Když se dva perou
Trumpova konfrontace s Čínou znamená, že Evropa si může na chvíli oddechnout
Americký prezident Donald Trump v noci na pátek spustil 25procentní cla na čínské zboží. Stvrdil tak svůj nedělní tweet. Zároveň probíhají ve Washingtonu jednání o nové dohodě mezi USA a Čínou. Akciové trhy všude po světě a v Evropě především se propadly. Americká ekonomika prokazuje zatím velmi robustní čísla a dobře se jí daří. Pokud ale Donald Trump dosud velmi rád poukazoval na americké burzovní indexy jako důkaz toho, že prezidentuje dobře, tentokrát ho trhy moc nepochválily. Hrozba obchodní války trhům a byznysu moc nesvědčí.
Trump ve svém tweetu poukázal na to, že Číňané prý „jednají pomalu a znovu chtějí vrátit jednání na začátek“, což je pro něj nepřijatelné. Americký obchodní vyjednavač Robert Lighthizer k tomu řekl: „Měli jsme pocit, že někam směřujeme a najednou Čína začala brát zpět své závazky. To je podle nás nepřijatelné.“
David Fickling, analytik amerického serveru Bloombergu, k tomu má několik poznámek. Již nějakou dobu narůstalo napětí z toho, že USA žádají rozsáhlé a dramatické změny v čínské ekonomické politice, zatímco Čína se jen soustředí na sliby, že bude postupně zvyšovat svoje nákupy amerických zemědělských produktů.
Nedůvěra je rovněž daná dlouhodobou zkušeností a také frustrací z Číny. S Čínou už se zkrátka v minulosti dohodlo leccos, ale nakonec to Čína nevynucovala v praxi, ať už šlo o ochranu patentů, nebo výrobu opioidů. Proto současní američtí vyjednavači, jako právě Lighthizer nebo ministr obchodu Wilbur Ross, kladou paradoxně větší důraz na to, jak bude případná dohoda vymáhána v praxi, než na to, co je vlastně jejím obsahem.
Vrátit jednání na začátek?
Co se týče Trumpova údivu nad tím, že „Číňané chtějí vrátit jednání na začátek“, je to v rámci jednání o mezinárodním obchodu úplně normální. Vždy zde totiž platila maxima, že „dokud není dohodnuto všechno, není dohodnuto nic“. Pokud totiž jedna strana někde ustoupí, žádá za to benefit a to často znamená znovuotevření kapitoly, která už byla jednou uzavřená.
Obchodní jednání jsou buď distributivního, nebo integrativního charakteru. To první znamená, že jeden hráč žádá co nejvíce ústupků od druhého hráče a sám toho moc nenabízí. Integrační přístup znamená, že obě strany něco obětují, protože chtějí kompromis.
Trump dosud verbálně inklinoval k tomu distributivnímu, ale jeho dohody s Kanadou, Mexikem a Jižní Koreou jsou ale spíše integrativní, navíc ústupky těchto tří zemí, které Amerika získala, jsou vlastně velmi mělké. Jednání s Čínou je úplně specifické. Amerika má dlouhý seznam jasných požadavků – v oblasti ochrany intelektuálního vlastnictví, patentů, technologických transferů, zahraničních investic a zemědělských nákupů. Sama Amerika ale Číně nenabízí vůbec nic krom navrácení cel na úroveň před vypuknutím obchodní války.
Další komentátor Bloombergu Carl W. Ross se dívá na věc z pohledu různých ekonomických škol. Mainstreamová ekonomie stále propaguje globální snižování tarifů a globální svobodný obchod. Tzv. neomerkantilisté, jako je Trumpův poradce pro obchod Peter Navarro, považují ale americký obchodní schodek s Čínou za špatný. Importy podle nich odečítají od HDP, zatímco export k němu přičítá. Amerika bude podle Navarra silnější, když bude více vyvážet a méně dovážet.
Podle mainstreamových ekonomů je síla ekonomik nakonec dána produktivní kapacitou pracovní síly a byznysu. Tarify zvyšují ceny, snižují spotřebitelskou poptávku a investice, neutralizují vzestup HDP a celkově je to horší. Pak jsou ještě různé bilateralistické teorie obchodu apod., které se nám do článku nevejdou. Trump je nakonec asi spíše jednoduchým merkantilistou, ale jeho názor na obchodní politiku pravděpodobně z žádné teorie či filozofie nevychází. Vychází spíše ze zkušenosti byznysmena jeho typu a selského rozumu.
Tzv. mainstreamová ekonomie a teorie svobodného obchodu ale ztrácí dnes zastání i u opoziční Demokratické strany. Demokraté kritizují Trumpa doslova za všechno, ale jeho obchodní politika vůči Číně jim nevadí, nebo ho za ni dokonce chválí.
Pokud Trump dosud rád poukazoval na americké burzovní indexy jako důkaz toho, že prezidentuje dobře, tentokrát ho trhy nepochválily
Čína na prvním místě
Jedním z důvodů, proč si Trump může dovolit eskalovat obchodní drama s Čínou, také je, že velké technologické společnosti už léta pracují na tom, aby nebyly závislé pouze na Číně, a nejde jen o současnou obchodní disputaci. Firmám vadí zvýšeně nepřátelské prostředí v Číně vůči zahraničním byznysmenům a manažerům, asertivní politika „Čína na prvním místě“současného čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, vzrůstající náklady, krádeže IP adres a intelektuálního vlastnictví.
Některé firmy budují kapacity v Mexiku, Vietnamu či Malajsii. Směrem k čínské vládě se to moc nevytrubuje, ale je to tak.
Americko-čínská eskalace asi znamená, že Evropa si může na chvíli oddechnout. Trump zatím nepovede obchodní válku na dvou frontách. Na druhou stranu ideologie, kterou Trumpovo okolí zastává, a jeho vlastní intuice dávají tušit, že na Evropu a její přebytky v bilanci s USA brzy taky dojde.