Rusko bylo jen jedním z patnácti států SSSR
Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil, což tvoří základ pro ruské vlivové operace všeho druhu…“napsala BIS ve své veřejné zprávě za rok 2017.
Součástí této propagandy je podoba dnešních oslav konce druhé světové války, jejíž schéma „Sovětský svaz za obrovských obětí porazil fašistické Německo“se za 74 let změnilo pouze kosmeticky. Posunulo se datum státního svátku z 9. na 8. května a máme být vděčni Rusku místo zaniklému Sovětskému svazu. V jeho také již neexistující Rudé armádě sloužili příslušníci patnácti dnes samostatných zemí od Ukrajiny přes Arménii až po Uzbekistán. Bojů v Československu se účastnili i vojáci Rumunska a Spojených států. Moskva tedy určitě nemá monopol na oslavy konce války. Miloš Zeman mohl letos vyjet třeba do Kyjeva nebo Bukurešti.
Rudá armáda utrpěla obrovské lidské ztráty a úměrně velký má být náš dluh. Jednotliví vojáci jsou hodni úcty za své hrdinství, zmrzačení nebo smrt. Příčinou hekatomb mrtvých však byla neschopnost a brutalita komunistických vládců Sovětského svazu i jeho vojenského velení spolu s barbarským způsobem vedení války. To zaslouží pohrdání, nikoliv obdiv a vděk.
Kdyby Rusko nemohlo pro své cíle zužitkovávat veteš sovětské propagandy, k této kapitole dějin by mu bylo stydno se vracet. Od podpisu paktu Ribbentrop–Molotov 23. srpna 1939 až do 21. června 1941 Sovětský svaz vzorně plnil úlohu spojence nacistického Německa ve válce se Západem. Společně porcovali Evropu. 17. září 1939 vpadl do zad Polsku, které se od 1. září zoufale bránilo právě Německu. 30. listopadu 1939 bez vyhlášení války zaútočil na Finsko, za což byl vyloučen ze Společenství národů. V červnu 1940 obsadil Litvu, Lotyško a Estonsko a ve stejném roce odtrhl od Rumunska Besarábii spolu se Severní Bukovinou. Na dobytých územích se ihned rozběhly deportace a represe. Stačí si připomenout katyňský masakr, povraždění 25 000 polských důstojníků a intelektuálů.
V červnu 1941 nacistická a komunistická diktatura dvou naprosto srovnatelných zločinců zahájily boj na život a na smrt. Za masivní podpory Západu, který proti čertu uzavřel spojenectví s ďáblem, se Sovětský svaz stal jedním z vítězů druhé světové války. Bez dodávek zbraní a surovin, hlavně do konce roku 1942, by ji zřejmě prohrál. Ale kdo se ptá vítěze? Zločiny proti vlastním lidem, znásilňování a rabování na obsazovaných územích, a to včetně Československa, musely být zapomenuty. Dodnes žije přirovnání „chová se, jako kdyby to tady osvobodil“. Naprosto příznačná je fotografie vojáka vyvěšujícího vlajku na dobytém Reichstagu. Na rukou má dvoje hodinky, které byly následně vyretušovány. Jestliže se dnešní Rusko hrdě hlásí k odkazu Sovětského svazu, tak se mějme na pozoru.
To, co nazýváme osvobozením Československa, bylo vedlejším produktem zápasu mezi nacismem a komunismem. Porážka třetí říše se stala záminkou k obsazení Evropy Sovětským svazem. Josif Stalin měl pouze mocenské „ideály“.
Nastala 8. května skutečně svoboda, aby šlo mluvit o osvobození? Byly ukradeny (tzv. znárodněny) doly, hutě, banky a jiné velké podniky, došlo likvidaci nepohodlných politických stran, začalo vyhánění tří milionů německy mluvících Čechů doprovázené vraždami, znásilňováním a konfiskací soukromého majetku, nastalo zatýkání ruských předválečných emigrantů. Nacismus padl, ale nacionalistické běsnění bylo předehrou ke komunistickému puči roku 1948.
Porážka třetí říše se stala záminkou k obsazení Evropy Sovětským svazem. Josif Stalin měl pouze mocenské „ideály“.