Nebát se a fandit
B: (napije se) Dobrá, v tomhle máš point. Beru. Tady to asi zašlo moc daleko. Jenže (zamyslí se), dneska to máš těžký. Lidi nevědí, co říkaj. A to nejen na fotbale. Tak kde to maj nějací fotbaloví fanoušci brát? O nějakou autoritu, a to myslím pozitivně, dneska aspoň jako normální člověk jen tak někde nezavadíš. Nikde!
A: Čekal jsem, že budeš zobecňovat. Jen nevím, jestli bys byl takový chápavý, kdyby ti dali třeba do huby.
B: A tobě dali?
A: Nedali. Ale mohli. A to mi stačí. Mám z nich strach. A já nesnáším, když mám důvod, abych se bál. A tihle borci mi ho dávaj.
B: Hele, po pravdě řečeno, já se taky někdy bojím. Ale to je třeba překonat. Ber to jako školu života. Co se na stadionu naučíš, v globalizovaném světě jako když najdeš. Bohužel moc jiných možností naučit se něco o morálce dneska nemáš…
A: Jak to?
B: No vem si třeba náboženství. Katolickou církev. Za totáče jsme přece ke katolíkům ještě vzhlíželi. Teda k těm pravým, nemyslím na kolaboranty z Pacem in terris. Myslím jako skutečný katolíky z Vatikánu. Pamatuješ si na kardinála Tomáška! A dneska? Vatikán je dneska synonymum zneužívání dětí. Aspoň z mého hlediska. Musím říct, že ve srovnáním s tím, co jsem četl a slyšel jen za posledních pár měsíců, jsou mi možná ti tví bezmozci sympatičtější.
A: No počkej, to je extrém. Svět není žádný binární systém. Fotbal, nebo Vatikán. Je to daleko barvitější. Padesát odstínů morálky!
B: Jasně, třeba Hollywood! S těmi padesáti odstíny, to jsi mi nahrál. Jo v Hollywoodu, tam jsou taky samí borci. Můžou se přetrhnout, aby nikoho neurazili, všechno natočili správně vyváženě, a ještě za to dostali Oscara. Ve skutečnosti jenom překrucují dějiny, a když se dostanou do konfliktu s těmi skutečnými, málem z toho zkolabujou.
A: Počkej, jak to myslíš?
B: No maj samý kecy o to, jak je třeba mít ke každému respekt, a když v Americe vyhraje Trump, tak z toho samým respektem asi nespěj.
A: Umělci jsou přece citlivější povahy. To je přece známá věc.
B: Jo jasně. Děsně citliví. Proto se tam navzájem všichni v zákulisí znásilňují, nebo to aspoň následně tvrděj. Říká ti přece něco Me Too!
A: Počkej, zákulisí je v divadle, ne na filmu. B: Nebuď hnidopich, ty. Film, divadlo, to je pro mě asi jako pro tebe Sparta nebo Slavia. Prostě to zvorali. Všichni. Ať se jmenují Kevin Spacey, nebo jak chtějí. Nemaj nárok, chápeš? Nemaj nárok nám nic povídat. Jsou to všechno hysteričtí úchylové a my jsme na všechno zůstali sami!
A: Tak za prvé, to s tím, že jsme zůstali sami, je citát z Pelíšků, jestli ti to nevadí. A za druhé mluvíš jako nějaká žlutá vesta!
B: Už Jiří Suchý věděl, že život je pro mě obnošená vesta.
A: Hele, nech Suchýho na pokoji. Starej se raděj o své šéfy z FIFA a UEFA. To je teprve elita!
B: Vždyť ti povídám, že jsme na všechno zůstali sami. A tím vším myslím obecnou morálku.
A: Rozdíl je v tom, že vy, fotbaloví fanoušci, jste pěkní násilníci, kdežto my, filmoví fanoušci, si svou cestu hledáme sami.
B: Jenže vy zase produkujete kybernetickou šikanu. Sotva někdo udělá maličký vtip o menšinách, hned je oheň na střeše.
A: Jako myslíš Jude Slavia? B: Ti říkám, že pro mě je být Židem čest.
A: (napije se) Hele, já se s tebou nechci hádat. Navíc ani Facebook nemám.
B: Me Too.
A: Víš co, když už jsme na to zůstali sami, jak říkáš, tak pojďme si to vyměnit!
B: Jak vyměnit?
A: No pojďme to naše fanouškovství prostě sdílet. Musíme si pomáhat, jak by řek ten tvůj Hřebejk. Já bych šel místo tebe jako na fotbal a ty bys za mě zkusil nějaký biják. Ale pozor! Volba zápasu půjde za tebou, volba bijáku za mnou.
B: A co bych z toho měl?
A: Třeba nás to líp připraví do dalšího života. Sám říkáš, že tu už žádné vyšší autority nezůstaly.
B: Ale jestli dostaneš na budku, já si myju ruce…
A: Já to risknu. Navíc sám říkáš, že všechny fotbalové fanoušky nelze hodit do jednoho kotle!
B: Víš, že teď mluvíš skoro jak nějaký Masaryk?
A: Nebát se a nekrást?
B: Nebát se a fandit! (připijí si)
Svět není žádný binární systém. Fotbal, nebo Vatikán. Je to daleko barvitější. Padesát odstínů morálky!