Jak se žije v New Orleans
Národnostně nejnamíchanější americké město. Kolébka jazzu a proklatě pálivých omáček. Bažinatý domov aligátorů. Dějiště barevných karnevalů a tajemných voodoo rituálů. To všechno a mnoho dalšího je New Orleans. Knihu o něm, do níž posbírala spoustu lokálních specifik, napsala česká novinářka Julie Urbišová pod názvem Doma v Nola.
Urbišová do New Orleans poprvé přijela jako studentka etnologie v roce 2007, dva roky po řádění hurikánu Katrina, který město totálně zdevastoval. Její první dojmy tedy byly smíšené, ve městě stále ještě nebyl kámen na kameni. „Tehdy jsem netušila, jak rozhodnutí vydat se na půl roku studovat do USA bude důležité pro můj život. Že na neworleanské univerzitě potkám svého budoucího manžela, že se sem za několik let přestěhuji, že se mi v nemocnici s výhledem na Mississippi narodí dvě dcery,“píše autorka v úvodu své knihy, která názvem upomíná na její stejnojmenný webový blog.
Světově proslulá neworleanská jídla prastarých receptů, jako gumbo nebo jambalaya, v sobě nesou osobitost Jihu i jistou dávku tajemství, už díky zvláštním názvům
měst, ale vlastně v rámci celého světa. Francouzské a hispánské kořeny, černoši, karibský vliv, „jižanství“s otrokářskou tradicí. To všechno se odrazilo do místní architektury, jazykového mixu, umění i kuchařských receptů.
Kniha je rozdělena do šesti tematických, respektive formálních okruhů. První obsahuje texty, v nichž autorka přibližuje zejména historii New Orleans a Louisiany vůbec. Centrálním tématem druhé části je místní karneval Mardi Gras, na který se sem sjíždějí desetitisíce lidí a který je jednou z hlavních „poznávacích značek“města. Ve třetí části je řeč o některých místních „kulinářských nej“. A to včetně nejstarších receptů, které jsou dalším světově proslulým specifikem New Orleans – jídla jako gumbo nebo jambalaya v sobě nesou osobitost Jihu i jistou dávku tajemství, už díky zvláštním názvům.
Samostatný oddíl je samozřejmě věnován neworleanské hudbě a všemu, co s ní souvisí, například i vyprávění o typických zdejších pohřbech, na kterých rakev doprovází roztančený průvod a řádně odvázaná dechová kapela. Mimořádně zajímavým textem této kapitoly je rozhovor s klavíristou Ellisem Marsalisem, zakladatelem světově proslulého muzikantského rodu, jehož největšími hvězdami jsou saxofonista Branford a trumpetista Wynton Marsalisové.
Pátý oddíl je pak jakousi drtí krátkých kapitolek se sjednocenými názvy typu „Jak se žije...“– například „na předměstí“, „homosexuálům“, „se šváby“nebo „s voodoo“. Závěrečný okruh je opět obecnější, vypráví o etnicitě místních obyvatel, ale i o pro tento kraj typických aligátorech.
Bohatý obrazový doprovod knihy tvoří kromě autorčiných fotografií, jež preferují spíše autenticitu před řemeslností, kresbičky místních dětí, což titulu dodává další, hravý rozměr.
Julie Urbišová: Doma v Nola; vydal Radioservis