Vzdělání jako kapitál

Vminulých dnech se konala přijímací řízení na víceletá gymnázia. A protože jsem je jako rodič absolvoval už podruhé, nedá mi, abych se nepodělil o některé ryze osobní poznatky.

Předně je třeba vzít v potaz, že už od prvních tříd je i státní školství vícerychlostní. Například základky s rozšířenou výuku jazyků se sice v systému tváří jako spádové, rodičům z nejbližšího okolí ale dávají důrazně najevo, že pokud potomek neprojde talentovým testem, může začít zaostávat už hned od září.

Ale i když se na takovou školu vaše dítě dostane, stejně brzy stojíte před dilematem, kterým je selekce na víceletá gymnázia. Takové gymnázium nemusí mít oproti dobré základní škole žádnou přidanou hodnotu. Ovšem pocit, že vám odpadne stres spojený s otázkou, kam po konci základní školy, je k nezaplacení. A to je argument, kvůli kterému stojí za to vyměnit sebelepší základku za víceletý gympl. Jenomže na víceletá gymnázia se dostane méně než polovina zájemců, a to celorepublikově. Třeba v Praze uspěje letos často jen jeden z deseti.

Každý rodič by si proto měl uvědomit, že základka v takové situaci dítě na přijímací zkoušky nepřipraví. Ba co hůř, mezi oběma typy škol existuje rivalita a boj

o talenty. Takže třeba u přijímaček na osmiletá gymnázia se počítají zlomky, ale na některých základních školách se vyučují až v červnu, tedy po skončení přijímaček. Náhoda? Těžko, protože v sedmičce, kdy se děti hlásí na šestiletá gymnázia, se totéž zopakuje s procenty.

Takže rodičům nezbývá než investovat do doučování. A pak do procvičování testů nanečisto, protože jednotná přijímací zkouška prověří hlavně tuto dovednost. Řádově to vyjde na desetitisíce za jedno dítě, bez toho ale není šance uspět.

Důsledky vidím minimálně tři. Mezi víceletými gymnázii a základkami se otevírají nůžky, kterými teče do státem podinvestovaného školského systému spousta soukromých peněz. O šanci, aby potomek studoval zdarma na lepší státní škole, usilují letos rodiče 25 tisíc dětí. A jsou ochotni platit čím dál tím víc, takže mnozí prebendáři budou tento stav obhajovat.

Jenže nejde o dobrý systém, protože nedokáže zajistit rovnost ve vzdělání. Vždyť na víceletá gymnázia chodí hlavně děti rodičů, kteří sami mají dobré vzdělání a mohou do potomka investovat peníze i čas. Chápou totiž vzdělání jako kapitál a znají jeho cenu pro život. Důsledek to však má nakonec i politický, Česko není na cestě ke vzdělanostní společnosti. Pod záminkou vzdělávání nadaných dnes celá školní mašinerie tvoří asi nejvýkonnější společenský stroj na reprodukci sociálních rozdílů. Kdo by se pak ale divil, že většina lidí, v deseti letech odstavená na vedlejší kolej, snadno podléhá populistům a nedůvěřuje liberálním elitám.

Česko není na cestě ke vzdělanostní společnosti. Pod záminkou vzdělávání nadaných dnes celá školní mašinerie tvoří asi nejvýkonnější společenský stroj na reprodukci sociálních rozdílů.