Syrečkových dortů se nepřejíte
Kremrole, koláče, dezerty. Ale nechutnají sladce – dominuje jim charakteristická chuť olomouckých tvarůžků. Rodinu Poštulkovu bavila gastronomie, zároveň chtěli coby rodáci z Loštic využít regionálního produktu. Letos Tvarůžková cukrárna slaví deset let.
LOŠTICE Zavřete oči a představte si cukrárnu, kde se vše točí výhradně kolem olomouckých tvarůžků. Nejspíš vám na mysl záhy vytane typické syrečkové aroma, které vás zase rychle vrátí zpátky do reality. V loštické provozovně vám tento mýtus hbitě vyvrátí. Ryze po syrečcích to tu zavoní málokdy.
„Tvarůžek je nejvíce aromatický ve chvíli, kdy ho začneme zahřívat – například když pečeme štrúdly nebo sušenky. My je ale převážně používáme ve studené variantě, kdy je zjemňujeme máslem či tvarohem a doplňujeme dalšími surovinami,“vysvětluje Zdeňka Poštulková z Tvarůžkové cukrárny.
Mezi bestsellery podniku patří plněné trubičky, šátečky či větrníky. Zkrátka staré známé zákusky – jen ve slané variantě. Podle ročního období se tu točí zhruba třicet druhů moučníků. Aktuálně je trendy například medvědí česnek, který si Poštulkovi sami pěstují. V létě běží libeček, červená paprika se na zimu doplňuje hřejivým chilli. Dobře se kombinuje také špenát s česnekem, osvědčil se tymián.
Pokud chtějí Poštulkovi docílit sladké tečky, přidávají třeba strouhaný perník, ořechy, brusinkovou marmeládu, povidla nebo čatní. „Ale stěžejní chuť bude vždycky tvarůžková, nic vysloveně sladkého si u nás nedáte,“říká osmadvacetiletá Blanka Poštulková, která je hlavní tváří podniku.
Na popud návštěvníků tu zkoušeli také párování syrečků s čokoládou a kakaem, ale nakonec i sami zákazníci museli uznat, že chuťovým buňkám ani trochu nelahodí.
Přece jen se ale jedná o cukrárnu – proto sortiment doplňují také klasické zákusky z nedalekého cukrářství. To především kvůli místním obyvatelům, kterých má město 30 kilometrů severozápadně od Olomouce kolem tří tisíc.
Nové chuťové kombinace se Poštulkovi snaží vymýšlet neustále, i když přiznávají, že po letech je to stále těžší. „Ze začátku jsme chrlili spoustu nápadů, teď už to není tak jednoduché. Přesto stále experimentujeme s novými bylinkami a kořením,“říká podnikatelka.
Horkou novinkou je koncept bistra U Tvarůžku, kdy se nabídka rozšiřuje o teplé pokrmy z olomouckých tvarůžků – hamburgery, lokše či bramboráky, nechybí ani česnečka se syrečkem.
Tvarůžková cukrárna letos slaví deset let své existence. Rodiče Blanky Poštulkové s podnikáním začínali už těsně před revolucí, kdy vyráběli antény, anténní zesilovače a televizní rozvody. Jenže s rozmachem internetu tento byznys pomalu upadal, práce ubývalo, a dodnes si tak původní firma ponechala jen několik zaměstnanců, ostatní přešli do cukrárny.
„Hledali jsme proto pro sebe nové vyžití, jídlo nás bavilo a žádná cukrárna tu dlouhé roky nebyla,“nastiňuje Zdeňka Poštulková, Blančina matka.
Společný nápad
V tom, koho tehdy jako prvního napadlo, že by mohli využít olomouckých tvarůžků, jasno Poštulkovi nemají. „Říkáme, že to je rodinný nápad, nikdo si ho nepřivlastňujeme, každý jsme do firmy dali svůj kousek. Máma je pekařka a hlídá ekonomickou stránku, já vymýšlím nové chuťové kombinace a starám se o propagaci a nakonec táta nad tím vším drží ochrannou ruku a vše dotáhne do posledního detailu,“popisuje Blanka Poštulková.
Na rodinnou spolupráci jsou zvyklí. „S manželem jsme začínali podnikat, když nám bylo sotva třicet a děti v tom s námi vyrůstaly. Samozřejmě že občas nějaký konflikt přijde, už jen například generační střet názorů, ale nijak extrémně se nehádáme,“říká Poštulková starší s tím, že dcery se ve firmě motaly prakticky odmala.
Blančina starší sestra původně v cukrárně pomáhala s grafikou a webovými stránkami, nyní ji v zahraničí plně zaměstnávají dvě malé děti. „Takže teď jsme na rozhodovací procesy tři, a vždy tak musí vzniknout nějaká většinová shoda. Překvapivě to není ale tak, že by pokaždé rodiče drželi pospolu, nebo naopak my ženy,“směje se mladá podnikatelka.
A dodává, že výhodou rodinného byznysu je také to, že i když si náhodou názory vyměníte, nakonec k nějakému kompromisu dojít musíte, protože se v neděli chcete sejít na oběd. „Tedy v našem případě v pondělí. V neděli pracujeme,“dodává.
Výhodu měla rodina v kapitálu v podobě našetřených peněz z původní firmy, budovu, v níž působí, koupila už v roce 1996. „Nezačínali jsme na zelené louce. Ale nikdy jsme nebyli ani ten typ, že bychom si půjčili v bance pět milionů na rozjezd. Co se vydělalo, se zase vracelo do firmy, jsme stará škola. Ne že bychom si nikdy na nic nepůjčili, ale nešli jsme s hromadou peněz do velkého plánu,“upřesňuje Zdeňka Poštulková a připojuje, že na začátku možná ani nedohlédli, co potravinářský provoz obnáší. „Antény byly o plechu a součástkách, výrobek nám mohl ležet na skladě klidně rok a nic se mu nestalo. Oproti tomu zákusky musí být pořád čerstvé. Nová firma nám ukrojila hodně života,“nastiňuje. I z toho důvodu podnik pomalu předávají mladší generaci.
Zákazníci se přestali bát
Za deset let Tvarůžkové cukrárny se zákazníci citelně proměnili a jsou odvážnější. Přispívá k tomu rozvoj gastroturistiky, kdy jsou lidé ochotni cestovat za dobrým jídlem.
Rodinu těší, že začaly jít na odbyt také velké tvarůžkové dorty, které si zákazníci objednávají i na svatby. „Lidé se jich konečně po deseti letech přestali bát. Nejprve jsem je ovšem nosila jen na akce svých spolužáků a přátel. Na večerní party s pivem a vínem je to ideální doplněk, aniž by se musel kdokoliv bát, že když krabičku poveze s sebou vlakem, pro silné aroma ho z něj vyvedou,“směje se Poštulková mladší.
Svou cestu k úspěchu Poštulkovi popisují jako strastiplnou, ale zajímavou. „Tenkrát jsme na trh přinesli zcela neznámý produkt, navíc v malém městě daleko od všech železničních uzlů a dálnic,“říká Blanka Poštulková.
„Všichni si otevíráme cukrárnu z lásky k cukrařině, ale pak nakonec zjistíte, že to není jen o pečení, ale především o všech věcech okolo. Cukrařina je najednou daleko. Ale třeba mě opravdu víc baví samotný provoz, máma je zase radši ve výrobě a charakterizuje ji láska k řemeslu. Díky tomu se hezky doplňujeme,“dodává mladá podnikatelka.
Její maminka obětovala tři roky objíždění farmářských trhů, kde nabízela první produkty – koláček a šáteček z listového těsta k ochutnání. Potřebovali zpětnou vazbu. Ocenění České chuťovky a Regionální potraviny na sebe nenechala dlouho čekat a firmě pomáhala značku zviditelnit i za hranicemi Loštic.
Poštulkovi o sobě nicméně tvrdí, že jsou hanáčtí patrioti. Souvisí to i s tím, že Blanka Poštulková vystudovala vysokou hotelovou školu a k tomu rozvojová studia, ekonomii a politologii na Univerzitě Palackého v Olomouci a díky tomu byla na zkušené v zahraničí. „To všechno mi připomnělo, že někdo se musí rozvoji věnovat i tady u nás, nemůžeme všichni být v Praze nebo v cizině jako někteří moji spolužáci. Proto jsem se rozhodla, že se budu snažit realizovat doma,“vysvětluje.
A tak kromě olomouckých tvarůžků, které se vyrábí jen pár budov opodál, využívají i dalších regionálních dodavatelů: například pro marmelády a čatní nebo strouhaný perník, díky minipivovaru Kosíř zase mohou své moučníky zdobit ječným sladem. Z Německa či Rakouska Poštulkovi suroviny odebírat nechtějí.
Mimochodem, loštická továrna na výrobu zrajícího sýra z netučného kyselého tvarohu je jediná u nás. Tvarůžky jako takové přitom mají až tisíciletou historii, kdy byste je na Hané mohli ochutnat takřka z každého statku.
Do Prahy nechtějí
Až do loňských Vánoc provozovali Poštulkovi také pobočku v Olomouci, ta ale po čtyřech letech zavřela. Hlavním impulzem byly Blančiny zdravotní problémy. „Prodejna nám začala víc brát než dávat, věnovala jsem jí spoustu úsilí a času, což se podepsalo na mém zdraví. Navíc naše adresa šla rapidně dolů, nefungovala, kolem nás zavřelo více obchodů, nemělo smysl se tam dále trápit,“vysvětluje podnikatelka.
Do budoucna se ovšem hanácké metropole nezříká. „Ráda bych se do Olomouce či jejího okolí vrátila, nicméně teď si dáváme roční pauzu, abychom nabrali síly, chceme se zaměřit na rozvoj prodejny a vývoj nových produktů tady u nás v Lošticích,“dodává.
Tvarůžková cukrárna v současnosti dává kromě rodinných příslušníků práci pěti lidem, přes výletní sezonu se pak tým rozšiřuje o brigádníky.
I když zákazníci tlačí firmu do Prahy či Plzně, rodině se tam zatím příliš nechce. Stačí jí, že pravidelně objíždí různé gastroakce a trhy, spolupracuje s cateringovými agenturami a rozváží objednávky z regionu.
V loštické provozovně denně zpracují zhruba deset kilogramů olomouckých tvarůžků. Nejdřív se ovšem musí nechat alespoň týden v lednici uležet. Zpravidla dvakrát týdně se pečou korpusy – z těsta listového, bramborového, slaného piškotového, lineckého i odpalovaného. Ty se pak studené každé ráno plní čerstvými syrečkovými krémy nebo pěnami.
Nazmar nepřijdou ani úlomky pečiva, vznikne z nich drť, která se slepuje do dalšího z oblíbených produktů – tvarůžkových koulí, obdoby těch sladkých rumových. Prakticky veškerá výroba je ruční s tím, že se v ní angažují i dámy Poštulkovy. Před víkendovými maratony zejména.
Ještě nejsou syrečky přesyceny? „Prakticky každý den si na něčem pochutnáme. Cukráři nás sice vždycky strašili, že za ta léta se tvarůžků přejíme, ale nemáme s tím problém, stále nám chutnají,“shodují se matka s dcerou.