Války, dokumenty a zvířátka
Tradiční pestrou kolekci témat, žánrů a vizuálních stylů nabídlo šest dní Anifilmu v Třeboni.
Festival animovaných filmů zklamal malou domácí účastí v hlavních soutěžních sekcích. Mezi celovečerními filmy chyběl český zástupce úplně, v početnější kolekci krátkých filmů byl pouze snímek rumunského režiséra a výtvarníka Paula Muresana Kdesi. Surrealistická metafora o vyrovnávání se se sebou samým a vlastní smrtí měla kromě české koprodukce výraznou hudební složku od Miloše Štědroně, a mohla tak soutěžit i v sekci Český obzor, kde vyhrála hlavní kategorii.
Jinak bylo možné české zástupce najít v sekcích studentských a abstraktních filmů a videoklipů. Krátké metráže totiž čeští tvůrci natáčejí zejména během studia, pak pro ně ale nenacházejí uplatnění a soustřeďují se na reklamy, televizní tvorbu či rovnou na filmy celovečerní. V příštím roce mají mít premiéru dva: adaptace románu Petry Procházkové Frišta od Michaely Pavlátové a adaptace knihy pro děti od Ivy Procházkové Myši patří do nebe v režii Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka.
Útrapy i postmoderní gangsterka
Soutěž celovečerních filmů pro dospělé nabídla několik silných prací. Porota nakonec ocenila spíš outsidery: zvláštní uznání získal černobílý a minimalistický kanadský psychologický film o léčícím se alkoholikovi Ville Neuve, hlavní cenu pak chilský snímek Vlčí dům. Ten je zajímavý především prolínáním pixilace (animace reálných předmětů) s kresbou na zeď. Námět sice vychází z historie uzavřené kolonie, již v Chile v 70. letech vedl bývalý nacista, samotný příběh dívky, která z ní utekla, je však velmi intimní a fantaskní, soustředěný na jeden opuštěný dům a jeho tři dočasné obyvatele žijící ve strachu z okolí.
Silnější vyprávění nabídly dva tradičněji pojaté filmy z válečných konfliktů – přepis reportážní knihy polského novináře Ryszarda Kapuścińského Další den života o válce v Angole v roce 1975 a strhující příběh Funan o útrapách rozvětvené phnompenhské středostavovské rodiny během komunistické krutovlády Rudých Khmerů od Denise Doa. Podmanivým vizuálním pojetím si diváky získal maďarský film Sběratel Ruben Brandt, průlet výraznými díly moderního výtvarného umění zapletený do postmoderní akční zlodějské gangsterky.
Nejlepším celovečerním filmem pro děti se stal japonský snímek Mirai, dívka z budoucnosti, který jako zatím jediný z třeboňského programu mohou vidět i diváci českých kin. Zvláštní uznání si odnesl argentinský režisér Juan Antin za půvabnou pohádku Pačamama o malé vesnici v Andách v době, kdy do Peru přišli konkvistadoři. Jakékoliv státní vymezení je však u celovečerních animovaných filmů spíš zavádějící: bývají výsledkem práce mezinárodních týmů a placené z peněz několika různých produkcí; platí to samozřejmě i pro české projekty.
Kudlanka, pijavice a jejich partneři
V rozmanité sestavě krátkých filmů získal hlavní cenu kanadský snímek Zvířecí chování od Alison Snowdenové a Davida Finea. Nápaditě pracuje se skutečnými modely chování antropomorfních zvířecích hrdinů i jejich přeneseným významem. U psího psychiatra se tak na skupinové terapii sejdou kudlanka, pijavice, prase či gorila a řeší své neuspokojivé partnerské životy; s mnoha vtípky slovními i situačními. Zvláštní cenu dostala smutná metafora o anorexii Vejce Martiny Scarpelliové, pozornost českých kinodistributorů či televizních stanic by si zasloužil i švýcarský melancholický humor v cyklozávodu lesních zvířat Poslední podzimní den, pixilovaný portugalský noir Mezi stíny či pětiminutová polská groteska Déšť.
Kromě soutěžních sekcí se letos program Anifilmu zaměřil na animovaný dokument: k vidění byl celovečerní film Švýcar Chris o novináři, jenž se za války v Chorvatsku přidal k paramilitárnímu oddílu zahraničních bojovníků a s největší pravděpodobností jím byl zavražděn, či slavná izraelská reflexe války v Libanonu Valčík s Bašírem. Společným záměrem tvůrců je přitom využít animace pro dokument nejen tam, kde schází obrazový materiál, ale také k působivějšímu zachycení emocí a atmosféry.
Autor je redaktorem časopisu iLiteratura