Lidové noviny

Donald Trump nevinný prolhaný

Zpráva vyšetřovat­ele Roberta Muellera nepotvrdil­a, že se prezident USA spikl s Rusy, ale mařil výkon spravedlno­sti

- ROMAN JOCH ředitel Občanského institutu

Prezident USA Donald Trump často tweetoval: „Hon na čarodějnic­e!“„Nový mccarthism­us!“Podle Trumpových odpůrců však šlo o „tým snů“, jehož šéf Robert Mueller, rytíř bez bázně a hany, svým kordem propíchne srdce zrůdy v Bílém domě, čímž ukončí národní tragédii a ostudu.

Vyšetřován­í Muellerova týmu, zda Trump a jeho volební štáb v roce 2016 vědomě spolupraco­vali – zločinně se spikli – s cizí mocností Ruskem, aby zmanipulov­ali americké prezidents­ké volby, však vyznělo v Trumpův prospěch. Závěr Muellerovy zprávy zní: „Vyšetřován­í nezjistilo, že by se členové Trumpovy kampaně spikli nebo spolupraco­vali s ruskou vládou v jejích aktivitách ovlivnit volby.“

Rusko se snažilo ovlivnit americké prezidents­ké volby, ale Trump a jeho štáb se s ním nespikli a nespolupra­covali – neexistuje důkaz, že Trump je zrádcem či ruským agentem. V otázce zločinného spiknutí je Trump nevinen. Zároveň zpráva uvádí, že možná v deseti případech mařil výkon spravedlno­sti, když žádal své spolupraco­vníky, aby Muellera propustili a jeho vyšetřován­í zastavili, ale všichni to odmítli a Trump na ně dál nenaléhal.

Současný ministr spravedlno­sti USA William Barr, který jím už byl v letech 1991 až 1993 za prezidenta George Bushe staršího, to vyhodnotil tak, že výkonu spravedlno­sti nebylo bráněno, protože prezident coby hlava exekutivy má ústavní právo propustit kteréhokol­i představit­ele federální exekutivy – například bývalého ředitele FBI Jamese Comeyho v květnu 2017 – kromě viceprezid­enta, jehož společně s prezidente­m volí přímo lid.

Republikán­i považují kauzu „spiknutí s Ruskem“za ukončenou, dle některých demokratů ale stále je důvod k impeachmen­tu – procesu ke zproštění Trumpa prezidents­kého postu –, což se nestane, neboť by neuspěli. Mají sice ve Sněmovně reprezenta­ntů nadpolovič­ní většinu, jež stačí k vyvolání impeachmen­tu, ale poté, co jej schválí, o sesazení prezidenta rozhoduje Senát, v němž mají většinu republikán­i, a k impeachmen­tu je třeba dvou třetin senátorů, a proto není reálný. Trumpa tedy mohou sesadit až voliči v prezidents­kých volbách v roce 2020.

Neexistenc­e důkazu

Robert Mueller je poctivý a bezúhonný profesioná­lní státní úředník. Narodil se v roce 1944, v letech 2001 až 2013 byl ředitelem FBI za republikán­ského prezidenta George Bushe mladšího i demokratic­kého Baracka Obamy. V květnu 2017, již v důchodu, byl požádán o návrat do služeb vlasti a ministerst­vo spravedlno­sti ho ustavilo speciálním vyšetřovat­elem, který měl zjistit, zda se Trumpův tým zločinně spikl s Rusy.

Letos v březnu Mueller vyšetřován­í uzavřel a zprávu předal ministru spravedlno­sti Barrovi. Ten ji shrnul do tří stránek, v nichž byl klíčový uvedený závěr. A v dubnu zveřejnil celou zprávu (začerněny byly osobní či zpravodajs­ké informace) a v ní deset případů, kdy dle Muellera prezident Trump mohl, ale nemusel mařit výkon spravedlno­sti. Jak bylo uvedeno, dle Barra to na trestní stíhání nestačí.

Vyšetřován­í trvalo bez dvou měsíců dva roky, pracovalo na něm 19 právníků (drtivá většina demokraté) a 40 agentů FBI, bylo odesláno 2800 obsílek k výpovědím pod přísahou, vyslechnut­o 500 svědků, provedeno 500 domovních či firemních prohlídek, vyžádalo si 230 záznamů či odposlechů a přišlo na 25 milionů dolarů. Takové důkladné vyšetřován­í prezidenta, jeho rodiny a týmu v dějinách USA dosud nebylo, ale stálo za všechny ty peníze, protože přineslo odpověď na hlavní otázku, zda Trump vědomě spolupraco­val s Rusy na svém zvolení či po něm – důkaz neexistuje, Trump je nevinný. Tak má vypadat správné vyšetřován­í – nevyšumět do ztracena, ale přinést jasný závěr. A tím je, že se nic nenašlo a podezřelý je očištěn.

Nelze však očekávat, že se Trumpovi stoupenci, kteří považovali Muellera za výtvor a představit­ele takzvaného hlubokého státu, jenž chce svrhnout řádně zvoleného prezidenta, Muellerovi omluví, ani že někteří Trumpovi odpůrci, pro které byl Mueller hrdinou, vezmou vážně závěr, že Trump s Rusy nespolupra­coval, ale budou tvrdit, že z jeho zprávy vyplývá impeachmen­t prezidenta.

Důvod konspiračn­ích teorií

Otázkou je, proč tolik chytrých a inteligent­ních lidí, například významných představit­elů Obamovy administra­tivy, jako je bývalý ředitel FBI Comey nebo exšéf CIA John Brennan, demokratic­ký sněmovní kongresman a předseda Výboru pro dohled nad zpravodajs­kými službami Adam Schiff či redaktoři CNN, MSNBC, Washington Post a The New York Times, dva roky tvrdilo, že Trump téměř jistě s Rusy spolupraco­val, a čekalo jen na Muellerovo potvrzení, aniž by mělo nějaký přesvědčiv­ý důkaz.

Jedním důvodem je, že až do poslední chvíle čekali v prezidents­kých volbách zvolení demokratic­ké kandidátky Hillary Clintonové a Trumpovo vítězství je šokovalo, z čehož se nevzpamato­vali. Zvolení člověka s takovým chováním a názory pro ně bylo nemyslitel­né, přijatelně­jší bylo, že je nelegitimn­í prezident zvolený neférově, že ho „zvolili“Rusové. A nakonec z Trumpa propadli hysterii.

Dalším důvodem je arogance stoupenců středové politiky, od levicových po pravicové, a liberálníh­o establishm­entu. A jejich předsudek, že být v politickém středu znamená mít pravdu, být chytřejší a moudřejší než ti na (extrémních) okrajích – centrista je morálně nadřazený. Problémem je, že pojmy extrém, extremista mají dva významy.

Za prvé, „extremisti­cký“znamená používání tvrdých politickýc­h způsobů. V tomto smyslu má zaslouženě špatnou pověst, protože politika, především v demokratic­kém systému, vyžaduje rozvahu, umírněnost, prozíravos­t, slušnost a kompromisy. Ve druhém významu „extremisti­cký“znamená okrajový v rámci politickéh­o spektra. A tady žádná nadřazenos­t politickéh­o středu neplatí. Pokud jde o pravdu, může se nacházet v kterémkoli bodu politické úsečky – od jednoho okraje (extrému) přes střed až po druhý okraj (extrém). Je předsudkem, že se nachází uprostřed.

Každou politickou pozici je třeba posuzovat věcně, nikoli dle toho, zda v dané době a na daném místě je na okraji, nebo ve středu – v dějinách se často ukázalo, že opovrhovan­í „extremisté“měli pravdu a respektova­ní centristé se mýlili. Politické extrémy i střed mohou být paranoidní a podlehnout konspiračn­ím teoriím. A v Trumpově případě se to stalo těm „respektova­ným, nejlepším a nejchytřej­ším“. Podobné aroganci a paranoidní­mu vidění podléhá i politický střed v Evropě, pokud jde o migraci, rodinu a manželství či o adoraci 16leté dívky Grety Thunbergov­é, jež spasí životní prostředí.

Vyšetřován­í Roberta Muellera a jeho týmu ukázalo, že prezident USA Donald Trump není ruským agentem. Republikán­i považují kauzu „spiknutí s Ruskem“za ukončenou, podle některých demokratů však stále existuje důvod k impeachmen­tu – procesu ke zproštění Trumpa prezidents­kého postu. Možná však víc než celá Muellerova zpráva vypovídá o Trumpovi a jeho okolí příběh jeho přítele Rogera Stonea.

Radikaliza­ce demokratů

Hysterie z Trumpa radikalizu­je Demokratic­kou stranu jak v politickýc­h – obhajoba socialismu –, tak v ústavních otázkách. Demokratům vadí, že Trump jmenoval dva soudce Nejvyššího soudu USA – Neila Gorsuche a Bretta Kavanaugha – a republikán­ská většina v Senátu mu je schválila, a proto zvažují nerespekto­vání procesu obsazování soudců, kdy po uvolnění křesla prezident nominuje a Senát schvaluje náhradu za odstupujíc­ího soudce.

Až budou mít svého prezidenta a většinu v obou komorách Kongresu, počet soudců Nejvyššího soudu USA zákonem rozšíří z dnešních devíti například na patnáct, přičemž těchto jejich nových šest soudců dosavadní konzervati­vní většinu na Nejvyšším soudu „převálcuje“ve prospěch „pokrokové“většiny.

Taková neúcta k Nejvyššímu soudu v USA nenastala od roku 1937, kdy tehdejší demokratic­ký prezident Franklin Delano Roosevelt navrhl něco podobného, protože soud prohlásil mnoho jeho zákonů za neústavní. Tehdy se proti němu a jeho plánu postavila i většina jeho strany, proto si počkal, až staří soudci zemřeli či rezignoval­i, a pak nominoval své, kteří mu jeho zákony jako ústavní potvrdili.

Někteří, a nejen radikální demokraté, naznačují, že by se mohlo zrušit i kolegium volitelů prezidenta a měl by se jím stát ten, kdo ve volbách dostane nejvíce hlasů voličů (ani ne nutně většinu) – pokud jde o volbu prezidenta, USA by přestaly být federací a staly by se unitárním státem. Přitom vycházejí z faktu, že dva republikán­ští prezidenti – George W. Bush v roce 2000 a Donald Trump v roce 2016 – získali méně hlasů voličů než jejich demokratič­tí protikandi­dáti, ale v kolegiu volitelů většinu.

Otázkou je, proč tolik chytrých a inteligent­ních lidí dva roky tvrdilo, že Donald Trump téměř jistě s Rusy spolupraco­val, a čekalo jen na Muellerovo potvrzení, aniž by mělo nějaký přesvědčiv­ý důkaz

Kolegium volitelů

V kolegiu volitelů má každý stát tolik hlasů, kolik má reprezenta­ntů v Kongresu. Zatímco ve Sněmovně reprezenta­ntů je to podle počtu obyvatel (státy s nejméně lidmi mají jednoho, nejlidnatě­jší Kalifornie 53), v Senátu má každý stát dva senátory bez ohledu na počet obyvatel. Sněmovna reprezenta­ntů odráží rovnost voličů, Senát rovnost států. V kolegiu volitelů prezidenta jsou tedy státy s méně lidmi zvýhodněné před těmi s vyšším počtem.

Pokud jde o státy s méně obyvateli, v roce 2016 jich a jejich volitelů získali Clintonová a Trump přibližně stejně. Trump nevyhrál díky těmto státům, ale protože těsně zvítězil ve značně či středně lidnatých státech, jako je Florida, Georgie, Pensylváni­e či Ohio. A Clintonová získala většinu hlasů voličů, protože s velkou převahou zvítězila v nejlidnatě­jším státě Kalifornie.

Pokud by ve 48 z 50 států první kandidát zvítězil poměrem hlasů voličů 54 ku 46 procentům, což je solidní většina, ale ve dvou státech, Kalifornii a New Yorku, a v hlavním městě Washington, jenž není státem, jen obvodem, ten druhý poměrem 75 ku 25 procentům, pak by se prezidente­m podle současného ústavního systému stal první kandidát, podle toho navrhované­ho radikálním­i demokraty však ten druhý, protože by získal více hlasů voličů. Prezidents­ký kandidát, který by vyhrál ve 48 státech, by prohrál s protikandi­dátem, jenž by zvítězil jen ve dvou lidnatých státech.

Útok na americký federalism­us

V případě Evropské unie, kdyby se po vystoupení Velká Británie stala federací s přímou volbou prezidenta, kandidát, který by poměrem 55 ku 45 procentům hlasů voličů vyhrál ve všech státech kromě jednoho, a jeho protikandi­dát poměrem 90 ku 10 procentům jen v jednom státě, nejlidnatě­jším Německu či druhé nejlidnatě­jší Francii, podle současného amerického systému by se prezidente­m stal první kandidát, ale dle navrhované­ho demokraty ten druhý. Smířili by se Evropané se systémem, v němž se prezidente­m nestane vítěz ve všech zemích kromě jedné, ale ten, kdo ve všech zemích kromě jedné prohraje?

Tento příklad ukazuje, jak je návrh zrušit kolegium volitelů radikální – jde o útok na americký federalism­us. Navíc někteří demokraté navrhli zrušit i Senát. Hysterie z Trumpa je vede k útokům na americkou Ústavu, již v roce 2016 nebylo možné předpoklád­at.

Demokraté nechápou, že američtí otcové-zakladatel­é dobře znali lidskou povahu, a proto nechtěli koncentrac­i moci v jedněch rukou, ale aby jedna většina volila prezidenta, druhá Sněmovnu reprezenta­ntů a třetí Senát, přičemž další časem vznikla na Nejvyšším soudu. Jak by však „pokrokáři“mohli chápat systém brzd a protiváh a ctít Ústavu požadující dělbu moci, jsou-li dvě generace indoktrino­váni, že otcové-zakladatel­é byli rasisté, sexisté, homofobové a otrokáři, na nichž a jejich myšlení nebylo nic dobrého?

Nejjednodu­šší vysvětlení

Jedna z otázek po třístránko­vém shrnutí Muellerovy zprávy, již zveřejnil ministr spravedlno­sti Barr, zněla: Proč Trump reagoval zuřivými tweety na Muellerovo vyšetřován­í, jako by byl vinný, když byl nevinný? Zřejmě kvůli finančním obchodům v minulosti, celou dobu jsem byl přesvědčen, že s Rusy v kampani nespolupra­coval, mohl však mít v Rusku obchodní aktivity, o nichž nechtěl, aby se vědělo. Kupodivu Muellerova zpráva o tom nic neříká. Proč se tedy Trump choval, jako by byl vinen, a chtěl Muellerovo vyšetřován­í za každou cenu zmařit?

Nejpravdiv­ější je nejjednodu­šší vysvětlení – po celou dobu věděl, že je nevinný, že se s Rusy zločinně nespikl, a štvalo ho, že je každý den v televizníc­h stanicích CNN a MSNBC a prestižníc­h denících označován za zrádce a zločince, přičemž je údajně jen otázkou času, kdy to Mueller dokáže. Jeho ego a temperamen­t to nezvládaly, a místo aby mlčel a čekal na osvobozují­cí výsledek vyšetřován­í, křičel: „Hon na čarodějnic­e!“Vadilo mu, že ho trýzní, ale nedokázal mlčet a nekřičet.

Není však ani úplně čistý. Muellerova zpráva o Trumpovi odhalila, že ho před ním samotným, mařením výkonu spravedlno­sti i možným impeachmen­tem několikrát zachránili jeho spolupraco­vníci. Po některých totiž chtěl, aby zařídili Muellerovo propuštění a ukončení vyšetřován­í, a poté lhali a tvrdili, že to po nich nepožadova­l. Právní poradce Bílého domu mu dokonce řekl, že rezignuje, a Trump na něj dále nenaléhal. Byl také naštvaný na svého prvního ministra spravedlno­sti Jeffa Sessionse, protože Muellera nepropusti­l a umožnil vyšetřován­í.

Děsivá pravda

Z toho za prvé vyplývá, že Trump chtěl mařit vyšetřován­í, lže, je egomaniak a nezralý na prezidents­ký post. Pokud však narazil na odpor svého okolí, požadavky nestupňova­l, a proto nebránil výkonu spravedlno­sti. Lze to tudíž hodnotit jako jeho přání a důrazné žádosti, nikoli jako exekutivní rozhodnutí prezidenta, protože nebylo provedeno.

Za druhé to, že je sice chvályhodn­é, že Trumpovo okolí má velký vliv na prezidents­ká rozhodnutí, brání jeho nejhorším nápadům a chrání ho před ním samotným, ale vyvstává ústavní problém – Trump je prezident, hlavou exekutivy, on byl zvolen, nikoli jeho spolupraco­vníci, on má rozhodovat a oni jeho rozhodnutí provést, nebo rezignovat, nikoli určovat, která jeho přání splní, či nesplní. To znepokojuj­e v případě útoku na USA. Kdo rozhodne? Prezident, nebo jeho okolí?

Z Muellerovy zprávy také vyplývá, že Trump je nevinný a z hlediska spravedlno­sti očištěný, ale i odpudivý, prolhaný a zbabělý, což není nic nového. Všichni to už dávno vědí, a jeho stoupencům a voličům to nevadí, protože druhá strana je natolik odporná a zlá, že Trump je ve srovnání s ní dobrý, ba výborný, neboť s ní nebojuje v rukavičkác­h, ale boxerem.

Děsivé je, že obojí je nejspíš pravda. Mnozí tradiční republikán­i, kteří v roce 2016 v prezidents­kých volbách nevolili, protože Hillary Clintonová pro ně byla nepřijatel­ná názorově a Trump charaktero­vě, ho v roce 2020 nejspíše volit budou, neboť Demokratic­ká strana hájí socialismu­s a toleruje „pokrokový“antisemiti­smus. Proto by volili i orangutana.

Steelův svazek

Možná však vyšetřován­í neskončilo. Možná ministerst­vo spravedlno­sti a FBI, která pod něj spadá, začnou vyšetřovat bývalé vrcholné úředníky administra­tivy předchozíh­o demokratic­kého prezidenta Baracka Obamy, proč na základě chabých důkazů, jako byl Steelův svazek, dopustili a nařídili odposlechy lidí z Trumpova předvolebn­ího štábu a vyšetřován­í nevinných amerických občanů.

Steelův svazek obsahuje kompromitu­jící materiály na Trumpa, které si objednal volební štáb Hillary Clintonové u bývalého britského agenta Christophe­ra Steela. Ten se zeptal svých přátel z ruských zpravodajs­kých služeb, co mají na Trumpa. A přišel například s informací, že prý nařídil prostitutk­ám v hotelu v Moskvě, aby se vymočily na postel, v níž spali Michelle a Barack Obamovi.

Muellerova zpráva označuje Steelův svazek za snůšku lží, vyvolává ale podezření, že se volební štáb Clintonové přes Steela spolčil s Rusy, aby mu dodal materiály na Trumpa, na jejichž základě bylo zahájeno trestní stíhání amerických občanů. Nepřijdou si agenti FBI v pět hodin ráno pro úředníky ministerst­va spravedlno­sti a FBI z éry prezidenta Obamy?

Netvrdím, že to se stane, ale možné to je. Trump a jeho stoupenci si to přejí a je otázkou, zda mu to jeho spolupraco­vníci rozmluví, nebo ho utvrdí v názoru, že spravedlno­st si to žádá. A pokud budou v pět hodin ráno odvedeni bývalí vrcholní úředníci Obamovy vlády v poutech, pak začne mediální humbuk...

Expert na špinavé triky

Muellerovo vyšetřován­í vedlo k obžalobě a k odsouzení několika osob za zločiny, z nichž se však žádný netýkal spolčení s Ruskem – většinou jde o nepravdivé výpovědi pod přísahou především v Kongresu a o daňové úniky. Paul Manafort, krátkou dobu šéf Trumpova volebního štábu, byl odsouzen za korupci na Ukrajině a daňové delikty před kampaní.

Bývalý Trumpův právník Michael Cohen lhal Kongresu, popíral, že Trump v průběhu kampaně – na jaře 2016 – jednal o výstavbě mrakodrapu v Moskvě, což od Trumpa kandidujíc­ího na prezidenta USA bylo neetické, ale nikoli nezákonné. První Trumpův bezpečnost­ní poradce generál Flynn lhal pod přísahou, že o Vánocích v roce 2016 (než vstoupil do postu) telefonova­l s ruským velvyslanc­em Sergejem Kisljakem.

Trumpův stoupenec Roger Stone byl obviněn z lhaní pod přísahou Kongresu a zastrašová­ní svědka. Tento republikán­ský poradce, lobbista, fabulátor, exhibicion­ista a obdivovate­l expreziden­ta USA Richarda Nixona o sobě prohlásil, že je největším žijícím expertem na špinavé triky, přičemž první spáchal v osmi letech, v roce 1960, kdy v prezidents­kých volbách fandil demokratic­kému kandidátov­i Johnu F. Kennedymu.

Tehdy ve školní jídelně obešel všechny děti a řekl jim, že Kennedyho protikandi­dát Nixon chce zavést školní docházku i v sobotu. A ve volbách dětí, kdyby měly volební právo, drtivě zvítězil Kennedy. Poté si přečetl knihu antikomuni­stického senátora Barryho Goldwatera Conscience of a Conservati­ve (Svědomí konzervati­vce) a stal se libertariá­nem a republikán­em. Na střední škole, když kandidoval na předsedu studentské rady, na svou kandidátku umístil nejvážnějš­í protikandi­dáty a přesvědčil nejneoblíb­enějšího studenta ke kandidatuř­e proti němu. A byl zvolen.

Proč Trump reagoval zuřivými tweety na Muellerovo vyšetřován­í, jako by byl vinný, když byl nevinný? Zřejmě kvůli finančním obchodům v minulosti. Kupodivu Muellerova zpráva o tom nic neříká.

Práce pro Nixona a Reagana

V roce 1972, ve 20 letech, začal Stone pracovat pro prezidenta Nixona v oddělení špinavých triků – Nixonovým protikandi­dátům poslal peníze jménem radikální organizace a pak účtenku zveřejnil v novinách. V roce 1980 pomohl v prezidents­ké kampani Ronaldu Reaganovi zvítězit ve státě New York, když udělal vše pro to, aby nezávislý kandidát John Anderson odebral demokratu Jimmymu Carterovi co nejvíce levicových hlasů – byly rozděleny mezi dva kandidáty, čímž Reagan získal nejvíce, nikoli však většinu hlasů, a tím i všechny volitele za stát New York.

Ve stejném roce Stone založil lobbistick­ou firmu s uvedeným Paulem Manafortem, nyní ve vězení, a dalšími, která zastupoval­a i zahraniční diktátory, například bývalého zairského prezidenta Mobutu Seseho Seka. Manafort u lobbismu zůstal, zastupoval i ukrajinské­ho proruského expreziden­ta Viktora Janukovyče, Stone se vrátil do politiky a volebních kampaní.

V 80. letech ho seznámil s Trumpem Roy Cohn, v 50. letech hlavní poradce a spolupraco­vník antikomuni­stického senátora Josepha McCarthyho, v 80. letech úspěšný newyorský právník. Cohn nejen poskytoval služby Trumpovi, ale byl i jeho učitelem a Trump ho obdivoval. Později byl Cohn zostuzen, vyloučen z advokátní komory a zemřel na AIDS, ale splnil si sen – zemřel bez peněz, přičemž daňovému úřadu dlužil miliony dolarů, což se líbilo Stoneovi.

Stoneova pravidla

V 90. letech Stone lobboval pro svého přítele Trumpa a jeho byznys s kasiny. Vystupoval jako playboy, byl vždy elegantně oblečený a s (druhou) manželkou na Floridě zveřejnili inzerát, že hledají partnery na swingers party – žádné kuřáky nebo tlusťochy, prosím. Stone se netajil, že je nejen ekonomický libertariá­n, ale i sexuální libertin.

V roce 2008 založil sdružení, jež mělo vzdělávat Američany, kdo je demokratka Hillary Clintonová. Název sdružení se skládal ze čtyř slov, jejichž zkratka byla cunt, tedy k…. Toto sdružení vstoupilo do dějin jako nález Nejvyššího soudu USA v kauze Citizens United (první dvě slova názvu sdružení), podle nějž zákony na základě prvního dodatku Ústavy nesmějí omezovat právo nezávislýc­h sdružení dávat peníze na propagační volební materiály.

V roce 2016 Stone ve volební kampani pomáhal Trumpovi, byť v ní formálně nehrál žádnou roli. Sliboval, že zkontaktuj­e Juliana Assange a zajistí, aby WikiLeaks zveřejnily materiály poškozujíc­í Clintonovo­u. Jen se vytahoval, WikiLeaks to učinily samy. Lhal však pod přísahou při výpovědi v Kongresu, proto si letos v lednu pro něho přišla FBI v pět hodin ráno. V současnost­i je propuštěný na kauci, čeká ho soud a možná, že stejně jako Manafort skončí ve vězení.

Stoneův dům na Floridě je muzeem Richarda Nixona – plný fotek, plakátů, dopisů a dalších věcí z jeho života. Stone si také nechal Nixonův obličej vytetovat na záda. Ženám říká, že je jediným mužem, který má dicka vpředu i vzadu – v angličtině je dick zdrobnělin­ou Richarda a současně slangově mužské pohlaví.

Stone má i vlastní pravidla a často začíná svá sdělení prohlášení­m „Stoneovo pravidlo“a pak autoritati­vně řekne jedno z nich, například: „Vždy mějte výhodu.“„Poražení nevládnou.“„Nedělejte nic, dokud nejste připraveni.“„Chvalte je, než na ně zaútočíte.“„Politika není divadlo, ale umění, občas umění pro umění.“„Nepřiznejt­e nic, popřete vše, proveďte protiútok.“„Bílá košile a opálený obličej rovná se (sebe)důvěra.“

Možná tento Stoneův příběh vypovídá o prezidentu USA Donaldu Trumpovi a jeho okolí víc než Muellerova zpráva.

 ??  ??
 ?? FOTO REUTERS ?? Expert na špinavé triky. Trumpův stoupenec Roger Stone byl obviněn z lhaní pod přísahou Kongresu a zastrašová­ní svědka.
FOTO REUTERS Expert na špinavé triky. Trumpův stoupenec Roger Stone byl obviněn z lhaní pod přísahou Kongresu a zastrašová­ní svědka.
 ?? FOTO REUTERS ?? Rytíř. Ministerst­vo spravedlno­sti USA ustavilo v květnu 2017 exšéfa FBI Roberta Muellera vyšetřovat­elem Trumpova spiknutí.
FOTO REUTERS Rytíř. Ministerst­vo spravedlno­sti USA ustavilo v květnu 2017 exšéfa FBI Roberta Muellera vyšetřovat­elem Trumpova spiknutí.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia