Pojďte sem, na chvíli budete dělat sovu
„Nevím, jestli se nemám schovat, aby mě neodnesl výr,“říká pokoutně, ale s úsměvem na rtech seniorka v domově důchodců své kolegyni u oběda. Téma hovoru je pro ně jasné, právě skončili přednášku o sovách se sovami.
PRAHA V sále jsou dokola rozestavěné židle. Někteří jsou evidentně nedočkaví a na dopolední program čekají, i když má začít až za půl hodiny. Ve středu pozornosti je devět větších krabic. Každá má nadepsané jméno: Fany, Patricie, Aninka, Rozinka, Míšula, Frank, Oskar, Otík, Kvido.
Ti všichni jmenovaní jsou tu proto, aby se představili v programu s názvem Tajemné sovy. Pořádá ho Petr Kolomazník, ornitolog, sokolník, který stojí za spolkem Penthea, jenž v Praze provozuje také záchrannou stanici pro volně žijící živočichy. Kromě toho ale dělá také programy pro školy a pro zařízení pro seniory, jezdí jim představovat dravce a také sovy. Tady v Domově svatého Karla Boromejského v Praze 6 jsou s nočními ptáky už potřetí. Vzhledem k tomu, že v Česku žije všehovšudy deset druhů sov, mají senioři možnost podívat se na většinu z nich.
„Programů máme celkem devět. Na dravce si lidé nesáhnou, kdežto sovy jsou hodně kontaktní, takže jsou vděčné. Senioři to oceňují a pracuje se s nimi strašně dobře, jsou vděční, žádostiví a vnímaví. S dětmi to bývá těžší,“říká Kolomazník. Na programy dostává občanské sdružení dotaci od hlavního města. Během půl roku objede na třicet zařízení v hlavním městě.
Puštík z Popelky
Představení nočních ptáků probíhá vždy uvnitř. Sovy mají totiž velmi citlivé smysly, běžný venkovní ruch jim vadí a rozptyluje je. Ze začátku v sále panuje trochu ruch. Jedna ze seniorek všem okolo ukazuje svou plyšovou hračku. Jakmile ale z dřevěné krabice vyleze první sova, všichni utichnou a stranou jde i plyšák. Dostanou také první otázku: Je to naše nejběžnější sova a všichni jsme ji viděli v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Co je to?
„Sýček,“ozve se z obecenstva, správně to ale není. První sovou, která se u Karla Boromejského představí, je puštík. Konkrétně puštík obecný. Sovu, která běžně žije v lesích nebo větších parcích v dutinách stromů, si mohou všichni pohladit, ale jemně, jak upozorňuje Kolomazník.
Snaží se, aby byl jeho program co nejvíc interaktivní, a proto pokládá další otázku: K čemu sovám slouží houkání? A když se mu nedostává odpovědi, vysvětluje. „Když zpívá kos, říká svému sousedovi, že je tam jeho území a běda, jestli tam přiletí. Samičkám tím současně sděluje, že má připravené bydlení,“říká ornitolog. Stejně tak popisuje, že sova má velké oči, aby mohla vidět i v noci. Podle pokusů vidí sova při světle jedné svíčky až do vzdálenosti sto metrů. Ve dne asi tak daleko, co je pro nás nekonečno.
„Pojďte paní, budete chvíli sova,“vyzve Kolomazník jednu z ošetřovatelek, která má na kratičkou chvíli obavu. „Nebudu houkat, že ne?“ujišťuje se. Nakonec ale názorně předvádí, na kolik může sova otočit hlavu. Paní se otáčí, ale pořád je to málo. „Točte klidně celým tělem. Ještě přidejte. A teď se zastavte. Sova může otočit hlavou až o 270 stupňů, což odpovídá třem čtvrtinám celkové obrátky. To samé i na druhou stranu. Je to proto, že svýma velkýma očima hýbat nemůže,“vysvětluje publiku Kolomazník.
V Domově u svatého Karla Boromejského mají kolem 75 akcí ročně. Některé jsou jen pro pacienty, jiné i pro veřejnost. Představení sov mohou navštívit i lidé z venku. „Zveřejňujeme to v místním regionálním tisku, abychom tak pozvali i další zájemce,“líčí kulturní referentka Monika Straková. Kromě jiného pořádá domov pro své klienty třeba také koncerty vážné hudby i lidovek.
Pro děti sova pálivá
Zatímco puštíků je v Česku na deset tisíc párů, další sova, která se ukáže, je velmi vzácná. Je to sova pálená, přičemž děti ve školách prý často říkají, že je to sova pálivá. Odhaduje se, že těch u nás žije pouhých 150 párů. Obývají vesnice, zejména pak statky, stodoly nebo sýpky. Vzácná je především kvůli intenzivnímu zemědělství – stejně jako spousty jiných druhů ptáků i zvířat.
Tahle sova se tady v sále i proletí. „Lovci jsou strašní lenoši, nelétají, že by je to bavilo, ale proto, aby ulovili potravu,“vysvětluje Kolomazník a nastavuje proto rukavici s kouskem masa. Sově se ze začátku nechce, hlavou otáčí na všechny strany, úplné ticho tady kvůli vysoké účasti není. Nakonec přece jen vzlétne. Nejprve se ale musí zapnout přístroj, který napodobuje hlas myši. Když sova dolétne, maso chvíli hledá. „Na blízko vidí velmi špatně, je to asi jako kdyby měla dvacet dioptrií,“vysvětluje ornitolog. „Má velmi jemná peříčka, to proto, aby ji kořist neslyšela. Nepronásledují ji, ale překvapují tichým, pomalým letem,“dodává.
Z vesnic je i další sova, ještě vzácnější než sova pálená. Je to nejrychleji ubývající sova v Evropě, v Česku zbývá posledních 90 párů. Opět je důvodem především intenzivní zemědělství, živí se totiž hmyzem, který na polích ničí chemie. Je to sýček obecný. „Často se říká nesýčkuj. Sýček je sice mrňous, ale má velmi silný hlas, který navíc připomíná, jakoby někdo volal pojď, pojď. Ve vesnicích často obývali hřbitovy. Ve středověku si mysleli, že volají pochovaní na hřbitově, a když pak někdo v okolí zemřel, lidé si to spojili s tím voláním,“vypráví Kolomazník. Dodává, že volání sýčka ve skutečnosti znamená „pojď hnízdit“a láká jím samičky. Kromě chemie představují pro sýčky velké nebezpečí také koně. Respektive jejich nádoby na pití. Sýčkové se v nich často topí, jen loni se takhle utopilo šest sýčků.
Sýc je kliďas, ne tak sýček Senioři i návštěvníci domova už jsou zvědaví na další sovu. Tou je sýc rousný. Žije v lese, loví drobné ptáky i drobné savce a od sýčka se liší i velikostí – je menší. Jiný je i povahově. Zatímco sýček je podle Kolomazníka nervák, sýc je kliďas. A v klidu také sýc zaleze zpátky do krabice, které pro sovy představují dutiny stromů, často se jim tak z ní nechce ven, zatímco dovnitř šlapou jedna radost.
Podobné programy jsou podle Strakové pro klienty obrovské zpestření. Mezi oblíbené patří jakékoliv pořady se zvířaty. Kromě poznávání sov, jsou to také ukázky canisterapie se cvičenými psy nebo caviaterapie, tedy léčba pomocí kontaktu s morčaty. Oblíbené jsou ale i sovy. „Je to i komunikační prostředek. Těm, co musí zůstat na lůžku, to pak ostatní vyprávějí a vzájemně to sdílejí,“popisuje Straková.
I další dvě sovy jsou si velmi podobné, liší se však velikostí. Každá je jiný druh – první je výr velký, druhá kalous ušatý. Tento je zároveň naše druhá nejběžnější sova a bydlí přímo ve městech. Často ve vnitroblocích domů, kde nachází hnízda po strakách. Výr velký naopak hnízdí na zemi a i on je běžnou sovou. „Ve dne ze sebe dělá pařez a uniká tak pozornosti. Je to lovec všeho, samice odloví i malé lišče, menšího psa, kočku, zajíce nebo ostatní dravce,“líčí Kolomazník.
Výreček je nejvzácnější
Z další krabice vyleze výreček malý, který dělá čest svému jménu. Je opravdu malý. Kolomazník dodává, že to není miminko, ale „starej chlap“. „Jeee, tuhle si vezmem, ne?“dohadují se dvě seniorky. Výreček je naše nejvzácnější sova. Je teplomilná, takže obývá jen jižní Moravu, která je nejsevernější oblastí jejího výskytu. Žijí zde jeden až tři páry. Ještě menší než výreček je ale kulíšek nejmenší. Těch u nás naopak žije hodně, třeba v Brdech nebo na Křivoklátsku. Kulíšek je nejmenší sova na světě, je to ale nervní a impulzivní sova, proto není na přednášky po domovech vhodná.
Poslední sovou, kterou si publikum prohlédne, je sovice sněžní. Kolomazník o ní říká, že to je krásná blondýna, kterou většina z nás viděla ve filmech o Harrym Potterovi, jehož bílá sova se jmenovala Hedvika. Hrál ji ale samec, protože samice je flekatá, zatímco samec čistě bílý. „To, co znáte z filmů, že by nosili psaníčka, je počítačová animace, to žádná sova neudělá,“říká Kolomazník.
Sovice loví na rozdíl od svých kolegyň i ve dne. Pochází totiž ze severu, kde je půl roku den a půl roku noc. Má také chlupaté nohy, aby neumrzla ve sněhu.
Když i poslední, sněhově bílá sova, zaleze do bezpečí své krabice, Kolomazník dá ještě divákům malý kvíz. Kde žije puštík, kdo straší svým voláním ze hřbitovů nebo která sova je nejvzácnější. Za odměnu dostanou ti, co uhodnou, obrázek dané sovy. A zatímco létavci se chystají na odjezd domů, senioři odchází na pokoj nebo k obědu. A ještě dlouhou chvíli je slyšet, že hlavním tématem je noční pták s velkýma očima.