Vyrubali jsme štolu. Soudy ji začistí

Kvůli rozhodnutí čelí ústavní soudce ostré kritice. Hoteliéra přirovnal k doktoru Galénovi, který chtěl zastavit agresivní válku

Co je diskriminace, není černé ani bílé. Nemůžeme si vystačit s ideologickým nebo prvoplánovým náhledem, říká ústavní soudce Vojtěch Šimíček o nálezu v kauze hotelu, který odmítl ubytovat Rusy, pokud neodsoudí anexi Krymu.

LN Překvapily vás reakce na nález ve věci ostravského hotelu? Oproti jiným instancím, jež měly jednání za diskriminační, jste rozhodli, že byla porušena svoboda projevu hoteliéra ve spojení s právem podnikat podle Listiny základních práv a svobod.

Už když jsem nález psal, věděl jsem, že jde o velmi kontroverzní téma. Je to rozhodnutí, které je jednoznačně hodnotové. Když jako soudce připravujete rozhodnutí, můžete odlišit mechanickou aplikaci práva, kde soud spočte, zda došlo k promlčení, nebo ne či zda byla zachována žalobní lhůta, takže je to jen o přesné znalosti pozitivního práva a podřazení skutkového příběhu pod právní normu. Osobně vítám kauzy hodnotové, které nejsou o malé právní násobilce, ale o tom, že každý soudce je člověk, co zastává určité hodnoty. Nemám problém s právníky, kteří zastávají opačné názory. Jediný problém mám s těmi, kdo nezastávají názory žádné, respektive se je obávají vyjádřit.

LN Poměrně ostrá kritika zazněla i od vašich kolegů z justice...

Tvrdím, že čím výše postavený soud, tím větší kritiku potřebuje. Je to logické, kdybychom byli okresní soud, kritiku nám poskytne odvolací soud. Nad Ústavním soudem (ÚS) z hlediska prostředků práva nikdo není, takže jsem srozuměn, že když vydáme natolik kontroverzní rozhodnutí, bude kritika třeba i velmi tvrdá. I tito kritici by si ale měli nález přečíst.

Pokud se totiž dozvídám, že zavádíme rasovou segregaci nebo umožňujeme, aby mi někdo neprodal rohlík, tak v nálezu jsme řekli přesný opak. Uvedli jsme, že pokud jde o služby existenční nebo monopolní, pokud by šlo třeba o mobilního operátora nebo poskytování plynu či energie, kdy by spotřebitel neměl možnost výběru, bylo by to úplně jiné. V případu hotelu šlo o plně zastupitelnou službu.

LN Co bylo nakonec rozhodující, že jste se rozhodli zrušit předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), podle kterého byly znaky diskriminace naplněny?

Argumentace NSS byla mimořádně kvalitní. Kdybych měl zadání napsat opačný výrok, nedokázal bych to lépe. Rozhodly jiné hodnotové akcenty. Vycházeli jsme z toho, že úkolem ÚS je chránit ústavní práva, a to včetně práva podnikat a svobody projevu, a v tomto případě jsme je viděli jako velice propojená. Právo svobodně podnikat vnímáme jako derivát vlastnického práva, které je součástí základních práv. Jakékoliv omezení práva podnikat by tak mělo být výjimečné a provedené z velmi dobrých důvodů.

LN V odůvodnění jste uvedli zajímavou definici, podle které se podnikatel chce alespoň malým dílem podílet na vytváření dobra, má tak ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a vyjadřovat. Jak tedy dochází k faktickému propojení svobody podnikání a svobody projevu?

Vycházím z toho, že aby byl každý v životě šťastný, měl by dělat práci, která ho baví. Podnikatelská činnost je typická právě tím, jak podnikatelé hledají mezery na trhu. Věřím, že řada podnikatelů chce i něco pozitivního přinášet, a to je věc, ze které jsme vycházeli. Podnikání vnímáme jako svobodnou činnost, jež vzniká zezdola. Neplatí, že by stát povoloval podnikání nebo určoval, kdo co má dělat.

Optika má být opačná. Podnikatel by se měl rozhodnout realizovat se tam, kde vidí smysl. Stát by měl jen zdrženlivě kontrolovat například dodržování hygienických či technických norem, aby podnikatel svojí činností nikoho neohrožoval. Role státu má být malá a zasahovat by měl jen, je-li to nezbytné – to je základní myšlenka nálezu. Proto je citován Karl Popper, a ne třeba Karl Marx.

LN Rozhodovali jste o sankčním režimu, kde stála Česká obchodní inspekce (ČOI) proti hotelu. Bylo by rozhodnutí jiné, kdyby se skutečně nějaký Rus chtěl v hotelu ubytovat a bylo mu to odepřeno?

Je vskutku důležité, že zde nešlo o vztah vůči spotřebiteli, ale o vztah ČOI a podnikatele. Vzali jsme tento případ k meritornímu rozhodování, protože jsme věděli, že podobných případů může být potenciálně více. Chtěli jsme problém pojmenovat a naznačit určité aspekty, které by v takových případech měly být brány v potaz. Přitom jsme samozřejmě nemohli domýšlet, jak by ten příběh vypadal, kdyby šlo o konkrétního turistu. Byl by to úplně jiný případ a významné by byly jeho konkrétní okolnosti.

LN V odůvodnění nálezu jste použili přirovnání k Čapkově Bílé nemoci, kde doktor Galén léčil jen chudé nemocné, protože se tím snažil něco změnit. Má toto přirovnání nějaké limity?

Doktora Galéna jsme v odůvodnění nálezu použili, protože rozhodnutí NSS citovala Haškova Palivce („Host jako host,“řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika.“), tak jsme na to chtěli reagovat. Jsem si vědom toho, že příklad pokulhává v tom, že se jednalo o lékaře. Na jiném místě odůvodnění jsme tak zdůraznili, že pokud jde o poskytování lékařské péče, jde o životně důležité služby, na které to nedopadá.

Galén nám posloužil jako ideální příklad toho, že člověk nejen něco dělá pro obživu, ale chce tím i něco pozitivně ovlivňovat. Doktor Galén se snažil v rámci svých drobných možností ovlivnit, aby byla zastavena agresivní válka ze strany Maršála. Viděli jsme určitou podobnost s hoteliérem, který chtěl alespoň drobně ovlivnit to, co považoval za špatné. LN Jedním z argumentů pro rozhodnutí byl fakt, že s přihlédnutím k okolnostem byly důvody pro omezení poskytování služby racionální – k jednání totiž došlo na jaře 2014, tedy v době, kdy byl Krym anektován. Bylo důležité, že negativní pozici k anexi měla i oficiální politika ČR nebo mezinárodních organizací?

Nehrálo to rozhodující roli. Svoboda projevu se pochopitelně nemusí ztotožňovat s oficiální politikou ČR nebo EU. Když ale v konkrétním sankčním vztahu soudy nebo ČOI hodnotí, o jaký projev se jedná a co vlastně poskytovatel služby učinil, tak by měl být pokutován za diskriminaci, která je svévolná a třeba až zlá. To by byly případy třeba etnické či rasové. Hoteliér se ale takto nechoval. Důležitý byl i časový kontext – šlo o bezprostřední a zřejmě i emotivní reakci na něco, co je podle civilizovaného mezinárodního společenství v rozporu s mezinárodním právem. Proto jsme poukaz na porušení norem mezinárodního práva použili jen v kontextu toho, že si stěžovatel nepočínal nenávistně či svévolně.

LN Jako Češi máme s Ruskem trochu jiný vztah než státy, které touto zemí nebyly okupovány. Hrálo to roli ve vaší úvaze?

I z prohlášení ministerstva zahraničí citovaného v nálezu vyplývá, že v případě České republiky má anexe ještě jiné vyznění než u jiných států. O to jsou pochopitelnější emoce, které byly v tomto případě zjevné.

LN Co bylo tedy klíčové pro to, abyste vyloučili diskriminační důvody?

U takových případů je důležité položit si otázku, zda důvod pozitivní preference či negativního odrazování hostů je racionální a není motivován nenávistí. Byl by to tedy velký rozdíl, kdyby bylo zakázáno ubytovávat hosty s určitým náboženským vyznáním nebo zdravotním handicapem.

LN Co kdyby se čtvrtina ostravských hotelů rozhodla postupovat stejně? Změnil by se pak parametr alternativní možnosti ubytování, která byla také dalším argumentem pro rozhodnutí?

Nechci se dostat do žádných čísel. V nálezu jsme uvedli, že je důležité, pokud existuje důstojná alternativa. V posuzovaném případu to tak bylo. Princip volby a svobody rozhodnutí musí existovat na obou stranách. Měli jsme za to, že rozhodování ČOI bere v potaz pouze možnost volby na straně spotřebitele a opomíjí podnikatele.

Jiné by to bylo, pokud by šlo o horskou chatu, kde nejsou alternativy. To by už nebyla volba, ale něco vynucovaného na spotřebiteli. U daného hotelu šlo však o předvídatelnou podmínku danou dopředu. Jiný případ by samozřejmě byl, jestliže by pokoj turista telefonicky objednal, nic by netušil, po příjezdu by byl odmítnut a musel někde po nocích hledat ubytování.

LN Říkáte, že to, co je diskriminace, není jednoznačné. Váš kolega ze senátu Ludvík David Vám ale v disentu vyčítal právě to, že jste se až příliš formálně drželi zákonného vymezení diskriminace...

Zákonné vymezení, které v této věci bylo aplikováno, je jediná věta. Disent kolegy Davida je napsaný perfektně, jsou to zcela legitimní názory, které však hodnotově kladou trochu jiný důraz. Kolega David zdůrazňuje, že jsme zapomněli na spotřebitele, a že jsme naopak hodně akcentovali podnikatele. Řekl bych to jednou větou – naše názory se rozcházejí jako přátelé.

LN Může to v praxi znamenat to, že by si člověk při výběru dovolené měl zjišťovat, jestli jeho politické názory souzní s názory hoteliéra?

Když si dnes někdo hledá hotel, vybírá si jej zpravidla po internetu na základě nejrůznějších kritérií – jestli může mít s sebou pejska, podle cenové relace, polohy hotelu a podobně. Jsou to věci, které se dějí. Nevěřím, že by někdo přijel do nějakého města a byl velmi překvapen tím, že ho nebudou chtít ubytovat se psem. Realita je prostě jiná. Pokud by k tomu ale vážně došlo, je to na civilněprávní spor spotřebitele a ubytovatele.

LN Jinými slovy říkáte, že se tomu už všichni vlastně přizpůsobujeme.

Říkám, že je tady nějaká realita. Ve svém běžném životě vždy něco preferujete. Celý náš život je krásný v tom, že je pestrý. Leitmotiv celého nálezu je, že když stát do něčeho vstupuje vrchnostensky, měl by být velmi zdrženlivý. Pokud dá někomu trest nebo sankci, měl by velmi bedlivě zvážit motivaci a okolnosti případu, než udeří z pozice moci.

Já jsem z Ostravy, tak použiji příměr – judikatura je trošku jako rubání štoly. Nejdříve se vyrube hrubá štola a tím se vytvoří prostor pro následné dočišťování. Tento nález je hrubá štola a nepochybně budou soudy různých stupňů rozhodovat řadu podobných případů. Věřím, že náš nález jim může poskytnout základní vodítko. Jeho hlavní poselství je totiž toto: při zkoumání, co je a není diskriminace, nelze vystačit s prvoplánovým a často až ideologickým náhledem, nýbrž je třeba poctivě zkoumat každý jednotlivý případ a hledat rozumná a spravedlivá řešení.