Novotný, Kozák nebo Machoň. Podobně jako oni měl i Stockar za sebou experimenty v různých stylech: secesí, modernou a kubismem počínaje a art dekem konče. K výstavbě obchodního paláce však nakonec nedošlo, což je samozřejmě škoda.
Hexagonální metabolismus
K tématu se architekti vrátili až po několika dekádách, když byla v roce 1969 vypsána architektonická soutěž na obchodní dům nově založeného řetězce Prior. Za oběť bohužel padly domy, které na parcele stály, mezi nimi i pěkné příklady secese (dům architekta a stavitele Jana Pacla) a moderny (pozoruhodná stavba Bohumila Hübschmanna). Proběhl rovněž podrobný archeologický průzkum této cenné lokality s pozůstatky středověkého, později barokně přestavěného kostela sv. Benedikta, objeveny byly i hroby a samozřejmě i zbytky opevnění Starého Města v této partii.
Za Josefa II. byl zrušen kostel, hřbitov i kolej sv. Norberta, později nahrazená novoměstským ústavem šlechtičen. Právě na jeho místě pak od sklonku dvacátých let minulého století stál konstruktivistický palác Kotva architekta Jana Žáka, dekorovaný na nároží plastikou dívky s kotvou od Břetislava Bendy (na střeše této stavby natočil pak na sklonku padesátých let svůj pozoruhodný experimentální film Holubice František Vláčil). Prostor, kde dnes stojí obchodní dům, zůstal z části prázdný, v zadní partii Králodvorské a Rybné však ještě stály i výše zmíněné Hübschmannovy a Paclovy domy.
S výstavbou nového obchodního domu v tomto místě se počítalo již od roku 1963. První cenu ve výše zmíněné soutěži získali manželé Vladimír a Věra Machoninovi, druhou Anton Rokošný a třetí dvojice autorů Ivo Loos a Jindřich Malátek. Výsledky pak byly publikovány v časopise Československý architekt o dva roky později.
Vítězové předložili projekt vskutku působivý, který ovšem na skicách vypadá poněkud dynamičtěji než výsledná stavba provedená v letech 1972 až 1974. Dodejme, že na tehdejší dobu to byl čas rekordně krátký, k čemuž ovšem jistě přispělo angažování prováděcí stavební společnosti SIAB ze Švédska.
Autoři zvolili hexagonální modul, který vtipně vyplňuje dané prostranství. Ve světě byly podobné stavby ovšem tehdy již obvyklé, stylově je lze zařadit pod termín metabolismus. I u nás ostatně vznikly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let obdobné projekty, například různé studie Iva Klimeše, manželů Nedy a Miloslava Cajthamlových nebo Miroslava Masáka (družstevní nákupní centrum Ještěd v Liberci, později zbořené).
Barevný kód
Konstrukčně jde v případě Kotvy o ocelový skelet s železobetonovými litými stropy, nesenými hřibovými sloupy. Profilovaný plášť pak tvoří kortenové plechy. Zajímavý byl i barevný kód, který odlišoval jednotlivá podlaží a objevil se taktéž na průčelí v podobě barevných pruhů.
Dům nyní čeká oprava a lze jen doufat, že bude provedena citlivě a s ohledem k původní architektuře. Krom toho vychází i velmi pečlivě připravená publikace Obchodní dům Prior / Kotva (ed. Petr Urlich, vyd. Národní památkový ústav), která shrnuje celou historii místa, dokumentaci stavby i dalších děl obou autorů a navrch přidává příklady metabolismu v zahraničí i reprint dobových textů. Škoda jen, že pomíjí informace o výše zmíněném Stockarově projektu z roku 1927 a dokumentaci cenných staveb z počátku minulého století, které byly před výstavbou zbořeny.