Pověsí Koněvovu desku vedle orloje?
Ruský velvyslanec si posteskl, že Praha odstranila ceduli ze Staroměstské radnice. Jestli se vrátí, zatím na magistrátu neví
PRAHA Málokdo si chodí na Staroměstskou radnici prohlížet něco jiného než orloj. Pozornější pozorovatel a milovník historie by si však všiml, že na jedné ze zdí je osiřelé místo. Ani ne dva roky zpátky tam visela třiasedmdesát let stará pamětní deska vzdávající dík sovětské armádě za osvobození Prahy od nacistů. Na tento týden připadlo výročí konce druhé světové války a při té příležitosti si ruský velvyslanec Alexandr Zmejevský posteskl, že se Česká republika přidala do voje nevděčných zemí, které relativizují dějinné zásluhy. Demonstroval to na zmizelé desce.
Použít slovo „zmizení“pro osud pamětní cedule osazené v roce 1946 a připomínající úlohu 1. ukrajinského frontu Rudé armády při osvobozování Prahy je docela namístě. Desky musely z budovy radnice pryč, když se mezi lety 2017 a 2018 rekonstruovala. Všechny jsou zpátky až na tu jednu. Že to Rusům vadí, je zjevné i z toho, že nad osudem připomínky maršála Ivana Stěpanoviče Koněva zaznamenatelně žehral proruský server Sputnik, kde si před dvěma lety postěžovala Koněvova dcera.
Mluvčí magistrátu Vít Hofman tehdy řekl, že nic není ještě definitivní, ale že z cedule bude nejspíš artefakt, který město nabídne Muzeu hlavního města Prahy. Doplnil, že na desce jsou historicky nepřesné údaje.
V době rekonstrukce byl radním po kulturu Jan Volf (tehdy KDU, dnes Spojené síly). Podle něj problém dvojjazyčné destičky spočíval v tom, že sice v ruské části odpovídá realitě, ale česká část se prohřešuje poplatností tehdejší době. Mezi jazykovými mutacemi je přitom jediný podstatný rozdíl: zatímco podle české pasáže Koněv osvobodil „těžce bojující Prahu“, v ruské verzi ,,Prahu, která povstala proti německým okupantům“. Ve zdůrazněné vlastní aktivitě Čechů, kteří nečekali a nespoléhali se na sovětskou pomoc, která poměrně záhy významně zhořkla, je ten háček. Alespoň se na to odvolává Praha, když nechce Koněvovu destičku vrátit zpět.
Přímo to ovšem nikdo neřekne a pátrání po tom, kde historický objekt je či co s ním bude, připomíná detektivku. Radní odkazují na historiky, historici na mluvčího, dál vede cesta k vedoucím odborů nebo do muzea, které mělo podle původních úvah získat desku do sbírek. „V současné době připravuje Muzeum hlavního města expozici k druhé světové válce, kde by byla deska vystavena. Aktuálně hledá muzeum pro tuto výstavu vhodné prostory,“sdělil LN mluvčí Hofman.
Je tedy deska v muzeu? Podle tamní vedoucí oddělení historických sbírek Jany Viktorínové nikoli. ,,Viděla jsem ji na radnici,“řekla. Dodala, že když se muzejníci na magistrátu poptávali, dostalo se jim odpovědi, že se vyskytl jiný potenciální zájemce o Koněvovu plaketu. To už prý taky neplatí, ale co platí stále, je, že muzeu nikdo desku nenabídl. Jasněji v pátrání neudělala ani stávající radní pro kulturu Hana Třeštíková (Praha sobě): o osudech desky jí není nic známo, protože základ příběhu se odehrál v době, kdy na magistrátu ještě nezasedala. Až na pražském odboru služeb to vypadá, že vědí.
,,Deska je v současné době umístěna ve Staroměstské radnici a v průběhu příštího týdne by mělo být zahájeno její restaurování. Nemá přitom jít o změnu jejího znění, ale pouze o klasické restaurátorské práce. Zatím tehdejší ani stávající politická reprezentace neučinila žádné rozhodnutí o tom, zda by se měla vrátit,“řekla LN šéfka odboru Iveta Pekárková.