Místa, která musíte vidět
Mařenka je něžně nazvaná pravobřežní strmá skála u říčního kilometru 86,2. Po břehu se k ní pěšky nedostaneme, musíte to vzít lodí nebo shora od obce Krňany…
O skále, kterou vyhledávají zejména vyznavači lezení, se dozvíme ještě leccos – její hornina je světlá, lehce narůžovělá drobnozrnná albitická žula, odborně nazvaná také alaskit. Ferry Fediuk (nar. 1929), profesor geologie, nadšený vodák a literát, se o Mařence zmiňuje ve své láskyplně koncipované knize o „národní řece“Skály a vody Vltavy, kterou vydalo nakladatelství Dokořán.
Napsal ji jako svérázný osobní dopis čtenáři (oslovuje nás vykacím Vy), v němž krok za krokem, či spíše kilometr za kilometrem popisuje zajímavosti krajiny, historii osídlení, geologické a vodní danosti celého toku Vltavy „od šumavských pramenů až k mělnickému ústí“. V geologicko-vodáckém
průvodci se zastavuje u míst opředených pověstmi a uvažuje, co je na nich pravdy, připomene nevyjasněné záhady i reálné děje a autentické osobnosti, přidá dokonce tři „skoropovídky“tématy se vážící k daným lokalitám.
Vyprávění rámuje základními daty (víte například, že jméno Vltava pochází snad ze starogermánského či keltského názvu With Ahwa?) o délce toku a průměrných či maximálních průtocích, nadmořské výšce nebo splavnosti a „na výpomoc“ještě slovníčkem geologických a vodáckých termínů. Zřejmě poprvé je tu také uvedena geologická kilometráž Vltavy – na rozdíl od vodácké, která je k mání v knihách i na internetu. Pan profesor ví leccos o názvech obcí (v mnohém připomíná kolegu – znalce přírody Větvičku), hodně o povodních, jež nejsou jenom ničivé, ale někdy i naplaveninami zúrodňující.
Předností knihy o řece viděné z paluby kánoe či jiného plavidla je autorův čistě osobní přístup, s jehož pomocí k faktům přiřazuje vlastní zkušenosti, příhody, zlidšťující historky. Nepíše třeba pouze o podstatě vltavínů, ale i o tom, jak si vzácné kamínky k nám přijeli vlastnoručně najít světově proslulí kolegové ze Švýcarska…
Leccos o Velké řece doplňuje i Václav Cílek v doslovu ke knize svého učitele Fediuka, třeba to, jaký vliv na trasy evropských toků mělo kdysi, před 780 tisíci let, přepólování Země, a jak to víme. Přidává na konec i výběr míst na Vltavě, která „musíte vidět“.