Pes, nebo fenka?

s pejskem budou vždy doprovázeny obnovováním starých a tvorbou nových pachových značek na všech možných i naprosto nemožných místech – například na kolech sousedova zbrusu nového mercedesu, nebo dokonce na jeho nohavicích. Mnozí psí kluci především malých plemen (vyhlášené jsou v tomto směru zvláště čivavy a jorkšírci) zkoušejí značkovat i doma a velice těžko se jim to rozmlouvá.

Po dosažení pohlavní dospělosti mívají psi oproti fenkám zpravidla větší chuť řešit konflikty s ostatními psy rituální demonstrací síly, tedy „machrováním“, popřípadě i pořádnou rvačkou. Také se častěji prosazují v domácí smečkové hierarchii.

Majetnická a konkurenční agrese, při které si pes brání své poklady a nesnese konkurenta u jídla, u hračky nebo na pelíšku (někdy dokonce ani ve vaší posteli), se vyskytuje z 80 procent u psů-samců.

Hárání v nejméně vhodnou dobu Fenky bývají snáze ovladatelné a přítulnější, ale zase vás zaskočí háráním v tu nejméně vhodnou dobu, například pár dnů před důležitou výstavou nebo uprostřed dovolené.

Také takzvaná falešná březost (pseudogravidita) a následná laktace, kdy po hárání dojde vlivem hormonů k mateřskému chování a k tvorbě mléka i u fenky, která nebyla nakryta, dokážou přidělat pořádné starosti. A což teprve, když se vám vaše čistokrevná psí slečna spustí s toulavým voříškem?

Nemáte-li chovatelské ambice, dají se tyto starosti značně omezit kastrací psů i fen. S otázkami, co takovýto zákrok obnáší a jaká rizika jsou s ním spojena, se obraťte na svého veterináře. Jistě s vámi rád vše probere.

Ukázka z knihy MVDr. Hany Žertové: Od štěněte ke psu