Takový český Den Evropy

Přestože odpůrci EU u nás jsou hlasití, naše členství oceňují dvě třetiny voličů

Takže máme za sebou další 1. máj, den s mnoha obsahy, dokonce ryze českými, z nichž nejstarší i nejkrásnější je „lásky čas“, který mu dodal Karel Hynek Mácha (byť samotná báseň Máj tak úplně prvoplánovou oslavou plodivé síly jara není). Před 130 lety však vznikl v roce 1889 v Paříži konkurenční projekt, který se brzy přenesl i k nám: II. internacionála učinila z 1. května symbolický Svátek práce, jehož faktickým cílem bylo prosazení osmihodinové pracovní doby. Globalizace svátku se paradoxně vyhnula Severní Americe, přestože iniciační demonstrace s krvavými následky, právě za osmihodinový pracovní den, se odehrála na chicagském Haymarketu – „Labor Day“se tu slaví první zářijové pondělí.

U nás ho poprvé slavili sociální demokraté v roce 1890, pak se ho s gustem ujali komunisté, aby v jejich rukou jako vše, čeho se dotkli, zdegeneroval. Po roce 1948 učinili z 1. máje povinné celonárodní pochodové cvičení s mávátky, podbarvené nezbytným rykem dechových hudeb a projevy stranických aparátčíků. Dnes se k 1. máji coby Svátku práce hlásí zakladatelští sociální demokraté a odboráři (byl náš, dokud nám ho neukradli, stěžují si), starokomunisté z KSČM (kde jsou ty krásné staré rudé časy, stěžují si zase oni) a nejrůznější uskupení mladé levice. Letos se pak k 1. máji s rezervovaností hlásí i další strany – volby do Evropského parlamentu jsou za pár dnů a každý mítink se hodí.

Vzbouření ajťáků: 996.ICU

Vraťme se však k původnímu globálnímu zadání: osmihodinové pracovní době. Zrovna v čase, kdy český prezident už popáté přijíždí z Číny nadšený tamním vývojem, dozvídáme se o iniciativě 996.ICU. Objevila se koncem roku 2018 a přeloženo z jazyka IT znamená toto: práce od 9 ráno do 9 večer, 6 dnů v týdnu, tedy 72 hodin týdně. ICU pak naznačuje, kam to vede: Intensive Care Unit je česky jednotka intenzivní péče.

Právě taková pracovní nálož je standardem ve velkých čínských společnostech, zejména těch, které dobývají svět v rámci informačních technologií.

Platí to především o skupině Alibaba, ale také o firmě Huawei, blízké srdci českého prezidenta tak, že se po jejím boku nebojí postavit i faktům. (Firmě sice nikdo nezakazuje účast na budování 5. generace mobilních sítí, do bezpečnostně citlivých segmentů ji však chce pustit jen statečný Zeman.)

Huawei navíc proslula svou „vlčí kulturou“. To není žádná nálepka, ale její vlastní tvrzení: Huawei deklaruje, že její lidé musí být jako vlci: „krvežízniví“po informacích, odolní vůči chladu (tedy obtížím) a lovící ve smečce (pracující týmově). Opět 12 hodin denně, 6 dní v týdnu. Bylo by zajímavé slyšet, co by na to řekli v roce 1889 účastníci kongresu II. internacionály v Paříži. Miloš Zeman by si jistě rady věděl, stejně jako okomentoval 30. výročí studentské demonstrace na náměstí Nebeského klidu.

Nicméně i zaměstnanci firmy Huawei jistě včera oslavili spolu s ostatními čínskými pracujícími oficiální Svátek práce 1. máj dnem volna a nákupem spotřebního zboží se speciálními slevami, jež podle zpráv z Číny byly nejdůležitější částí oslav…

Od Svobodné Evropy k EU

Ale vraťme se k českým obsahům, zejména těm nejnovějším. Tak například v roce 1951 vysílala na 1. máje z Mnichova poprvé Svobodná Evropa, mediální instituce, která sehrála v obnovení demokratického systému v této zemi zásadní úlohu: to ona prokázala, že svobodná informace má větší sílu než pupkatí milicionáři a vodní děla.

Nebo: 1. května 1989 se v kavárně Slavia rozhodla parta mladých lidí, která si říkala Společnost za veselejší současnost, že zahájí běhy za svobodu pro politické vězně. Běhalo se, kde jinde, ulicí Politických vězňů, kolem domu, kde dnes komunisté mají své sídlo; Ferdinand Vaněk by určitě měl z obou paradoxů radost.

Ale především: v roce 2004 získal 1. květen dnes nejdůležitější ze svých českých obsahů: toho dne se Česká republika stala v rámci pátého rozšíření součástí Evropské unie. V prvním a zároveň posledním referendu se pro přistoupení vyslovilo 77 procent lidí (41,73 procenta všech oprávněných voličů). Proti hlasoval tehdejší premiér Václav Klaus, který v eurounijní historii Česka má kontroverzních zářezů víc: ač osobně podával přihlášku, později odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu a dnes Unii komentuje s neskrývaným odporem.

Protože tento odpor, stejně starý jako naše členství, je úporný jak řepka olejná a potravinoví moli dohromady, a Klaus pořád není bez vlivu, (dal by se označit jako influencer-senior), má lví podíl na tom, že podle zcela čerstvého průzkumu agentury Kantar má u nás vystoupení z EU podporu 34 procent dotázaných, což je „hezké“druhé místo hned za Velkou Británií a před Itálií. Jenže těch, kdo by volili v případném referendu „zůstat“, je 66 procent. To je dobrá zpráva a také dost pádný argument pro to, abychom mohli za zásadní obsah 1. máje, byť to postrádá oficiální posvěcení, považovat ze všeho nejvíc naše přistoupení k EU. Je to takový český Den Evropy.

Letos se pak k 1. máji s rezervovaností hlásí i další strany – volby do Evropského parlamentu jsou za pár dnů a každý mítink se hodí