Bojevik na Ukrajině

Různý metr na teror: někdy flastr, jindy podmínka

Český voják Erik Eštu obžalovaný z terorismu za účast v bojích na Ukrajině, dostal tříletou podmínku a přišel o vojenskou hodnost. Dobře, ale vzpomeňme společně na jiný případ: před třemi lety zadrželi Turci Jana Silovského. Tamním a posléze i českým policistům se přiznal, že se chtěl připojit k bojovníkům Islámského státu. Později Silovský, který má bipolární poruchu, řekl, že do Sýrie nejel zabíjet, ale nechat se tam zabít. Soud mu však za podporu a propagaci terorismu ve stadiu pokusu uložil nakonec šestiletý trest za mřížemi. Dává vám to smysl?

Silovský se na žádné bojiště nikdy nedostal; je podle soudu vážně psychicky nemocný, přesto mu i Nejvyšší soud potvrdil šest let natvrdo. Eštu na Ukrajině prokazatelně byl, chlubil se fotografiemi, na nichž figuruje se zbraněmi a je obklopen proruskými separatisty, bojujícími za takzvanou doněckou republiku. Týmiž separatisty, kteří s pomocí ruského systému BUK sestřelili civilní letoun malajsijských aerolinií, na jehož palubě zahynulo skoro tři sta lidí. Jak to, že jeden dostal podmínku, a druhý šest let?

Rozsudek nad vojákem dává smysl. Erik Eštu je člověk zvláštního ražení. K soudu chodil v uniformě, i v civilním životě se často pohybuje v nějaké uniformě. Na Ukrajinu jel zjevně proto, aby si „sáhl“na skutečný boj, ale nikoli proto, aby střílel či zabíjel. A ukrajinští separatisté jsou samozvaná ozbrojená banda, ale jejich cílem není vraždit civilisty v Praze, Paříži či New Yorku. Podmínka a konec v armádě zní pro vojáka jako milosrdný, leč logický trest. Ale co si o tom myslí pan Silovský, to raději nechtějme vědět.