Madura zachránili kubánští poradci
CARACAS Autoři graffiti v provládní části Caracasu vedle revolučních hesel s oblibou na pouliční zdi malují následující vzkaz: Yankee go home! Tam, kde dominuje opozice, nejsou domů posíláni Američané, ale Kubánci.
Podle domácí opozice, amerických vládních představitelů a řady akademických expertů jsou to totiž právě kubánští vojenští plánovači a agenti, kterým může být Nicolás Maduro vděčný za fakt, že je stále u moci. V zemi jich má být podle odhadů 10 až 20 tisíc.
Havana něco takového odmítá s tím, že ve Venezuele pracují pouze kubánští lékaři a učitelé, které do této latinskoamerické země Kuba posílá výměnou za pravidelné dodávky zlevněné ropy.
Přesto to měli být právě kubánští vojenští experti, kdo měl údajně odhalit ozbrojené povstání ve Venezuele z minulého týdne. Revoltu zahájil Juan Guaidó, lídr opozice a samozvaný (byť Západem uznaný) dočasný prezident země, jenž věřil, že na svou stranu získal dostatečný počet vysoce postavených vojáků včetně ministra obrany Vladimira Padrina Lópeze.
Ten údajně týdny vyjednával s opozicí a Američany o možné podpoře Guaidóa, napsala agentura Bloomberg s tím, že ministr obrany a další lidé z elitních mocenských kruhů měli výměnou za uznání Guaidóa coby legitimního prezidenta a vypsání svobodných voleb získat jistotu „důstojného odchodu“Nicoláse Madura do exilu a garance beztrestnosti.
Padrino López se ale podle jedné z nejvíc diskutovaných teorií ukázal být dvojitým agentem a obsah tajných rozhovorů s opozicí následně vyzrazoval přímo Madurovi. Řada expertů v této strategii vidí právě kubánskou špionážní školu.
„Nebýt Kubánců, Maduro už by byl dávno ve vězení nebo v exilu. Dokázali ale infiltrovat tajné služby, armádu a bohužel i část opozice,“řekl mi jeden z předních představitelů domácí opozice, který si vzhledem k citlivosti tématu nepřál být jmenován.
Rukopis Havany
Vztahy mezi Venezuelou a Kubou se datují do let, kdy těmto zemím vládli dnes již zesnulí Hugo Chávez a Fidel Castro. Ten na konci 90. let minulého století hledal nového ideologického a ekonomického spojence. Kuba po rozpadu Sovětského svazu zažívala drsná léta, jež do historie vstoupila jako „zvláštní období“. Ostrov tehdy mimo jiné postihl hladomor.
Podle Eduarda Gamarry, politologa a experta na kubánské tajné služby, si obě země za posledních dvacet let vybudovaly těsné pouto, jež je nyní založeno na existenčním přežití obou režimů.
„Kubánská infiltrace ve Venezuele je tak hluboká, že řada venezuelských armádních velitelů má dnes kubánský přízvuk,“řekl LN Gamarra, který přednáší na Floridské mezinárodní univerzitě.
Profesor dodal, že na rozdíl od amerických tajných služeb, jež se stále víc a víc spoléhají na technologie, Kubánci nikdy nepřestali se špionáží agentů „přímo v terénu“.
Každopádně Castrovi vojenští experti vedle dokonalé znalosti venezuelských poměrů a dynamiky zdejšího života používají brutální taktiky zastrašování, vydírání a mučení. „Kubánští agenti takto pracují dekády na Kubě, je proto jasné, že podobné praktiky uplatňují i ve Venezuele,“podotkl profesor Gamarra.
List The Miami Herald na základě svědectví uprchlých venezuelských vojáků a bývalého starosty Caracasu Antonia Ledezmy, který dnes žije ve španělském exilu, popsal, co se děje uvnitř venezuelské armádní protišpionážní agentury, známé pod zkratkou DGCIM.
Podle odhadů je tu dnes drženo až 300 vojáků, kteří se měli či chtěli podílet na protirežimních konspiracích.
Nedávno zadržení vojáci byli dle Ledezmy uvnitř DGCIM usazeni před tabuli za závěsem. „Ve chvíli, kdy byl závěs odtažen, vojáci uviděli na tabuli připíchnuté fotografie svých žen, rodičů, dětí a vnoučat,“řekl listu Antonio Ledezma, jenž je spojencem Juana Guaidóa.
„Snažíme se vlastně osvobodit dvě země najednou – Venezuelu a Kubu,“řekla mi během protestů z minulého týdne Dayna Magriová. Podle této ženy ve středních letech by Guaidóova vláda přestala „držet kubánský režim nad vodou“.