Branky, body, bankroty

Lidé vnímají sportovce jako bohaté hvězdy s luxusními auty a drahými domy. Nemálo jich ale končí v bídě a dluzích

Na první pohled působí následující čísla těžko uvěřitelným dojmem. Podle statistik časopisu Sports Illustrated dva roky po konci kariéry bankrotuje či má vážné finanční potíže 78 procent hráčů americké fotbalové ligy NFL. Ten samý problém má po pěti letech od posledního hodu na koš v soutěžním utkání 60 procent hráčů basketbalové ligy NBA. Několik let stará studie

německé odborové organizace fotbalových hráčů VdV zase odhalila, že po konci kariéry je na mizině každý čtvrtý profesionální fotbalista v Německu. Někteří z nich nejenže nemají ani cent, ale jsou navíc silně zadlužení.

Průměrné výdělky ve dvou zmíněných amerických ligách jsou přitom obrovské – šest let staré statistika uvádí, že hráči amerického fotbalu si za svou kariéru v průměru vydělají přes šest milionů dolarů, a basketbalisté z NBA dokonce o 19 milionů víc. Je vůbec možné z tak obrovské sumy nevyžít ani pár let? Evidentně ano, a to z mnoha důvodů.

Zakázané uvolnění

Zčásti je to dané tím, že sportovci žijí během své kariéry ve velmi pohodlné a od reality všedního dne takřka zcela izolované bublině. Platí to zvláště u kolektivních sportů, kde životy hráčů z velké části řídí kluby, tak aby se jejich hvězdy mohly plně soustředit na jediné: na svůj sportovní výkon. Mladí sportovci tak nemusí řešit ani bydlení, ani stravu, cestování, tréninky nebo péči o zdraví, to vše za ně zařídí kluby, případně jejich vlastní agenti. Na jednu stranu to samozřejmě dává smysl, v dnešním vrcholovém sportu slaví úspěch jen ti, kdo se dostanou na hranu možností lidského organismu. A toho lze těžko dosáhnout, musí-li sportovec řešit každodenní problémy „běžných“smrtelníků. Jenže skutečnost, že vrcholový sport jde až na hranu lidských schopností, také na stranu druhou znamená, že sportovní kariéra bývá až na výjimky velmi krátká. Hráči amerického fotbalu vydrží v NFL podle hráčské asociace v průměru 3,3 roku, basketbalisté v NBA pak 4,8 roku. Život v bublině je tak sice pohodlný, ale uplyne příliš rychle a jeho konec bývá bolestný. Sportovci, kteří se celý život nemuseli vůbec o nic starat, najednou nejsou schopni orientovat se v normálním světě. Vzhledem k tomu, že si během krátké doby rychle zvykli na luxusní život, často zcela ztrácí přirozenou existenční obavu z budoucnosti. Neplánují, prostě žijí dneškem.

Potíž je ale v tom, že zatímco penězovod po konci kariéry náhle vyschne, náklady života na vysoké noze zůstávají nadále stejné. A úspory rychle zmizí. Příkladů bezuzdného utrácení, jež vedlo k bankrotu, je mezi sportovci nepočítaně. Čtyřnásobný světový boxerský šampioni Evander Holyfield dokázal například prohýřit zhruba čtvrt miliardy dolarů, které si mezi provazy vydělal. Není divu, když jen za svou luxusní nemovitost o rozloze 4000 metrů čtverečních se 109 pokoji utratil kolem dvaceti milionů dolarů. Když ji v roce 2012 prodával raperovi Ricku Rossovi v nakonec neúspěšné snaze vyhnout se bankrotu, dostal za ni jen 7,5 milionu dolarů.

Podobně rozmařile utrácel i Holyfieldův slavný protivník Mike Tyson, který přišel asi o 400 milionů dolarů. Ani tak neudiví, že podobně jako jiní sportovci utrácel miliony dolarů za auta, Tyson ale dokázal zaplatit třeba dva miliony dolarů za luxusní vanu, během hodiny zvládl utratit půl milionu dolarů za šperky pro své přátele nebo si jen tak z legrace pořídil za necelých dvě stě tisíc dolarů čtyři bengálské tygry, kterým pak platil cvičitele i ošetřovatele. Srovnatelně extravagantní chování přitom není žádnou výjimkou. Basketbalista Deshawn Stevenson si pořídil do svého domu soukromý bankomat, aby měl po ruce neustále hotovost, hráč NFL Vince Young zase jednou při letu z Nashvillu do Houstonu vykoupil všech 150 sedadel, aby jej nikdo nevyrušoval.

Tyto excesy mohou být zčásti zapříčiněny i tím, že sportovní hvězdy často pocházejí z rodin, které nebyly zvyklé na vysoké příjmy. V nejbližším prostředí tak nemají nikoho, kdo by jim se správou peněz byl schopen poradit. „Myslím, že je to kvůli nedostatku vzdělání. Moji rodiče tvrdě dřeli, ale neuměli číst. Já na tom byl podobně. A najednou jsem byl boháč. Vydělával jsem obrovské peníze, ale nevěděl, jak s nimi naložit,“vysvětloval před několika lety novinářům své finanční neúspěchy Evander Holyfield.

„Hodně peněz jsem utratil za chlast, ženské a auta. Zbytek jsem promrhal.“Proslulý citát, kterým charakterizoval fotbalista George Best svůj bouřlivý život, je už starý pěkných pár let. Vždyť slavil největší úspěchy koncem 60. let a naposledy kopl do míče v soutěžním zápase v roce 1983. Pohled na osudy současných profesionálních sportovců ale napovídá, že se toho moc nezměnilo. Ačkoli sportovní superhvězdy dnes vydělávají mnohonásobně víc než kdysi Best, značná část z nich skončí doslova s prázdnýma rukama. Sportovci v běžném životě doplácejí na to, co jim v kariéře pomáhalo: na velké sebevědomí a obrovskou touhu uspět. Vrhají se tak často do beznadějných projektů.

Game over

Pokračovat s podobně truchlivými příběhy by se dalo dlouho. Z českého prostředí je známý osud fenomenálního fotbalového střelce Tomáše Skuhravého. Bylo mu pouhých osmnáct, když svým gólem posunul Spartu v Poháru UEFA přes Real Madrid, v roce 1990 se stal hvězdou světového šampionátu, kde nastřílel pět branek, pět let pak střílel góly v italské lize za Janov. Jenže zároveň noci trávil na diskotékách, peníze utrácel za drahá auta, případně je roztáčel po kasinech a v pochybných investicích. Došlo to tak daleko, že si ve finanční nouzi pokoušel přivydělat pomocí fingované krádeže luxusního automobilu, za což mu soud uložil dvouletý trest podmínečně odložený na čtyři roky.

Jak ale dodává někdejší hokejista Jakub Hyspecký, který v současnosti pomáhá sportovcům s přípravou na život po konci sportovní kariéry, bylo by chybou si myslet, že jsou sportovci v tomto ohledu něčím výjimeční. Jejich excesy jsou prostě jen více vidět, a to i v českém prostředí. „Představte si že je vám dvacet let, jste známý po celé republice a máte každý měsíc výplatu 150 tisíc korun. Je těžké to ukočírovat, 95 procent lidí by se chovalo stejně jako všichni ti kluci, co peníze do poslední koruny utratí. Ve finále za to nemůžou, problém je ve výchově, v tom že s nimi nikdo o těchto věcech nemluví od útlého věku,“domnívá se Hyspecký.