Ostře sledované texty

Začnu prohlášením, že pokud snad dnešní nadpis někomu něco připomíná, nejedná se o náhodu, ale o záměr. Zároveň se omlouvám, že jsem k nadpisu stejné rubriky z minulého čtvrtka, jenž zněl „9. květen pro starší a pokročilé“, nepřičinil stejnou poznámku. A teď k věci.

Mezi nejvýznačnější autory české beletrie druhé poloviny 20. století patří takové literární osobnosti jako třeba Miroslav Florian, Ivan Skála, Zdeněk Pluhař, Bohumil Říha či Jan Kozák, jistě po zásluze vesměs ověnčení národním umělectvím jakož i Řády práce či Vítězného února. Kromě nich se psaní samozřejmě věnovali i jiní. Takový Bohumil Hrabal například, který to ovšem dotáhl jen na obyčejného zasloužilého umělce (a navíc až v květnu 1989, kdy bolševik už pomalu stahoval roletu

svého krámu) a od dělnických prezidentů žádný metál nikdy nedostal. Mně se ale přesto jeho knížky líbí, a tak jsem jednu z nich, „Taneční hodiny pro starší a pokročilé“, chtěl nenápadně připomenout nadpisem svého minulého Posledního slova – přišlo mi to celkem případné, neboť my starší a pokročilí si ještě komunistické lži pamatujeme ze života, nejen z učebnic. A jako drobnou, nenápadnou nápovědu jsem celý text napsal jako jedinou větu, neboť právě tak je napsána celá tato Hrabalova kniha.

To jsem ovšem, jak sám rád musím uznat, udělal hrubou chybu. Naštěstí ovšem editoři Lidových novin ostře sledují veškeré texty, které mají být otištěny, a upravují je tak, aby byly pro čtenáře vhodné. Z jedné věty se tak stalo vět třináct, navíc – jako bonus – vkusně rozdělených do pěti odstavců. Kromě nápravy mých nemotorných formulací jsem editorům nesmírně vděčen i za to, že mne neobtěžovali jistě zcela kontraproduktivními dotazy na můj názor na takové úpravy, takže vše šlo kupředu daleko pružněji, a navíc – to milé překvapení, když jsem pak, po dvou dnech od odeslání textu do redakce, vytištěné noviny vzal ráno do ruky!

Záhadou tak zůstává jen drobnost: jaká přesně byla motivace takového zásahu. První, nejsamozřejmější možností je, že redakce nahlédla, že nejsem schopen formulovat český text a že je potřeba mi při tom podat pomocnou ruku. Jako druhá možnost se nabízí, že v redakci znají své pappenheimské, tedy konkrétně své čtenáře, a rozhodli se jim text přizpůsobit. Možná je dokonce i kombinace obojího.

No a pak je potřeba – jaksi pro úplnost – zmínit i poslední variantu, totiž že příslušní pracovníci redakce jsou na slovo vzatí odborníci na Hrabalovo dílo, neboť byli kdysi na školním výletě v Kersku a nejméně jednou týdně polaskají své chuťové čivy řízným, řádně vychlazeným postřižinským ležákem. Nemohli proto připustit, abych Mistrovo dílo takto neuměle karikoval.

Kdyby tomu tak zcela náhodou bylo, cítil bych velké uspokojení z toho, že Bohumil Hrabal byl trochu i mou zásluhou zařazen po bok Karla Čapka. KAREL OLIVA