Starý bílý muž
Osobní výběr ze světového tisku
Dozraje-li člověk do stadia, že by mohl stát v muzeu s cedulí „starý bílý muž“, začne ten výraz sledovat. Zjistí, jak je frekventovaný. A že ztělesňuje všechno zlo světa. Kdyby nebylo starých bílých mužů, nebylo by válek, bídy, hladu, diskriminace, nenávisti, nemocí, vykořisťování ani ničení planety. To vše prý – podle progresivních médií – zavinila společnost uspořádaná starými bílými muži.
Začněme chřestem. Jednak proto, že vrcholí jeho sezona, ale hlavně proto, že o něm píše naše oblíbená autorka Margarete Stokowská na blogu Spiegel Online. A jako řádná pokrokářka vidí ve všem tradičním cosi přežilého, co patří odstranit. Ano, Němci ulítávají na sezoně chřestu, tak jako Francouzi na sezoně beaujolais či Japonci na sezoně kvetení sakur. Můžete se tomu zasmát. Říci si, že to působí jako umanutost, ba úchylka, ale že je to pořád lepší než ulítávat na úchylkách. Chyba lávky. Stokowská žádá, že: Kult chřestu musí skončit, jak zní titul jejího textu.
Důvodů je řada. Chřest prý v Německu vytváří pseudonáboženský kult. Je přeceňován, až tak, že je nejprivilegovanější zeleninou státu. Je „starým bílým mužem kulinářství“. Jeho fotky na webu slouží jako falický symbol (lehněte si na pole s chřestem, vyfoťte ho z pohledu mravence a uvidíte – tyčí se jako, ehm, cosi, jak dokládá ilustrační snímek u článku Stokowské). A podmínky jeho sklizně opovrhují člověkem.
Vida. Když autorka, která jindy bojuje za vegetariány, vyrazí na kruciatu proti starému bílému muži a chřestu, nachází v zelenině samá rizika. Vyhněte se tedy nejen chřestu, ale i rajčatům, neboť ženy, jež je sklízejí na plantážích Španělska, Maroka či Itálie, bývají při práci znásilňovány.
***
Jiní zas podobně prvoplánově starého bílého muže relativizují. Třeba Dirk Maxeiner, ryzí starý bílý muž (* 1953) a poněkud cynický novinář, na libertariánském webu Osa dobra.
Začíná vzpomínkou na klimatickou konferenci v Kodani před deseti lety. Zahájil ji filmový klip, dokonale zinscenovaný, „jako by ho režíroval Roland Emmerich“. Do idyly hrajících si dětí vpadne katastrofa biblických rozměrů, leč nakonec se objeví děvče a úpěnlivě lká: „Prosím, zachraňte svět.“
Tato fikce se prý zhmotnila ve švédské školačce Gretě Thunbergové: „Dnes už nepotřebujeme moralizující propagandistické klipy. Máme Gretu. Nepotřebujeme už statisty. Máme Pátky pro budoucnost,“píše Maxeiner. Jenže je to jen oslí můstek k otázce: „Kdo je tím ,my‘?“
Odpověď je autorovi zřejmá: jsou to především lidé ražení duchem doby. Lidé od papeže po Jeana-Clauda Junckera. Od Manfreda Webera po šéfa Volkswagenu Herberta Diesse. Ale je to i „obří ekologicko-industriální komplex se svými zelenými amigos“. Ti vědí, co ve svých dětských vojácích mají. Takže to shrňme: za kulisami, tedy tam, kde se skutečně rozhoduje, mají osudy oněch mladých lidí pod kontrolou většinou staří bílí muži.
***
Zajímavějším protipólem Stokowské je novinářka Cigdem Topraková z listu Die Welt. Mají dost společného. Jsou vrstevnice s „migračním pozadím“. Stokowská se narodila v roce 1986 v Polsku, ale dva roky poté s ní rodiče odjeli do Berlína. Topraková se narodila v roce 1987 tureckým rodičům v Německu. Ale zatímco Stokowská je praporečnicí německé kulturní levice, Topraková si uchovává kritický odstup. Což dokládá její článek Díky, starý bílý muži!
Autorka odmítá paušalizace a diví se, že právě kulturní levici paušální odsudky „starých bílých mužů“nevadí. Samozřejmě, v této skupině jsou lidé, kteří si kritiku bohatě zaslouží. Ale „vidět v každém starém bílém muži nebezpečí pro rovnoprávnost žen či rovné zacházení s lidmi jiného původu je jako říkat, že všichni muslimové jsou teroristé“. Navíc se takto názor mladé ženy nadřazuje názoru starého muže. Kde zůstal osvícenský univerzalismus? Místo něj se menšiny a ženy paušálně vyhlašují za oběti.
Toto autorce vadilo i za studií a v práci. Když se proti svému přiřazení do role oběti sama ozývala, narážela na odpor těch, kdo se hlásí k multikulturalismu, feminismu, genderismu, kulturní levici. Svůj úspěch (absolvovala tři vysoké školy) vysvětluje takto: „Nezasloužil se o to můj hněv, ale můj rozum, trpělivost a solidarita těch, kdo mi věřili. Mezi nimi mnoha učitelů, profesorů, kolegů a šéfů. Starých bílých mužů.“
Teď si představte, že patříte do kategorie starý bílý muž, a zkuste říci, že vás text Díky, starý bílý muži! nepotěšil.
Vidět v každém starém bílém muži nebezpečí pro rovnoprávnost žen či rovné zacházení s lidmi jiného původu je jako říkat, že všichni muslimové jsou teroristé