Kreml narazil na rozdané karty
Ruský prezident Vladimir Putin se pokouší dělat velmocenskou politiku i na Dálném východě. Nepříliš úspěšně.
PEKING/VLADIVOSTOK Oslovení ve státnických rozhovorech mnohé napoví a tak tomu bylo i během setkání, která absolvoval ruský prezident Vladimir Putin s lídry Severní Koreje a Číny. Vůdce KLDR Kim Čong-una tituloval „vážený soudruhu předsedo“, čínského prezidenta Si Ťin-pchinga oslovoval „můj dobrý příteli“. Jinak řečeno: zatímco s Čínou Rusko spojuje myšlenka určitého spojenectví, na Korejském poloostrově Putin spíš jen sondoval situaci. V obou případech ale narazil na předem rozdané karty.
Projekt nové hedvábné stezky, o které se v Pekingu jednalo, je klíčovým pilířem čínské zahraniční politiky. „Překrývá se s ruskou myšlenkou velkého euroasijského partnerství,“prohlásil Putin v čínské metropoli. Šéf Kremlu pak opatrně připustil „spojení dvoustranných a mnohostranných integračních procesů“v rámci struktury Eurasijského ekonomického svazu.
Ten funguje pět let a členy jsou vedle Ruské federace i Bělorusko, Kazachstán, Arménie a Kyrgyzstán. O přistoupení uvažují i další země jako Tádžikistán a Uzbekistán. Svaz má být obdobou Evropské unie s volným pohybem osob, zboží i kapitálu stejně jako platformou pro ekonomickou spolupráci. K EU s volnými hranicemi, dotacemi a pravidly má ale daleko a běžní občané jeho vliv téměř nepociťují.
„Ruská federace se nemůže stát ani jedním segmentem projektu řízeného Čínou,“říká pro ruskou redakci Rádia svoboda sinolog Alexej Maslov z Vysoké školy ekonomické v Moskvě. Důvodem je podle něj právě existence Euroasijského svazu, který však nemá globální význam a je spíš Moskvou řízeným obnovováním vazeb z dob bývalého Sovětského svazu.
„Nynější fórum o nové hedvábné stezce dává Putinovi šanci říct, jak se Rusko staví k tomuto novému ekonomickému řádu a zdali je připraveno se ho účastnit,“míní Maslov. A dodává, že z Pekingu (který ve větších objemech než s Ruskem obchoduje s USA či Japonskem), nutně přijdou otázky, co vlastně Moskvě může nabídnout.
Políček od Kima
„Velký význam má myšlenka ledové hedvábné cesty,“prohlásil v Pekingu ministr financí Anton Sulianov. Námořní trasa přes Arktidu je sice pro Čínu velmi zajímavá, ještě atraktivnější jsou ale jiná lákadla – možnost využívat transsibiřskou magistrálu, ruské suroviny i obrovská pustá a k osídlení vhodná území na Sibiři. Jde o věci, po kterých v Pekingu dlouhodobě pošilhávají a jež v Moskvě nikdy všanc nedají – a proto z obou zemí nikdy nebudou skuteční spojenci.
Stejně tak schůzkou s Kim Čong-unem se Putin vetřel na čínsko-americký píseček. Jednak tím využil vakua po neúspěchu summitu Kima a amerického prezidenta Donalda Trumpa koncem února v Hanoji, pak na to měl i jisté právo s ohledem na 17 kilometrů společné hranice. Oba státy spojují silnice a železnice, přitom Putin dobře ví, že pokud by se situace v KLDR přiblížila normálu a přestaly by platit mezinárodní sankce, otevřely by se obrovské možnosti.
Během zhruba 1400 kilometrů dlouhé cesty obrněným vlakem po zanedbané trati si to musel uvědomit i Kim Čong-un. Přesto se choval tak, jako kdyby on sám byl mocnější a silnější, a nechal Putina půl hodiny čekat. Oba lídři diskutovali místo plánovaných padesáti minut přes dvě hodiny, žádnou dohodu však neoznámili. A to ani často spekulované obnovení šestistranných jednání (Rusko, USA, Japonsko, Čína a oba korejské státy) přerušených před deseti lety, které by byly pro Putina citelným diplomatickým úspěchem.
„Mnohostranné jednání může nastat, až bude nastolena otázka mezinárodních záruk pro Pchjongjang, teď to nijak naléhavé není,“řekl Putin. Kim označil jednání za „užitečné a konstruktivní,“a vyjádřil naději, že v tomto duchu bude pokračovat. Konkrétní výsledek je tak jeden – pozvání Putina do Severní Koreje a skutečnost, že Rusko zůstává nadále ve hře. Otázkou je, jestli více jako mocnost, nebo jako soused.