Španělsko míří k dalšímu patu. S ultrapravicí v zádech
Kudy vedla cesta k volbám
MADRID/PRAHA Jedinou jistotou v předvečer předčasných parlamentních voleb, které se za Pyrenejemi v neděli konají, je to, že není jisté vůbec nic. Španělé mají na výběr z více než desítky politických stran a koalic, výsledky hlasování jsou ovšem ve hvězdách. Průzkumy předpovídají, že ani jedna ze stran nezíská většinu mandátů – a rozhodnout může populistická ultrapravice.
Španělská politická scéna je již několik let rozkolísaná kvůli korupčním skandálům a separatistickým snahám v Katalánsku, kde někteří politici otevřeně žádají odtržení bohatého a lidnatého regionu od koruny. Navíc i za Pyrenejemi – podobně jako v jiných evropských zemích – získala na síle populistická extrémní pravice, již zítra voliči téměř jistě pošlou do parlamentních lavic. Stane se tak poprvé od restaurace španělské demokracie po smrti generála Franciska Franka v roce 1975.
Cestu k nedělním volbám vytyčilo hlasování o nedůvěře vládě, které proběhlo v polovině února a bylo spojeno se schvalováním rozpočtu. Premiéra Pedra Sáncheze (47) a jeho Socialistickou stranu (Partido Socialista Obrero Espanol, PSOE) tehdy odmítli podpořit katalánští poslanci odvetou za to, že Sánchez předtím přerušil jednání o katalánské autonomii, a zbylé hlasy nestačily. Premiér tak musel vypsat nové volby.
Socialisté sice zítra zřejmě dostanou
Listopad 2016: šéf lidovců
■
Mariano Rajoy sestavil po vyhraných volbách vládu.
Červen 2018: poslanci vyslovili
■
Rajoyově kabinetu nedůvěru kvůli korupčním skandálům, premiérem se stal socialista Pedro Sánchez.
13. února 2019: poslanci
■
pravice a menších regionálních stran nepodpořili rozpočet, který byl svázán s důvěrou vládě.
15. února 2019: Sánchez
■
vyhlásil volby na 28. dubna.
nejvíce hlasů (průzkumy jim přisuzují zisk 25 až 29 procent), přesto si však Sánchez může brzy připadat jako toreador v koridě. Pokořit býka (tedy získat většinu pro vládu) bude nejspíš velmi obtížné, naopak se může rychle octnout pod jeho kopyty. S jediným zřetelným spojencem, levicovými populisty ze strany Podemos (Můžeme), totiž socialisté většinu dohromady téměř jistě nesloží.
Pravice v osidlech populismu Podobně nejistá matematika však funguje i napravo od politického středu. Lidová strana (Partido Popular, PP) bude zřejmě druhá na pásce, předpokládaných 20 procent hlasů však znamená pro partaj, která byla ve Španělsku u moci v letech 2011 až 2018, značný ústup z výsluní. Za lidovci by měla skončit pravostředová partaj Občané (Ciudadanos, Cs) s přibližně 15 procenty.
Jazýčkem na vahách se tak snadno může stát populistická ultrapravice sdružená ve straně Vox. Vstup této partaje tvořené vesměs bývalými nespokojenými členy PP do parlamentu se zdá být jistý, s předpokládaným ziskem kolem 12 procent hlasů.
Základem politiky Voxu je odpor proti přistěhovalcům a multikulturalismu; strana naopak prosazuje větší centralizaci Španělska. Vox též kritizuje „genderovou totalitu“a radikální feminismus. První větší úspěch od svého vzniku v roce 2013 sice Vox zaznamenal až loni v regionálních volbách v Andalusii (získal přes deset procent mandátů), od té doby však jeho podpora stabilně roste.
Volební matematika tak pravděpodobně postaví umírněnou pravici (lidovce a Občany) před nezáviděníhodnou volbu. Součet mandátů spolu s Voxem totiž snadno může vést k parlamentní většině – sestavení takové koalice by ale bylo krokem, který by jistě znechutil řadu voličů PP i Cs, a navíc by Španělsko mezinárodně zdiskreditoval.
Spojení umírněné pravice s Voxem se obává i vůdce socialistů Sánchez. Ve včerejším vydání listu El País označil Vox za „hrůzostrašnou ultrapravici, sestávající z frankistů a lidí popírajících holokaust... Stranu, podle které změna klimatu neexistuje stejně jako násilí na ženách. Představují skutečnou hrozbu pro demokracii.“
Již potřetí během necelých čtyř let půjdou zítra Španělé k volebním urnám. A je pravděpodobné, že zápas mezi pravicí a levicí dopadne opět nerozhodně.