Matoucí testosteron

Vpátek 2. května 2019 zvítězila Jihoafričanka Caster Semenyaová v Dauhá v běhu na 800 metrů. K vysněnému překonání světového rekordu Jarmily Kratochvílové z roku 1983 jí chybělo 1,70 sekundy.

Pro jihoafrickou dvojnásobnou olympijskou vítězku a trojnásobnou mistryni světa to možná byla poslední šance na zápis do světových tabulek. Od 8. května 2019 totiž platí pravidlo, podle kterého smí v běhu na tratích od 400 metrů do jedné míle závodit ženy s poruchou vývoje pohlaví pouze v případě, že hormon testosteron v jejich krvi nepřekročí koncentraci 5 nanomolů na litr. Caster Semenyaové byla diagnostikována porucha vývoje pohlaví a povolený limit testosteronu překračuje. Pokud chce dál závodit, musí brát léky, které produkci hormonu v jejím těle stlačí na povolené hodnoty.

„Léky určitě užívat nebudu,“prohlásila běžkyně po vítězném závodě a vyjádřila přesvědčení, že se do Dauhá v září vrátí, aby tam vybojovala čtvrtý titul světové šampionky na „půlce“.

Šedá zóna mezi muži a ženami

Spory o to, kdo smí závodit jako žena a kdo ne, vyvěrají ze zjednodušených představ o tom, jak je určeno naše pohlaví. Považujeme za samozřejmé, že se po narození zařadíme buď mezi muže, nebo mezi ženy a jako takoví prožijeme zbytek života. Vždycky to ale není tak jednoduché. U některých novorozenců nedokážou lékaři podle utváření pohlavních orgánů jednoznačně určit, zda jde o chlapečka, nebo o holčičku. U jiných se zdají vnější pohlavní orgány vyvinuté správně, ale tomu neodpovídají pohlavní žlázy. Poruchy vývoje pohlaví se vyskytují překvapivě často. Na 770 novorozenců připadá jeden s nejednoznačně vyvinutými pohlavními orgány.

Někteří lidé vůbec netuší, že s jejich pohlavím není něco v pořádku. Sedmdesátiletý otec tří dětí zjistil, že má v těle ženskou dělohu až poté, co mu ji lékaři našli při operaci kýly. Jednoznačnou odpověď na otázku příslušnosti k pohlaví nejednou nezajistí ani genetika. Pro muže bývá typická dědičná informace s pohlavními chromozomy X a Y. Ženy mívají ve svých buňkách dvojici pohlavních chromozomů X. Právě chromozom Y a na něm přítomný gen SRY bývá považován za klíčový znak mužů. Byl však popsán případ několikanásobné matky, v jejímž těle nad ženskými buňkami vysoce převažovaly buňky s pohlavními chromozomy XY. I lidé s pohlavními chromozomy XX mohou mít varlata a mužské pohlavní orgány.

Zatímco vývoj vaječníků nebo varlat je dán geneticky, vývoj vnějších pohlavních orgánů určují hormonální poměry ve vyvíjejícím se organismu. Varlata mužských embryí produkují testosteron a ten pohání vývoj pohlavních orgánů do mužské podoby. Akce hormonu je zprostředkována speciální bílkovinou, která funguje v buňkách jako anténa pro příjem hormonálního signálu. Pokud je gen pro tuto bílkovinu poškozen, buňky jsou k „volání“testosteronu „hluché“. Pohlavní orgány se pak vyvíjejí do typicky ženské podoby. Tyto ženy jsou neplodné. Zhusta vůbec netuší, že v ženském těle nosí mužskou dědičnou informaci a místo vaječníků jim v pánvi narostla varlata produkující testosteron.

Odborníci dnes vnímají muže a ženy jako dva krajní případy vývoje pohlaví. Kromě mužů a žen však existuje široké spektrum lidí, kteří se řízením osudu narodili „někde mezi“muži a ženami. Pro ně se používá označení intersex.

Spory o hormon

Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) se pokouší rozdělit muže a ženy ostrou hranicí. K jejímu narýsování však bere pochybný metr. V roce 2011 vyhlásila, že nepustí do ženských soutěží ženy, kterým v krvi koluje více než 10 nanomolů testosteronu na litr. Indická atletka Dutee Chandová toto pravidlo zpochybnila u švýcarské Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS) a spor vyhrála. Podle CAS neprokázala IAAF, že by vysoké hladiny testosteronu zajišťovaly ženám v atletických soutěžích významnější výhodu. Výhoda do jednoho procenta je podle CAS bezvýznamná. Za významné je třeba brát až zvýhodnění přesahující deset procent.

V roce 2017 ohlásila IAAF, že důkazy o zvýhodnění žen s vysokými hladinami testosteronu v krvi získala. Odkazovala se při tom na publikaci svých expertů Stéphana Bermona a Pierra-Yvese Garniera zveřejněnou v lékařském časopise British Journal of Sports Medicine. Analýzou sportovních výkonů na vrcholných ženských atletických kláních došli experti IAAF k závěru, že vysoké hladiny testosteronu zvýhodňují běžkyně na tratích 400 a 800 metrů a také v závodech na 400 metrů překážek až o 2,78 procenta. To je sice víc než jedno procento zmíněné ve verdiktu CAS jako hranice bezvýznamnosti, ale zároveň je to hluboko pod desetiprocentní hranicí považovanou za podstatnou.

S odvoláním na Bermonovu a Garnierovu studii vyhlásila IAAF nové regule dovolující soutěžit ženám s poruchou vývoje pohlaví a pohlavními chromozomy XY jen v případě, že u nich hladiny testosteronu nepřesáhnou 5 nanomolů na litr krve. Regule vyvolala silnou kritiku expertů. Ženy mívají běžně hladiny testosteronu mezi 0,4 a 2,0 nanomoly na litr krve, zatímco u mužů se koncentrace stejného hormonu v krvi pohybují v rozmezí od 8,8 do 30,9 nanomolu na litr krve. To však neplatí pro vrcholové sportovce, jejichž organismus se v mnoha ohledech vymyká normám.

Každý šestý špičkový atlet se může dostat hladinami testosteronu pod spodní hranici hodnot považovaných za normální. A naopak. Atletkám s nenarušeným vývojem pohlaví a pohlavními chromozomy XX mohou hladiny testosteronu vyskočit nad horní hranice normálu. V některých případech mohou mít špičkoví atleti méně testosteronu než atletky. Ani tyto sportovkyně však nedosahují výkonů srovnatelných s muži. Už to samo o sobě vrhá na údajné zvýhodnění žen s vysokými hladinami testosteronu vážný stín pochybností.

Caster Semenyaová se proti novému pravidlu IAAF odvolala k CAS. Verdikt arbitráže z 1. května letošního roku pravidlo nezrušil, i když k němu má ve více než stošedesátistránkovém odůvodnění řadu vážných výhrad. Světová lékařská asociace (WMA) vzápětí vyzvala lékaře, aby se na „hormonální klasifikaci“atletek nepodíleli.

„Máme silné výhrady k etické oprávněnosti těchto pravidel. Jsou založena na slabých důkazech z jediné studie, o které se v současnosti mezi vědci široce diskutuje,“reagoval na verdikt CAS prezident WMA Leonid Eidelman.

Vadná data, chybné závěry Bermonovu a Garnierovu studii důkladně rozebral mezinárodní tým vedený Rogerem Pielkem z Coloradské univerzity v americkém Boulderu. Pielke se pokusil na základě dostupných dat ověřit Bermonovy a Garnierovy klíčové argumenty o zvýhodnění atletek s vysokými hladinami testosteronu v krvi.

Ve svých hodnoceních však dospěl k úplně jiným závěrům!

Požádal proto oba experty IAAF o podklady, které ke studii použili. Po průtazích dostal jen část dat z mistrovství světa v lehké atletice z jihokorejského Tegu z roku 2011 a z Moskvy v roce 2013. I z těch mělo být jasné, že vysoké hladiny testosteronu zajišťují ženám výhodu v řadě sportovních odvětví. Pielke však odhalil v analýzách Bermona a Garniera vážná pochybení.

Experti IAAF například zahrnuli do studie sportovkyně usvědčené z dopingu. Výkony těchto žen ale nelze připsat jednoznačně testosteronu produkovanému jejich tělem. Padají na vrub nedovolených podpůrných prostředků, které navíc poznamenaly hormonální rovnováhu sportovkyň.

V datech Bermona a Garniera se také objevují běžecké časy, jaké žádná sportovkyně na sledovaných světových šampionátech nezaběhla. Některé extrémní výkony byly započítány hned několikrát, a jejich význam pro závěrečnou bilanci tak neúměrně narostl. Jiné výkony byly naopak z analýz bezdůvodně vynechány.

Po očištění dat od všech zjevných chyb a přehmatů se efekt testosteronu na výkony žen výrazně smrskl. V šesti z jedenácti atletických disciplín teď dokonce vyšlo, že ženy s vysokými hladinami testosteronu dosahují mírně horších výkonů. Ve dvou z pěti zbývajících disciplín nedosahuje zvýhodnění atletek s vysokými hladinami testosteronu ani jedno procento.

Pielke a spol. konstatují, že studie IAAF je založena na chybných datech a dospěla k chybným závěrům. Prezident IAAF Sebastian Coe na to reagoval slovy: „Pro nás se na závěrech studie nic nemění.“

IAAF se nemůže opřít o víc než o spornou Bermonovu a Garnierovu studii. Přesto nové pravidlo vyhlásila. Semenyaová proto požádala CAS, aby posoudila, zda má IAAF právo takové pravidlo zavést. Arbitráž ve své zprávě konstatuje, že takové právo nelze IAAF upřít. Zároveň arbitráž dodává, že pravidlo je eticky sporné, diskriminační a jeho uplatňování bude problematické. To Caster Semenyaové a dalším podobně postiženým sportovkyním k návratu do závodů nepomůže. Jejich poslední nadějí zůstává odvolání u civilního švýcarského soudu.

Tam se tedy s konečnou platností rozhodne, zda bude Jihoafričanka v září obhajovat titul mistrně světa, nebo ne.

Nová atletická pravidla zakazují závodit běžkyním s vysokými koncentracemi hormonu testosteronu v krvi. Spornou otázkou je, zda tím bylo spravedlnosti učiněno zadost. Považujeme za samozřejmé, že se po narození zařadíme buď mezi muže, nebo mezi ženy a jako takoví prožijeme zbytek života. Vždycky to ale není tak jednoduché.

Autor, profesor České zemědělské univerzity, působí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi