O demenci a službách
Asi každý zaznamenal, že existují Montessori školky. Populární jsou hlavně v Anglii, kde jednu takovou navštěvoval i princ George, syn Williama a Kate a pravnuk britské královny Alžběty II.
Méně se ale ví, že principy Montessori pedagogiky lze uplatňovat i na starší lidi s demencí. Lze jim tak pomáhat, aby zůstávali déle soběstační.
Takové Montessori centrum denní péče o seniory funguje v Praze 1. Klienti se v něm mohou zapojovat do běžných domácích činností, jako je zalévání květin, krmení rybiček či prostírání stolu. Tedy do všeho toho, co dělali dřív sami, ale teď už nemohou.
Je to mimořádná věc už jen proto, že řada odlehčovacích center nechce a nepřijímá seniory s demencí. Pražské Centrum Seňorina je naopak nejenže přijímá, ale ještě jim pomáhá díky speciálnímu prostředí s různými pomůckami udržet si dovednosti, jež dosud mají. O potřebnosti takové služby ve středu metropole snad nikdo nepochybuje. Ostatně kapacita centra je stále naplněná a zájemci jsou i na čekací listině. Přesto centrum stále bojuje o přežití.
Je to paradox, ze kterého by se slabším povahám mohlo udělat nevolno. Chce-li soukromé centrum poskytovat sociální službu, musí dodržovat zákon, který mu reguluje ceny. Jenže zákon ceny stanovuje tak, že odlehčovací služba pro malý počet klientů nemůže být ekonomicky udržitelná. Důsledkem jsou totiž například nízké
mzdy ošetřovatelů a následná potíž je vůbec sehnat.
Pomoci v tom mohou dotace. Jenže aby je sociální služba mohla získat, musí být součástí střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb. Ten je základem pro financování z veřejných zdrojů, krajských i státních. V Praze přitom už léta platí pravidlo, že do sítě poskytovatelů se může dostat jen služba, která už je na trhu alespoň dva roky. Pražští politici zkrátka nevěděli, komu dotace dávat a komu ne, a tak si vymysleli, že je mohou dostat ti, kteří přežijí dva roky bez pomoci.
Ani pak ovšem nemusí být vyhráno. Centrum Seňorina funguje bez dotací už čtyři roky. A pražští politici mu dvakrát zamítli vstup do sítě poskytovatelů, a tím i nárok na možnou dotaci. Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb se totiž schvaluje na tři roky a v mezidobí není vůle ho měnit. I to je ale nerozum.
Přesto by tento příběh o politické bezradnosti bývalého vedení magistrátu mohl mít dobrý konec. Nová radní Milena Johnová (za Prahu sobě) slibuje, že ještě letos plán rozvoje otevře a zreviduje. Chce také prosadit zrušení podmínky dvouleté existence bez dotací, protože podle ní jen vyjadřovala neschopnost mít vizi rozvoje.
Snad se tedy blýská na lepší časy, kdy město bude konečně vědět, jaké služby potřebuje, a bude je aktivně vyhledávat, místo aby se potřebné služby musely o peníze stále jen doprošovat.
Blýská se snad na lepší časy, ve kterých město bude konečně vědět, jaké služby potřebuje, a bude je aktivně vyhledávat, místo aby se potřebné služby musely o peníze stále jen doprošovat