Intermezzo: i mistři se utnou

Alex Bellos vystudoval v Oxfordu matematiku a filozofii. Žil v Brazílii. V knize Alexova dobrodružství v zemi čísel (2010) připomíná setkání s lingvistou Pierrem Picou. Ten mířil mezi indiány Mundurukú, tedy ty, kteří se hojně tetovali a až do 19. století praktikovali lov lebek. Picu ovšem zajímaly jiné věci: jejich jazyk.

Munduručtina je zvláštní; nemá časy, nemá množná čísla ani slova pro čísla vyšší pěti. Bellos se pak Pici ptal na terénní zkušenosti. Třeba se tázal, jak dlouho jel na výpravu do opuštěné vesničky Jacareacanga. „To záleží. Může to trvat celý život,“odvětil Pica, který tehdy pracoval pro francouzské CNRS. Indiáni jej museli dál svézt kánoí. „Jak dlouho jsi na ně čekal?“„Dlouho, ale prosím tě, neptej se mě, kolik dní to přesně bylo,“pravil čím dál nakvašenější Pica. A na další Bellosův dotaz po trvání čehosi už odsekl: „Netuším. Dva dny... snad... den a noc,“zamumlal, načež přiznal, jak těžce si po návratu do Paříže navyká na popis světa v číslech. Mundurukúové totiž počítají jen do

pěti. Nikoliv proto, že by byli primitivní, jak se kdysi psávalo. Prostě to nepotřebují; jsou jiní, vidí svět jinak.

Pro čísla mají tato slova: jedna je pug, dvě xep xep, tři ebapug, čtyři ebadipdip a pět pug pogbi. Pica ukazoval indiánům proměnlivá množství teček, přičemž měli říkat, kolik jich vidí. Jedna byla jasná. Když dvě, řekli xep xep. Ale od dvojky dál už tak přesní nebyli. Když se objevily tři tečky, ebapug zaznělo jen v 80 procentech případů. Slovo ebadipdip pro čtyři tečky říkali pouze v 70 procentech případů. Slova pro pět puntíků byla vyslovena dokonce jen ve 28 procentech případů a v 15 procentech místo nich zazněl ebadipdip. Jinak řečeno, od trojky výše byla mundurucká slova pro čísla pouze přibližná, byly to odhady. Počítali „jedna“, „dvě“, „trojkovité“, čtverkovité“, „pětkovité“. Pica si ostatně nebyl jistý, jestli pug pogbi, doslova „hrst“, je vůbec číslo. Možná nepočítali ani do pěti, ale jenom do čtverkovita, píše Bellos v knize, jež vyšla i česky. Picovy výzkumy ohledně domorodých „aproximací“vyšších počtů bez příslušných slov byly roku 2004 publikovány v Science a směřují k tomu, čemu se dosud věnoval tento 67dílný seriál. A to úsilí generací antropologů identifikovat ve světě přepestrých variant i univerzálně platné koncepty: včetně počtů.

Malá murdockovská detektivka

Jenže s počty to není snadné. Pokud jste si po roce a půl čtení o tzv. kulturních univerzáliích mysleli, že jich George Peter Murdock (jenž by dnes oslavil 122. narozeniny) stanovil přesně 67, budete asi překvapeni. Podobně jako jsem byl v průběhu psaní i já. Ale popořádku. Cestou, jež může čtenářům zároveň nastínit různorodost i jakousi bazální stejnost lidstva, se mi jevil komentovaný soupis univerzálií, který Murdock roku 1945 vypracoval.

Publikoval jej ve studii The Common Denominator of Cultures čili „společný jmenovatel kultur“, která byla součástí sborníku Ralpha Lintona. Původní seznam se nachází na straně 124 knihy vydavatelství Columbia University Press.

Když jsem ale na seriálu začínal pracovat, zarážely mne na Murdockově hojně citovaném soupisu tři věci. Za prvé: počty univerzálií se u různých přebírajících kapacit mírně liší – od 66 přes nejčastějších 67 až do 75! Za druhé: někdy se lišily celé pojmy, ač vycházely z téhož zdroje. A za třetí: vysloveně podezřelá mi byla absence pár fenoménů, o nichž jsem byl coby etnolog se zájmem o mimoevropské kultury přesvědčen, že jejich varianty lze najít v každé společnosti.

Prvním podezřelým absentérem bylo právě počítání (i skupiny hmotně nejprostších Austrálců měly slova alespoň pro jedna, dvě a mnoho) a druhým hudba, případně zvukové a melodické projevy. Naopak mi v často opisovaném seznamu jedna věc přebývala: a to tkaní (anglicky weaving), poněvadž v Oceánii existovaly společnosti, jež to neuměly – v Polynésii se „látka“tapa i stlouká.

Tohle že by Murdock, který později uspořádal úžasný Ethnographic Atlas (1967), již tehdy nevěděl? Těžko. Murdock nestřílel od boku. Byl to empirik. Z jeho iniciativy vznikala už od konce třicátých let kartotéka jevů z oblasti lidských vztahů. Databázi nazval Human Relations Area Files (HRAF). Od roku 1949 funguje pod patronátem Yale University a k dnešku schraňuje miliony roztříděných údajů o lidech v čase i prostoru, aby mohly být transkulturně analyzovány. Obří „katalog“je dnes již plně elektronizován.

Když Murdock kdysi svůj soupis vydával, nenárokoval si jeho úplnost; výslovně uvedl, že jde o částečný seznam jevů, které jsou mu v dané chvíli známy jakožto „konstanty“objevující se v každé kultuře, o nichž máme etnografickou či historickou znalost. Rozličným nastíněním „kulturních univerzálií“se zabývali mnozí další vědci (Kluckhohnovi, Wissler, Redfield a nověji Donald E. Brown), přičemž je jiní odborníci (Geertz a spol.) kritizovali a kladli si relevantní otázky, zda lze vůbec takové klasifikace vytvářet a kde třeba končí hranice nějakých jevů – co je pro někoho ještě rituál a co tanec?

Hezkým příkladem jedinečnosti je i zmíněné počtářství. Dnes víme, jak moc se může pojetí etnomatematiky lišit, neboť takoví Kapaukové z Nové Guineje, mezi nimiž bádal Leopold Pospíšil, počítají majetek v sexagezimálním systému, kombinujícím desítkové počty se šedesátkovou soustavou, jak sám profesor popsal roku 2003 pro časopis Vesmír.

Přešlap dvojnásobného pulitzeristy? Kde se tedy vzal takový „binec“v citovaném seznamu univerzálií? Nakonec se mi snad podařilo najít původce tolika rozšířených chyb v odborné literatuře. Není jím nikdo jiný než sociobiolog Edward O. Wilson z Harvardu (* 1929), jenž vnesl do společenskovědního bádání nový impulz knihami o „syntetickém“pohledu na biologické a kulturní zdroje chování. Wilson je biolog a myrmekolog čili vědec zkoumající mravence. V knížce O lidské přirozenosti (1978, česky 1993) obsáhle cituje Murdockův seznam 67 lidských univerzálií, načež uvádí i hypotetický index rysů, které by mohla mít mravenčí společenstva: eutanazie, kastovní zákony, olizování těla, péče o larvy či tykadlové obřady...

Zpět k přehledu člověčímu. Do pasáže ve Wilsonově knize, jež byla rok po vydání oceněna Pulitzerovou cenou (druhou obdržel ještě roku 1991), se ovšem vpašovaly na straně 22 tři várky chyb! První byla chyba, kde autor (či snad sazeč, jak se táži profesora Wilsona v zaslaném e-mailu) vynechal z Murdockova indexu čárku mezi slovy family a feasting, takže ze dvou témat rodiny a oslav nechtěně vyrobil pojem „rodinné hodování“.

Druhý přešlap je závažnější. V abecedním přehledu totiž za slovem medicine vypadl, zřejmě při přepisu, celý řádek s PĚTI dalšími pojmy od písmene M a N... Hle, zde se tedy ztratily tušené věci jako hudba a číslovky! A do třetice kuriózní chyba v předposledním termínu, který se záměnou písmene stal z originálního weaning (odstavení od kojení) tím nadbytečným weaving, tedy tkaním či pletením. Vědec pak sérii chyb zrecykloval v další knize, v Konsilienci (1998, česky 1999), kde již na straně 160 vysloveně uvádí, že na seznamu „je 67 univerzálií“.

Ale není. Reálně jich bylo 73 (včetně 6 poztrácených), nicméně do světa se léta šíří popletená varianta, což zasáhlo i zdejší texty. Kupříkladu Václav Soukup, jenž do Česka přinášel poznatky z dějin antropologie, cituje ve své práci (1994) též zkreslenou verzi, byť „přes Wilsona“odkazuje na Murdocka i s čísly stran. Záhadu tak bylo možné odhalit pouze prastarým způsobem: jít k pramenům, ad fontes. Sehnat si první antikvární vydání hůře dostupného sborníku a rozklíčovat přehmaty.

Další dva beztak přidal český překlad Wilsonova prvního opusu: zcela z něj vypadla položka „věkové stupně“(ač anglicky první v abecedě, tak patrně odložená na pozdější zařazení pod písmeno V a opomenutá) a čárkou byl rozpojen termín luck superstitions do dvou: na „štěstí“a „pověry“zvlášť. A protože jsem před lety z tohoto soupisu vycházel, vyšly oba podobné díly odděleně ještě i v LN.

Sečteno podtrženo: složitá slovní úloha je vyřešena, opravy hotovy. Výsledek sedí! Stačí už jen dopočítat sedm Murdockových „neznámých“– hudbu, mytologii, pokoru před přírodními jevy, rodinu, truchlení, věkové stupně a počítání, neboť nepřesní už být prostě neumíme.

V nadsázce by se dalo říci, že další všeobecně platnou kulturní univerzálií je chybování... Vždyť chybovat je lidské! Přehmaty se tak nevyhýbají ani nejslavnějším vědcům světa a jejich dílům. Jak nyní LN zjistily, v klíčové knize sociobiologa E. O. Wilsona, která byla navíc oceněna Pulitzerovou cenou, je šířených omylů celý balík. Pojetí etnomatematiky se může značně lišit. Takoví Kapaukové z Nové Guineje třeba počítají majetek v systému kombinujícím desítkové počty s šedesátkovou soustavou...