Benešová pod drobnohledem
Pozdvižení části politické a mediální scény, které vyvolalo rozhodnutí premiéra Andreje Babiše jmenovat ministryní spravedlnosti Marii Benešovou, se dá pochopit, protože politické strany o tento klíčový resort vedou heroický boj v podstatě od změny režimu v roce 1989. Za kulisami těchto bitev stojí většinou mocenské zájmy finančních a podnikatelských skupin, které tu či onu stranu s kořeny v 90. letech, kdy se u nás hlavně v oblasti privatizace kalila ocel, otevřeně či skrytě platí. K ovládnutí justice však „umět“ministra spravedlnosti nestačí, je k tomu zapotřebí být i co nejblíže prezidentovi republiky, jenž kromě pravomoci vyhlášení amnestie jmenuje soudce do nejvyšších pozic.
Proti jmenování Benešové se dnes nejhlasitěji staví a vystupují zástupci politických stran, které svými rozhodnutími z minulých let v několika vlnách vytvořily nové skupiny miliardářů, jejichž moc za posledních 20 či 25 let nevídaným způsobem vzrostla. A nejen to. Vytvořily zhoubný systém, který nazval justiční mafií kdo? No Benešová! Dovolila si hodně. Přitom jako bývalá nejvyšší státní zástupkyně (1999–2005) asi dobře věděla, o čem hovoří. Pojmenovala dlouhotrvající neutěšenou situaci v české justici tím správným pojmem, což se nikdo předtím ani potom udělat neodvážil. Není divu, že síly, které v této kauze stály na druhé straně, Benešové nikdy neodpustí. Stejně
jí neodpustí strůjci ostudné policejní reorganizace z roku 2016, která měla zejména za cíl zlikvidovat politiky a byznysmeny neovlivnitelný útvar plukovníka Roberta Šlachty. Benešová totiž patřila mezi nejtvrdší kritiky tohoto kroku.
Proti zájmům zmíněných finančních skupin však stojí víra obyčejných voličů, které ze všech problémů společnosti nejvíce dokáže naštvat nespravedlnost, proto by mohli sázku na Benešovou uvítat. Ale i jim může vadit načasování výměny ministra, což vzhledem k vývoji kauzy Čapí hnízdo premiéra Babiše bylo více než tragické a což na Benešovou samozřejmě vrhá stín. Pochybnosti vznikají i proto, že Benešová je poradkyní prezidenta Miloše Zemana, jehož nejbližší úředníci se snažili ovlivnit vysoce postavené soudce. Bude tedy nová ministryně odezírat z úst prezidenta? Ať každý věří, čemu chce, jenže například Hana Marvanová, jejíž morální integritu a hluboké znalosti o poměrech v české justici snad nikdo nezpochybňuje, si myslí, že Benešová je odvážná, a nemá obavu, že bude podléhat Zemanovi a jeho okolí.
Benešová je navíc známá tím, že s prezidentem v mnohém nesouhlasí a na rozdíl od jiných se to nebojí říct. Jako krásný příklad lze zmínit kauzu Jany Nagyové, zatímco i mnozí z nejzarytějších Zemanových kritiků sdílí jeho přesvědčení, že „šlo přece jen o kabelky“, Benešová jednoznačně podporuje názor Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. I v kauze H-System jí nebránilo dlouholeté přátelství se Zemanem, aby tvrdě žádala vyšetřování případu, kde figurovali i lidé silně propojeni s prezidentem.
Benešové se však vytýkají i kauzy, kde nehrála pozitivní roli. Například její přátelství s kontroverzním podnikatelem Markem Vítem, to, že jako advokátka obhajovala v trestním řízení bývalou ústeckou hejtmanku Janu Vaňhovou z ČSSD, či její roli v případu, kdy s dalšími poslanci napříč politickým spektrem prosazovala možnost vyvinění se právnické osoby z trestněprávní odpovědnosti. Coby ministryně spravedlnosti zasáhla do trestního řízení miliardáře Pavla Tykače. A byla také v čele státního zastupitelství, když v roce 2004 vláda prodala OKD…
Příležitostí obhájit svoji angažovanost v těchto kauzách bude mít Benešová v rozhovorech či na tiskových konferencích dost. Bezesporu bude nejostřeji sledovaným členem Babišovy vlády, každý její plán či rozhodnutí budou hodnoceny velice kriticky nejen ze strany politiků a médií, ale i všemi účastníky v oblasti justice. Je to správně, škoda jen, že se to nedělalo tak důsledně v minulosti.
Marie Benešová je známá tím, že s prezidentem v mnohém nesouhlasí a na rozdíl od jiných se to nebojí říct