Od lithia k buřtům
Volební zvyklostí dneška je téma hrozby na jedno použití, které pochopí každý
Kromě zvyklostí ústavních patří mezi součásti politického provozu také zvyklosti volební, ony drobné úplatky voličům, jejichž cílem není přesvědčit, jen připoutat pozornost. S tím, jak politický provoz houstne, mění se v čase i tyto zvyklosti. Už dávno nestačí volební guláš, placky s portrétem kandidáta, propisky s logem strany, nikdo je ani nezaznamená.
Dnes je volební zvyklostí, jež opravdu připoutá pozornost, téma hrozby na jedno použití, které pochopí každý. Taková dobře vybraná a šikovně p(r)odaná hrozba voliče osvobodí od rozhodování na základě četby nudných volebních programů, a co víc, oprávněně ho rozhořčí natolik, že možná zajde do volební místnosti a dá hlas tomu, kdo slibuje zastání proti hrozícímu příkoří. Po volbách ovšem téma po anglicku zmizí a nastanou všední dny, kdy politika začne zase patřit jen zvoleným, kteří oprávněně požadují klid na práci…
Spojené emiráty střední Evropy Takže pamatujete ještě na lithium? Ten vzácný kov, kterého je pod Cínovcem tolik, že v blížící se éře elektromobility naši vlast finančně promění v cosi jako „Spojené emiráty střední Evropy“, kde se navíc bude smět bez omezení pít a ženy nebudou muset nosit burku? Tedy pokud ho ještě pod zemí zrádní politici nezaprodají cizákům?
V roce 2017 byli těmi zrádci sociální demokraté a cizáky, kteří si chystali žoky na peníze, australští lithiokopové. Téma do veřejného prostoru sice poprvé vnesl konspirační web, čím víc se však blížily volby, tím víc se přelévalo do politického mainstreamu. A schůzi Poslanecké sněmovny věnovanou pouze lithiu přenášela živě televize! Sociální demokraté by sice utrpěli debakl i bez téhle kauzy, avšak rozhodně k jejich fiasku přispěla. A vzpomenete si dnes, kdy jste naposledy slyšeli něco o lithiu? Nejspíš vůbec: jen z dálky ho připomíná brblání, že celou tu elektromobilitu nám byl čert dlužen, vždyť ohrožuje naši tak krásně vzkvétající monokulturu výroby aut se spalovacími motory i všechna navazující průmyslová odvětví od výroby převodovek až po řepku do biopaliv.
A kdo dnes vzpomene na Benešovy dekrety, kterými v roce 2013 utloukl při své první zteči Pražského hradu plebejský vlastenec Miloš Zeman cizáckého šlechtice Karla Schwarzenberga? Poté, co naplnily svůj úkol mobilizovat proti sudetoněmecké hrozbě, chimérické stejně jako biliony z lithia, byly opět uloženy do archivu.
Obrana před dvojí kvalitou
Letos se chytlavým volebním tématem na jedno použití, které pochopí každý, stala dvojí kvalita potravin. Zapomenuto je rázem rozhořčení nad potravinami polskými, jež utlačovaly naše žaludky do doby, než nastala volební kampaň. Server Manipulátoři.cz, který témata evropských voleb monitoruje, konstatoval, že rozhořčení i slibů obrany každým dnem přibývá jak na konspirativních webech, tak v rámci mainstreamové diskuse. Terčem je samozřejmě Evropská unie: nejenže dvojí kvalitu přehlíží, ale ta dvojí měřítka jsou dokonce důsledkem bruselských nařízení, čímž se z obyvatel končin na východ od Aše a na sever od Mikulova stávají evropští občané druhé třídy.
Chraň bůh, že bych chtěl přehlížet nutnost usilovat o co nejkvalitnější nabídku potravin v našich obchodech, avšak při všem respektu, v téhle kampani o ni nejde. Jde o to, že téma je silné, sdělné, že na viníka lze zřetelně ukázat a za ochránce občana se lze hlasitě přihlásit. Snadno se přitom přehlédne, že právě v evropských volbách záleží v případě prosazování norem jediné kvality potravin mnohem víc na něčem o hodně podstatnějším. Že tu nejde o odhodlaná prohlášení, ale o to, součástí které nadnárodní frakce v Evropském parlamentu ta která strana a její poslanci budou, neboť frakce a jejich spolupráce rozhodují. Na to ovšem v zuřící debatě o kvalitě salámu nepřijde řeč, pro kampaň je to příliš složité.
Obohatí ji však jiná dimenze: bylo už zjištěno, že dvojí kvalitou trpí i konzervy pro naše psy a kočky! Volání recesistického uskupení „ANO – vytrolíme EU“po trojí kvalitě v tomto kontextu zní téměř jako hlas zdravě se vzpouzejícího rozumu.
Téma dvojí kvality potravin je silné, sdělné, na viníka lze zřetelně ukázat a za ochránce občana se lze hlasitě přihlásit
Zvyklost, nebo racionální reakce? Abych se však nad volebním chováním politických stran jen neušklíbal: tahle nová zvyklost není jen zlozvyk, ale do jisté míry i racionální reakce na stále více vyhraněně rozdělené společnosti (to platí o Západě i o Východu) a stále dokonalejší politický marketing, kdy o výsledcích voleb nutně víc rozhodují „swing voters“: voliči přelétaví, kteří nemají pevnou vazbu na jeden politický směr, politika není jejich prioritou, ale třeba i prvovoliči. Kdo je získá, vyhrává volby. Ty je třeba oslovit – rychle, tak aby se nemuseli moc namáhat, působit víc na jejich emoce než na rozum. Minule záchranou lithia, tentokrát záchranou buřtů, příště – kdo ví. Paradoxem demokracie první části třetího milénia pak je, že o výsledcích voleb až příliš často rozhodují témata, která rozhodující v žádném případě nejsou.