Elon má sen
Jeden z hlavních problémů dneška je nedostatek realistické vize naší budoucnosti
Slibovali nám létající auta a dostali jsme akorát pohyblivé obrázky za miliardy dolarů. Jednoduché shrnutí naší doby na počátku nového tisíciletí zformuloval Ashlee Vance, životopisec Elona Muska v jeho stejnojmenné biografii. Původem jihoafrický podnikatel a miliardář vzešel z doby internetové bubliny, kdy se zdálo, že skutečně během příští dekády budou auta létat. Namísto toho přišla nejen finanční krize, ale především největší korporace světa se zabývají prodejem reklamy, pohyblivých obrázků. Největší inovace poslední doby je stále propracovanější sdílení fotek kočiček, dětí a jídla.
Dnes sedmačtyřicetiletý vizionář se tomu vymyká v jedné podstatné věci – má své vize a cíle. Pravděpodobně jsou z říše pohádek, ale jde za nimi a přinejmenším se zcela vážně tváří, že jich chce dosáhnout. Právě proto mu investoři akceptují a odpouštějí, že jeho továrna na sny o elektromobilitě Tesla pálí jejich peníze větším tempem než konkurenční neúsporné motory benzin či naftu. Jen za první čtvrtletí přes 700 milionů dolarů, tedy v přepočtu neuvěřitelných šestnáct a čtvrt miliardy korun. Prochází mu tak, že staví automobily ve stanu v kvalitě, k jaké by si tradiční výrobci ani netroufli pomyslet klesnout. A když oznámil, že se zaměří na vybudování globální flotily robotaxi bez řidiče, dočkal se opět potlesku. Má totiž alespoň nějakou představu o budoucnosti.
Ze Země na Mars
Naprostá absence pozitivní vize v dnešním světě je nejlépe vidět na výročí přistání člověka na Měsíci letos v červenci. Před již neuvěřitelným půlstoletím se lidé vzepjali k doslova historickému výkonu. Je přitom jedno, že šlo fakticky o závody v rámci studené války, dnes žádný podobný cíl nemáme. Nejblíž tomu byla izraelská sonda Beresheet, která se před dvěma týdny pokusila přistát právě na našem jediném přirozeném satelitu. Je přitom jedno, že se to nakonec nepodařilo, malá země na pobřeží Středozemního moře je teprve čtvrtá na světě, která se dostala tak daleko. Vedle USA, někdejšího Sovětského svazu a Číny. A to díky malému startupu, který sehnal soukromé finance a v neuvěřitelně malém týmu padesáti lidí – ve srovnání s národními kosmickými programy – dal cestu na Měsíc dohromady. A také díky Elonu Muskovi, jehož raketa sondu vynesla.
Právě projekt SpaceX je ještě větším snem, díky kterému Musk hlavně ukazuje, že je schopen své sny plnit. Jeho rakety naprosto zázračně a neuvěřitelně přistávají zpět na Zemi jako vystřižené ze sci-fi filmů. Může tak směle tvrdit, že bude prvním člověkem, který zemře stářím na Marsu. Může klidně zlobit americkou Komisi pro cenné papíry. Může si klidně i zapálit jointa marihuany v přímém přenosu. Zlobivý génius má pozitivní program a dokazuje alespoň v malém nemožné, a za to se mu odpouští vše. I ty ztráty.
Muskovi konkurenti ničeho takového schopni nejsou. Tradiční automobilky v posledních letech zvládly akorát způsobit obří skandál s fixlováním emisí dieselů. Americká NASA je ráda, že má firmu potrefeného miliardáře k dopravě na Mezinárodní vesmírnou stanici a je to tak on, kdo popohání Bílý dům a Kongres, aby něco udělaly se zoufalým podfinancováním slavné agentury. Mnohem bohatší miliardář Jeff Bezos sice má vlastní vesmírný projekt, ale víc poutá pozornost svým rozvodem a kontroverzemi v bezohledném podnikání svého Amazonu než nějakou pozitivní vizí. I výrobci mobilních telefonů, toho největšího zázraku v našich kapsách za poslední dekádu, dnes jako největší inovaci řeší ohybatelný displej. Otec smartphonů a řady dalších průlomových inovací Steve Jobs se musí v hrobě obracet.
NASA je ráda, že má firmu potrefeného miliardáře k dopravě na Mezinárodní vesmírnou stanici. To on popohání Washington, aby něco udělal se zoufalým podfinancováním agentury.
Papírová podpora inovací
Státy a Evropská unie se zase především snaží usilovně regulovat internetové giganty kvůli fake news a dalším podobným skandálům. Podpora skutečných inovací je spíše na papíře a mnohem více se podléhá tlakům tradičních lobby v čele s médii, které nejsou samy schopny inovovat. Největší boj se svádí s taxikáři a hoteliéry o to, jestli jejich konkurence může fungovat v mobilní aplikaci, tedy v něčem, co je s námi už řadu let. Třeba naše komisařka Věra Jourová je jedna z mála v Bruselu, kdo nechce jen vršit další a další předpisy, a také i za to se zcela poprávu stala jednou ze 100 nejvýznamnějších osobností světa dle časopisu Time.
Levicová ekonomka Mariana Mazzucatová tvrdí, že jsou to státy a jejich vlády, kdo má přijít s novými vizemi, jako byla cesta na Měsíc. V další dekádě se podle ní máme soustředit na řešení hladu, léčbu rakoviny nebo prodlužování lidského života. Je možné, že se objeví charismatický politik, který podobně jako kdysi JFK zmobilizuje celý svět. Do té doby ale musíme doufat, že bude víc skutečných vizionářů, jako je Elon Musk. A třeba budou i trochu lepší byznysmeni.