Pivařův sen

Boj s plasty má i estetické rozměry

Je to věc zvláštní, podivná, až neuvěřitelná. Ale možná, že noční můra každého milovníka chmelových nápojů – točené v plastovém kelímku – začne pomalu mizet z naší malebné krajiny.

Kelímek je hnusný. Pivo z něj nemá správnou chuť, nedá se pořádně držet a chladivý mok v něm rychle teplá. Kdysi byly „kelímkáče“výhradou nádražních hospod a koupališť, ale to byly kelímky ještě z papíru. Dnes máme plastem zamořený nejen Mariánský příkop, ale každou vesnickou akci. Dokonce i víno se už občas někde koštuje z plastového pohárku.

Svým způsobem je legrační, když Evropa zahajuje svůj boj s nadužíváním plastů takovými prkotinami, jako jsou vatové tyčinky do uší, míchátka nápojů a brčka. Ministr Richard Brabec na to jde proto správně zgruntu: od plastikových půllitrů. Odpudivou praxi se pokouší vymýtit, a to jedinou cestou, na niž národ slyší: dotacemi. Pro firmy a obce, které nabídnou zákazníkům opakovaně použitelné nádobí, nabízí na dotacích čtvrt miliardy korun. Takové akce u nás obvykle fungují: třeba půlmilarda vyhrazená na nákup šetrnějších kotlů se v Moravskoslezském kraji rozebrala během minuty.

Mimochodem: ono to jde i bez dotací. Pražští hipsteři v boji za šetrnější zacházení se zdroji sice cestují do svých kanceláří s kelímkem předražené kávy v ruce, ale ti uvědomělejší si vozí i do Starbucks vlastní hrnečky. Ale nejste-li pražský hipster s telefonními sluchátky za pět tisíc, nemusíte zoufat. Některé firmy myslí i na nás, ostatní: kávu do vlastního nádobí si můžeme dopřát v tak lidových podnicích, jako je IKEA nebo Lidl.