Cílit jen na skleníkové plyny je pitomost
Jan Pokorný (72)
Už před dvaceti lety bylo zřejmé, že způsob hospodaření, jaký se v Česku provozuje, vede k postupnému odvodnění krajiny, říká v rozhovoru pro LN Jan Pokorný, ředitel obecně prospěšné společnosti Enki, která se zabývá výzkumem v oblasti solární a krajinné energetiky, rybničního hospodaření a hospodaření s vodou v krajině.
Pokorný dlouhodobě upozorňuje na to, jak důležité je vracet vodu do přírody. I proto od roku 1997 ve spolupráci s profesorem Riplem z Technické univerzity v Berlíně a kolegy ze Švédska začal pod patronací UNESCO pořádat kurzy pro rozvojové země.
LN Často říkáte, kolik je to wattů, svítí-li slunce. Tak kolik?
Tisíc wattů na metr čtvereční při jasné obloze od jara do podzimu. Na kilometr čtvereční je to příkon jednoho bloku Jaderné elektrárny Temelín (1000 MW). Jestliže na tom kilometru čtverečním máte les či ovocný sad a rybníky, většina energie jde do výparu vody. Vodní pára neodchází rychle, protože už není síla, která by ji hnala rychle vzhůru, voda se vrací jako drobný déšť, mlha či ranní rosa, když se v noci ochladí. To je malý vodní cyklus, který ale existuje jen tehdy, pokud je dostatek vegetace a vody.
LN A to teď není?
Provozujeme průmyslově zaměřené zemědělství, rozšiřují se města a suché odvodněné plochy. V Česku se sice plocha lesů trochu zvýšila, necháváme však vědomě usychat les na horách a lesy ztrácejí vodu. Tomu všemu je společné, že se odvodňuje a odstraňuje trvalá vegetace, zmizely i malé nivy toků a jiné mokřady, mokré louky byly odvodněny. Máme velké půdní bloky, které jsou odvodněné, a vzrostlá vegetace, která chladí, je na nich jen krátkou dobu. Kukuřice začne růst v červnu, a to už sekáme řepku a obilí. Pak zůstanou holá, přehřátá pole. Na sklizeném, odvodněném poli je najednou povrchová teplota 50 stupňů a horký vzduch jde nahoru. Suchá plocha vypadá nevinně, ale právě z ní stoupá rychle vzhůru ohřátý vzduch, který odebírá vlhkost z okolí. Tak krajina vysychá.
K tomu máme městské aglomerace, které se taky přehřívají. Hospodáři v krajině, tj. zemědělec, lesník, rybníkář, a případně územní plánovači určují množství a kvalitu vody i místní klima a tato úloha by jim měla být přiznána. V zemědělství pracují méně než dvě procenta populace, zemědělci produkují to, co mohou prodat, a chovají se tak, jak to určují dotace. Farmáři živí světovou populaci, ale přitom patří k ekonomicky ohrožené skupině podnikatelů.
LN Zaniklé civilizace si tím vším prošly?
Minulé civilizace, ať už Mezopotámie, Severní Afrika, či údolí Indu, všechny vyschly. Co je přitom podstatné – nepálily fosilní paliva, nepoužívaly uhlí, nezvyšovaly tedy koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře. A beztak vyschly. Hlavní příčina vysychání je podle mě špatné hospodaření s vodou a s vegetací v krajině.
LN Pokud civilizace vyschly i bez oxidu uhličitého, není to tedy prostě jen proud dějin?
Samozřejmě že je, ale má nějakou příčinu. Existuje úžasná kniha Green History of the World, tedy Zelená historie světa, kterou napsal archeolog Clive Ponting. V 65 letech mu došlo, že se většinou civilizace vyčerpaly samy. Zeslábly a potom je přemohli nějací nájezdní barbaři. Vezměte si třeba Řím. Civilizace prostě vyčerpala půdu, vznikly tenze, protože civilizace (města) zcela zapomněla na zemědělce, zapomněla, kdo vytváří hodnoty. My vymýšlíme, že budeme dovážet potraviny. Ale odkud? A proč?
LN Které civilizace vyschly?
Jednodušší je říct, které nevyschly. Třeba Jižní Korea, nevyschly části Číny, protože mají rýži, což je mokřadní rostlina. V Egyptě archeologové kopají dva tři metry pod zem, aby našli to, co tady bylo před pár tisíci lety. Celý sever Afriky, bývalé Kartágo a dnešní Alžír, podobně Mezopotámie, sumerské civilizace, tedy dnešní Sýrie, Irák, Írán. Vyschla i celá Střední Asie, o které se moc nemluví. Třeba Turkmenistán má krásné muzeum o historii civilizace a ukazuje, jak postupně museli čerpat vodu z větších hloubek. Vyschly i civilizace Mayů a Aztéků. Někdo říká, že kdyby vydržely, za pět set let se klima změnilo. Ano, ale proto, že to území opět zarostlo.
LN Jaké ponaučení bychom si ze zaniklých civilizací měli vzít?
Musíme vidět, proč vyschly. A vyschly právě proto, že odvodňovaly. Civilizace je organizace společnosti, jež má takovou nadprodukci zemědělských potravin, že může udržovat města, armádu, úředníky. Nejsou to jen sběrači či lovci. Člověk je na zemi jeden až dva miliony let, první civilizace vznikaly před necelými 10 000 roky a většinou vydržely nejdéle několik tisíc let. Většina měla nadprodukci potravin proto, že začala pěstovat zušlechtěné stepní trávy, tedy obilniny. Pšenice, žito či ječmen nesnesou zatopení kořene vodou. My jim proto musíme půdu vylepšit (meliorovat), aby se kořeny ve vodě neudusily. Postupně měníme krajinu ve step a pak žasneme, že se jako step chová.
LN Máme tedy přestat pěstovat obilí?
Určitě ne. Zatím ani nemůžeme pole rozdělit na menší plochy. Jsou odvodněná, máme velké stroje a nemáme lidi v zemědělství. V tomto směru jsme na tom ještě hůř než jinde. Na každém půdním bloku, respektive pod ním, bychom potřebovali zadržet vodu a přitom neohrozit zemědělství ani ten odvodňovací systém, jinak by se tam traktor utopil. Nejde to nechat jen tak a říct si, že si to poradí samo. Je to stejné, jako kdybyste nechali jen tak stát dům bez údržby. Pole je stavba, protože má v půdě systém odvodnění.
LN Jak tedy na to?
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd vypracoval s Povodím Vltavy velmi podrobnou mapu, kde je pro celé povodí Vltavy vytipováno 160 tisíc míst pod jednotlivými půdními bloky, kde je třeba vodu zastavit, abychom ji nepouštěli rychle pryč a využili ji zpátky v krajině. Můžete udělat příčnou rýhu a dvě přemostění, po kterých může jet zemědělská technika. Níže vytvoříte mokřad či rybník. Zaberete tak pět hektarů ze sta, přičemž to stačí na zadržení třeba stoleté srážky. Už v tu chvíli na tom budeme lépe, protože když začne svítit slunce, voda se začne točit, tedy vypařovat a vracet zpět v drobných srážkách. Potřebujeme každou vodu, která naprší, poslat zpátky přes rostliny, tím recyklujeme do rostlin i živiny, které nezbytně z polí odtékají. Časem se pak dostane voda i do podzemí, protože bude víc pršet. Existují pozitivní příklady obnovy krajiny zadržením vody v krajině.
LN Řekl jste, že jsme na tom nejhůř. Za to mohou meliorace, prováděné za komunistů, scelování pozemků, a tudíž i prvenství ve velikosti půdních bloků. V Evropě tedy ten problém nemají?
Scelování pozemků a úbytek lidí v zemědělství je obecný problém v celé Evropě. Je to věc mechanizace. U nás to akcelerovalo politicky vymýcením sedláckého stavu, který se zpátky nevrátil. Uplynuly desítky let a gynekolog dnes nepůjde zpátky, aby si udělal milionové půjčky a začal hospodařit. To je mimochodem konkrétní příklad. Dnešní styl života, kdy si
Vystudoval biologii a chemii
■
na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK).
Zabýval se fotosyntézou
■
a ekofyziologií vodních rostlin a revitalizací mokřadů v Botanickém ústavu Akademie věd ČR.
Ředitel ENKI, o. p. s., zaměřuje
■
se na úlohu rostlin v distribuci sluneční energie a utváření mezoklimatu.
Přednášel na Přírodovědecké
■
fakultě UK, České zemědělské univerzitě v Praze, University Applied Sciences Turku, IHE Delft.
Osm let člen výzkumné rady
■
Technologické agentury ČR
a člen mezinárodních vědeckých organizací.
ENKI se zabývá aplikovaným
■
výzkumem v oblasti solární a krajinné energetiky, rybničního hospodaření, hospodaření s vodou v krajině, využití přírodních i umělých mokřadů.
v prvé řadě „užíváme“, je v rozporu s tradičním zemědělským hospodařením. Je to tak trochu koule na noze, čímž se nechci nikoho dotknout, protože jsou lidé, kteří tu kouli na noze mají rádi.
Ale například Španělsko začalo vysychat už s Kolumbem, když začaly zámořské plavby. Zlikvidovali třeba až tisíc hektarů dubového lesa na jednu loď, dubové lesy padly a už se neobnovily.
Španělé mají slušnou zemědělskou produkci, protože mají dotované zavlažování. Kdyby ho neměli, mají smůlu. Francie má menší zemědělská hospodářství a je tam více zemědělců, ale i tam jsou ohromné vysychající lány.
LN Suchu podle vás lze rozumět. Kdo tomu v Česku nerozumí, ale měl by?
Společnost, tedy vědci a politici, se soustředí na to, že klima je tvořeno atmosférou a skleníkovými plyny. V textech mezivládního panelu pro klimatickou změnu se doslova píše, že hospodařením v krajině neovlivníme množství vodní páry, že ho ovlivňujeme tím, jak vypouštíme skleníkové plyny. S tím nelze souhlasit a je to pitomost. Když odvodním nějaké území, stoupá povrchová teplota půdy, ohřívá se vzduch a ten stoupá a odnáší vodní páru rychle vzhůru. V doporučeních pro rozhodující sféry se píše jen o oxidu uhličitém a skleníkových plynech. Není tam ani slovo o tom, že měníme distribuci sluneční energie na zemi tím, co sluníčku nabídneme, tedy krajinným pokryvem. A není tam ani slovo o přímé úloze vody a rostlin v klimatu.
LN Chápu, že to vás zneklidňuje.
Jedna věc je rozumět a druhá to říkat. Oxid uhličitý a skleníkové plyny se dostaly do ohniska ideologie. Oficiální věda je placená za to, aby dosáhla nízkouhlíkové společnosti, případně uhlíkově neutrální. To máme přestat dýchat? Problémy začínají od vědců, kteří si odporují v principech chápání klimatické změny, mnozí ignorují přímou funkci vody a vegetace v utváření klimatu. Více se věří modelům než vlastním očím a zkušenostem. Modely nedokážou postihnout dynamiku přeměn sluneční energie přes rostliny a vodní páru, která je nejvýznamnějším skleníkovým plynem, tvoří ovšem i mlhu a mraky, jež stíní a přenáší sluneční energii v „čase a prostoru“. To, že nedokážeme tyto děje modelovat, neznamená, že můžeme tyto nejdůležitější procesy ignorovat.