Citem proti citu

Jak na pravicový populismus? Přebít ho liberálním

Populismus slouží jako nálepka zla. Ale nezapomeňme, že ve skutečnosti je politikou sázející na city a emoce. A je-li za hlavního nepřítele demokracie pokládán populismus pravicový, logika míří k tomu, že se mu postaví populismus levicový či liberální. „Je nejvyšší čas pro levicový populismus,“napsal německý intelektuál Jakob Augstein. „K vítězství v boji proti citům je jen jedna cesta: rozvinout ještě silnější cit,“řekla francouzská filozofka Chantal Mouffeová.

To vše oživil francouzský prezident Macron na čtvrteční tiskové konferenci. Nešetří city ani patosem. Nabízí novou společenskou smlouvu, chce snížit počty poslanců, postavit se elitářství (zrušit elitní školu ENA), zvýšit důchody a snížit daně. Zjistil, že v lidu vládne pocit nerovnosti, opuštění a odmítnutí elitami. Odkud ty argumenty známe? Inu od těch, kteří jsou nálepkováni za pravicové populisty. Teď je Macron přebíjí ještě silnějšími city, jak to předvídala filozofka Mouffeová. Leč odpověď na otázku, co to udělá s rozpočtem, zatím schází.

Macron riskuje. Nařizuje-li, aby „v žádné francouzské čtvrti“nebyly porušovány zákony, potvrzuje tím existenci „no-go zón“, čímž popírá tvrzení vlastního liberálního tábora, že takové zóny neexistují. Ale zároveň přiznává realitu i to, že politické elity se od ní vzdálily. Naznačuje, že neexistují „levicová“a „pravicová“témata, ale jen reálná problémová témata, která nelze přenechávat populistům jakéhokoliv ražení. Uspěje?

Uvidíme. Macron plánuje decentralizaci, přesun moci blíže k občanům. Ale zítra tomu bude 50 let, co Charles de Gaulle, jeho velký vzor, právě po nezdařeném referendu k decentralizaci z úřadu hlavy státu odstoupil.