Maminko, seskočil jsem z éra…
PRAHA Že seskočil z letounu, řekl překvapené matce v létě 1942 mladý parašutista Vojtěch Lukaštík. Jeho příběh je plný odhodlání, ale zároveň i tragédií. Téměř všude, kde se tehdy parašutisté objevili, do skupiny Intransitive se sabotážními úkoly. K výsadku došlo společně se skupinou Tin v okolí Rožmitálu pod Třemšínem v noci z 29. na 30. dubna 1942.
V důsledku rozptýlení se po seskoku skupiny nesešly, Lukaštík nalezl pouze zraněného parašutistu Ludvíka Cupala. Po ošetření odešli společně na záchytnou adresu skupiny Tin v Rokycanech. Poté odjeli na Moravu a Lukaštík se pokoušel se svojí skupinou sejít prostřednictvím smluvených inzerátů v tisku. K setkání došlo v jihočeských Bernarticích. Pobyt byl později prozrazen a rodiny spolupracovníků popraveny.
Lukaštík odjel na vlastní pěst zpět na Moravu, kde se ukrýval v okolí Uherského Hradiště. Zde se seznámil s Ludmilou Remešovou, dcerou autodopravce z Jankovic, a na podzim 1942 se k rodině přestěhoval. Mezitím se s Cupalem neúspěšně pokusili o atentát na Emanuela Moravce během pouti u Sv. Antonínka u Blatnice. Vojtěch Lukaštík kolem sebe začal vytvářet odbojovou skupinu a připravovat sabotážní akce. Pokus o destrukci na důležité železniční trati však nevyšel, připravená nálož byla totiž objevena železničním zřízencem. Po prozrazení některých Lukaštíkových spolupracovníků začalo zlínské gestapo s novým pátráním po parašutistech v okolí.
V noci 8. ledna 1943 byl jeho úkryt v Jankovicích nalezen a Vojtěch Lukaštík v boji s přesilou gestapa v nastalé přestřelce padl. O týden později byl vypátrán i Ludvík Cupal, který se v obklíčení ve Velehradě zastřelil.