V Portugalsku nemají populisté šanci

Kdo je Teresa Ribeirová

Afrika je kontinentem budoucnosti a Společenství portugalsky mluvících zemí může být i pro Česko vhodnou branou, jak na „černý kontinent“lépe proniknout, říká státní tajemnice portugalského ministerstva zahraničních věcí Teresa Ribeirová. S aktuální migrační vlnou do Evropy nemá Portugalsko problém, podle ní jsou Portugalci na lidi odlišného zázemí dávno zvyklí. LN Vaše návštěva Prahy se koná u příležitosti konference CPLP (Společenství portugalsky mluvících zemí). Je to vaše první návštěva v české metropoli?

Ani zdaleka ne. Poprvé jsem Prahu navštívila v 90. letech, když byl prezidentem Václav Havel. Celá řada návštěv pak proběhla v roce 2009, kdy vaše země předsedala Radě Evropské unie. Dá se tedy říci, že české prostředí docela znám.

LN Česko má v rámci CPLP status pozorovatelské země. K čemu je to dobré?

Společenství portugalsky mluvících zemí je dnes rozkročené přes čtyři kontinenty a sdružuje země, v nichž je portugalština úředním jazykem. Mluvíme o území, na kterém žije 270 milionů obyvatel. Ty země sdílejí část historického dědictví i identity.

CPLP je výborná platforma, jež umožňuje navázat kontakty s firmami a institucemi v zemích, kam by jinak české subjekty těžko pronikaly a které přitom mají velký potenciál. Jmenovat můžeme třeba Angolu či Mosambik.

LN V jakých oblastech je těžiště činnosti CPLP?

Základem je kulturní spolupráce – přece jenom je jednoticím prvkem společenství portugalský jazyk. Často je to ale tak, že kulturní kontakty otevírají dveře pro ekonomickou i politickou spolupráci. Navíc ve chvíli, kdy navážete kontakt třeba s firmou v Mosambiku, bude mít pravděpodobně napojení na další subjekty v širší geografické oblasti.

Pracovala jako generální ředitelka

■

Institutu pro komunikaci a média v Lisabonu.

V letech 2008 až 2009 zastávala

■

post státní tajemnice pro evropské záležitosti.

Od roku 2015 je státní tajemnicí

■

na portugalském ministerstvu zahraničí.

Hlavními tématy její agendy je

■

Afrika, migrace a evropské financování.

LN Zmiňujete kulturní spolupráci a význam portugalštiny. Tento jazyk ale v Česku nepatří mezi ty nejfrekventovanější...

To samozřejmě víme, nicméně podle našich odhadů je znalost portugalštiny i v Česku na vzestupu. Učí se na několika českých univerzitách, počty studentů rostou. Vážíme si také činnosti Portugalského centra v Praze (Instituto Camoes – pozn. red.). Pro zlepšení povědomí o portugalském jazyku se snažíme využívat i nových technologií, například interaktivních kurzů – není třeba kvůli tomu zrovna jezdit do Lisabonu.

LN Vaše země se nedávno rozhodla přijmout asi tisícovku blízkovýchodních a afrických běženců z uprchlických táborů v Řecku. Neobáváte se, že to v Portugalsku může vzbudit nevoli části obyvatel?

Ne, to se určitě nestane. Od samého začátku takzvané migrační krize uprchlíci v Portugalsku nebyli vnímáni jako problém – a není to vůbec proto, že je jich u nás samozřejmě méně než třeba v Německu. Navíc Vámi zmíněná relokace z Řecka není první...

LN Jaký je podle vás důvod tolerantního postoje Portugalců vůči běžencům?

Díky tomu, že Portugalsko bylo historicky otevřené vlivům jiných kultur, lidé si na odlišnosti dávno zvykli. Vím, že ve vaší zemi je to jinak, ale v Lisabonu či Portu je úplně běžné potkat na ulici třeba černocha, jehož rodinné zázemí je někde v Mosambiku nebo na Kapverdách.

LN Přesto, v mnoha evropských zemích jsou v posledních letech na vzestupu protiimigrační strany, základem jejichž agendy je odmítání uprchlíků. V Portugalsku nic takového není?

Nikoli, ani na úrovni politických stran, ani v segmentech spolků či občanských organizací. Populisté, kteří by kapitalizovali „strach z jinakosti“, nemají v naší zemi úrodnou půdu. Lidé by to nechápali. Proč by někdo tematizoval problém, který neexistuje?