Ztracená generace
Osobní výběr ze světového tisku
Finanční krize, jež se před deseti lety z USA rozšířila do celého světa, značně ovlivnila životy lidí v mém věku. Portál BBC dal dohromady pět jejích „nejpřekvapivějších“důsledků.
Autorka článku, newyorská korespondentka Kim Gittlesonová, je jedním z 1,5 milionu vysokoškoláků, kteří v roce 2008 dokončili studium na univerzitě. A jak říká, na to, co přišlo, nebyli ona ani její vrstevníci připraveni.
Její generace, jak píše, má dnes vyšší dluhy a méně dětí a také mnoho vrásek na čele. Jde totiž o skupinu lidí, která právě v roce 2008 vstupovala na pracovní trh.
Musím s Gittlesonovou souhlasit. Sama pracuji od roku 2006. A když se podívám zpět, právě zhruba od roku 2009 a dále (krize měla ve zbytku světa pozdější nástup) pozoruji na trhu práce „úpadek“.
Aby si autorka potvrdila své hypotézy, oslovila odborníky i své vrstevníky. Zjistila, že lidé v jejím věku mají méně dětí, pokud vůbec. Američanky v dekádě po recesi porodily o 4,8 milionu dětí méně, než demografové očekávali. Část poklesu se připisuje právě dvaceti- až třicetiletým ženám. Pro srovnání – jejich stejně staré kolegyně z dob velké hospodářské krize v roce 1929 „nedostatek dětí“už nikdy nedohnaly – největší podíl bezdětných Američanek v historii je právě v jejich generaci. Nůžky se navíc dále rozevírají.
Podle odborníků ale možná jen čekáme déle, a to právě kvůli nedostatku prostředků pro založení rodiny. Akumulace bohatství (další důsledek krize) je totiž při recesi a nižších platech značně obtížná a zdlouhavá. Podle průzkumu BBC Brity ve věku 30 až 39 let ovlivnila recese nejvíce – v posledních deseti letech vydělávali průměrně o 7,2 procenta ročně méně než předchozí generace. V USA je situace podobná. Američané ve stejném věku nashromáždili dle statistik o 34 procent méně bohatství, než předpokládaly modely založené na vývoji u předešlých generací. Začínali totiž s o osm procent nižším
průměrným ročním příjmem než jejich kolegové staří 25 až 34 let v roce 2002.
A proto si také lidé v našem věku nekupují střechu nad hlavou (třetí důsledek) – byt nebo dům jich vlastní opět o osm procent méně než u předchozích generací, ve Spojeném království se vlastnictví bydlení snížilo dokonce o téměř polovinu. Proč? Nemáme děti, máme méně peněz a nemovitosti jsou předražené.
Jako další důsledky autorka uvádí nedůvěru v akciový trh – jen dva z pěti mileniálů dnes investují. Obecně navíc mají tendenci nikomu nevěřit – podle průzkumu Pew Research Center jen 19 procent z nich souhlasí s výrokem, že „většině lidí lze věřit“. U předchozí generace to bylo 31 a u generace našich rodičů 40 procent.
***
Redaktor deníku The New York Times M. H. Miller píše, že v něm důsledky krize stále vyvolávají zlost. Jeho rodiče kvůli ní přišli o práci a hodnota domu, který si koupili na hypotéku, prudce klesla, takže brzy dlužili mnohem více, než jakou měl vůbec dům cenu.
On sám pocítil důsledky krize jako student Newyorské univerzity, jedné z nejdražších soukromých škol v USA, který dodnes dluží za studium sto tisíc dolarů (2,3 miliony korun). Z platu novináře (byť amerického) bude vysoce úročenou studentskou půjčku zřejmě splácet ještě dlouho – je to více, než za rok vydělá.
Podle Millera je nejzvláštnějším odkazem krize to, že vina za pomalou obnovu země je svalována na bedra mladých Američanů, které elity označují za „pokrytecké, citlivé a namyšlené sněhové vločky“(metafora pro křehké bytosti), jak řekl loni v červenci dnes už bývalý ministr spravedlnosti USA Jeff Sessions.
Zprávy o trhu s bydlením, sociologické studie a média tak chmurné statistiky jako smršťující se procento vlastníků domů svalují na životní styl mileniálů: místo toho, aby šetřili, prý vyhazují peníze za večírky. Jenže Miller říká, že jeho generace není líná ani rozmazlená, ale bydlení si zkrátka nemůže dovolit. Ze stagnujících výdělků musí splácet studentské půjčky. Její příslušníci si totiž naivně mysleli, že díky vyššímu vzdělání si budou moci dovolit dům či zdravotní péči – jako generace jejich rodičů.
Kvůli nestoudně vysokým úrokům na studentské půjčce, jak píše, on i jeho rodina za deset let od skončení studia půjčku už jednou splatili. Splátky paradoxně posílali bance Citigroup, která byla po krizi jedním z největších příjemců státní pomoci.
Veřejná vysoká škola v Česku mě sice břemene studentské půjčky ušetřila. Dovolit si však to, co moji rodiče, nemohu. Pokrok se zastavil.
Mileniálové rodí méně dětí než generace před nimi. Podle odborníků ale možná jen čekají déle, a to právě kvůli nedostatku prostředků pro založení rodiny.