Velká baterie není vše, ukazuje Hyundai
PRAHA Elektromobil Hyundai Ioniq je na trhu už tři roky – a pohled na technická data neoslní. Konkurenti mají větší baterie, delší dojezdy, vyšší výkony, dynamičtější zrychlení. Navíc už v létě přijde na trh nová generace tohoto modelu s větší baterií. Jenže tento vůz by se neměl přehlížet, patří totiž k tomu nejlepšímu, co lze mezi elektromobily pořídit. Nyní navíc za výrazně výhodnější cenu.
Ukázalo se, že na velikosti baterie zas až tolik nezáleží. Loni to naznačil test norské asociace elektromobilů. Ta tento Hyundai (s baterií o kapacitě 28 kWh) porovnala s Nissanem Leaf (40 kWh). Jenže dlouhou trasu napříč severskou zemí zvládl Ioniq překvapivě rychleji. Má menší spotřebu a rychleji se dobíjí, takže u zásuvek po cestě trávil méně času – a to rozhodlo.
Malá baterie...
Totéž ukázal i test LN. Ioniq je úspornější než jeho hlavní rivalové, tedy Nissan Leaf, elektrický Volkswagen Golf nebo BMW i3. Spotřeba by podle nás měla Hyundai Ioniq u elektromobilů, které mají pomoci zachránit planetu před globálním oteplováním, hrát zásadní roli. Čím menší spotřeba je, tím spíše ji půjde pokrýt ze solárních panelů na střeše – a tím méně budou potřeba například uhelné elektrárny. Asi není úplně ekologické pořídit si elektrické obří SUV, které má třikrát větší spotřebu i baterii než tento Hyundai.
Ioniq je v první řadě úsporný díky aerodynamické karoserii – tady má obří výhodu proti nové vlně elektrických SUV, jež při rychlostech nad sto kilometrů prostě bojují s odporem vzduchu.
... s velkými výhodami
Výhodu má ale i ve zmíněné relativně malé baterii. Ta sice váží zhruba tři metráky, větší baterie v současných elektromobilech však mají běžně přes půl tuny. A těch 200 kilogramů rozdílu se na spotřebě i jízdě projeví...
A ještě jedno velké plus Ioniq má: zatímco jiné elektrovozy se s plnící se baterií dobíjejí čím dál pomaleji, po přesednutí do Ioniqu má řidič pocit, že je nabitý za chvilku. Otázkou je, zda to bude platit i u novější verze s větší baterií.
Nyní Ioniq dojede 200 kilometrů v horších podmínkách, 250 pak s lehkou nohou za příhodnějších teplot. Obě hodnoty většině lidí nejspíš stačí na týden cestování do práce či do obchodu. S rezervou to stačí i na cesty na chatu či za příbuznými v okolních krajích.
Jeden jeho český majitel s ním najel 50 tisíc kilometrů za rok a běžně jezdí na otočku trasu Praha–Ostrava. To už je ale pro tento typ auta skoro příliš...
Ale abychom jen nechválili. Třímetráková baterie sedí na zadní nápravě, a poháněná přední náprava je tak poměrně lehká. To není nic, co by autu pomohlo. Nissan Leaf je díky baterii v podvozku a lepšímu rozložení hmotnosti na silnici výrazně lépe usazený a ve výsledku i zábavnější. Při poklidném tempu, a to Ioniqu sluší nejvíc, to ale tolik nevadí. Nechybí ani výkon motoru: se zrychlením z nuly na stovku za 9,9 sekundy sice netrhá rekordy, ale je to důstojné. A ochotně přidává i v dálničních rychlostech.
Prostorem pro posádku a zavazadla je Ioniq srovnatelný s vozy velikosti Volkswagenu Golf. Cena testovaného provedení s maximální výbavou o několik desítek tisíc překročila hranici milionu korun. Protože ale brzy dostane nástupce, stávající verze se objevuje za lákavější ceny. Importér ji minulý týden zlevnil pod 900 tisíc, základní verze pak stojí dokonce 799 990 korun, což z ní dělá nejlevnější „dospělý“elektromobil v Česku. Konkurenti začínají o sto až dvě stě tisíc výš.
V nabídce se dokonce objevil předváděcí vůz v plné výbavě s tisícovkou najetých kilometrů za 750 tisíc. To je částka, na niž v cenících začínají srovnatelná naftová auta. Ioniq má totiž ve výbavě téměř vše, co je v této třídě dostupné – od větraných kožených sedadel až po řadu jízdních asistentů.
Hyundai Ioniq má oproti modernější konkurenci slabší výkon i baterii, zato se rychle nabíjí. A hlavně: z „dospělých“elektroaut patří mezi nejlevnější.