Odhalení dávných zločinů
Dobrovolné testování DNA pomáhá vyšetřovat dlouho neobjasněné zločiny. Osobní údaje klientů firmy mohou uchovávat i staletí.
Na jaře loňského roku se americkým policistům podařilo vypátrat sériového vraha, který svoji poslední oběť usmrtil před čtyřiceti lety. Byť bezprostředně po vraždách získali vyšetřovatelé DNA zločince, nenašli ve svých databázích žádnou shodu. Případ byl tak na dlouhá léta uložen v kolonce neobjasněných. Dnes již pětasedmdesátiletý penzista Joseph James DeAngel neudělal žádnou chybu, kterou by na sebe mohl pozornost vyšetřovatelů strhnout. Osudným se mu stalo to, že si jeden z jeho příbuzných nechal od specializované firmy otestovat DNA. Vzorek pak nechal zařadit do databáze, kde je možné na základě analýzy dvojité šroubovice najít příbuzné. A tak si spravedlnost došla pro „zabijáka z Golden State“, který na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zavraždil 12 lidí.
Reklamy na testování DNA zaplavily i český internet. Masivní kampaň odstartovala společnost MyHeritage, která odhalení etnického původu a nalezení příbuzných nabízí za 79 amerických dolarů. Firma ve smluvních podmínkách deklaruje, že bez soudního příkazu a předchozího písemného svolení společnosti je přísně zakázáno používání služeb týkajících se DNA pro účely forenzního vyšetřování či vyšetřování trestných činů.
I vzdálený příbuzný Kriminalisté každého státu zajišťují takové vzorky, které jim umožňuje příslušná legislativa, což se i v rámci Evropské unie liší stát od státu. „Nové technologie však přinášejí nové problémy, na které musí právo reagovat. Jedním z nich je právě existence větších soukromých databází, například těch genealogických, v nichž jsou shromážděna data lidí, kteří se nechali dobrovolně testovat pro své soukromé účely. Ve světě tak nyní běží velmi živá a vzrušená debata o tom, zda a za jakých okolností mohou vyšetřovatelé požadovat přístup do takových databází,“řekla LN forenzní genetička Halina Šimková. Vzorek DNA je osobní údaj, který má jedinečnou schopnost nezaměnitelné identifikace konkrétní fyzické osoby, a je objektem hodným ochrany právem s nejvyšší silou.
Oba největší američtí soukromí provozovatelé genetických databází – Ancestry.com a 23andMe, stejně jako MyHeritage, deklarovali, že databáze jsou vyšetřovatelům přístupné na základě soudního příkazu. Otevření těchto databází již reálně pomohlo nalézt několik pachatelů zvlášť závažných skutků, kteří spravedlnosti unikali po desetiletí. „Hledaný pachatel nemusí sám mít svá data vložena v databázi, stačí, pokud tam jsou data některého třeba i vzdálenějšího příbuzného. Díky matematickým modelům je dnes už možné se na pachatele dostat prostřednictvím genetických dat takového příbuzného,“vysvětlila Šimková.
Jednou ze společností, která v Česku provádí genetické testování původu otcovské a mateřské linie, je společnost Genarium. Na dotaz LN, za jakých okolností umožňují českým vyšetřovatelům přístup k analýzám DNA, odpověděl ředitel společnosti Radovan Haluza stroze: „Za žádných okolností. Je to irelevantní dotaz,
Česká Národní databáze DNA V Česku byla metoda identifikace pomocí DNA poprvé využita v roce 1992. O deset let později začalo provozování Národní databáze DNA. Jsou v ní uložené vzorky získané na místech dosud neobjasněných trestných činů a osob, které byly odsouzeny pro zvlášť závažné trestné činy nebo proti nim bylo vedeno trestní řízení. Dále obsahuje profily mrtvol a kosterních nálezů dosud nezjištěné totožnosti a profily pracovníků, kteří by mohli biologický materiál kontaminovat – třeba policistů, soudních znalců či pracovníků laboratoře, která se vzorky pracuje. Předpisy ale neumožňují vyšetřovatelům odebírat biologický materiál a zjišťovat genetický profil všech obviněných nebo podezřelých osob.
Dobrovolné zjišťování osobních informací v sobě skrývá pozitiva i rizika. Je nezbytné si zjistit zejména dostatek informací o poskytovateli služby. S citlivými daty o jednotlivci může totiž disponovat velmi dlouho. „Pokud je vzorek správně zajištěný a je uchováván v odpovídajících podmínkách, je použitelný roky, desetiletí, v některých případech asi i staletí,“upozorňuje Šimková.
Přísné předpisy
Na ochranu citlivých osobních údajů, mezi které informace získané provedením analýzy vzorku DNA spadá, jsou evropskou legislativou kladeny přísné nároky. Některé společnosti, které analýzu nabízejí, však sídlí mimo EU. „Obecně platí, že jakékoliv předávání osobních údajů do zahraničí je vždy spojeno s určitou mírou rizika. To se pak liší v závislosti na konkrétní zemi, do které mají být údaje předány. Ve vztahu k ostatním zemím mimo EU je ale každá společnost povinna zajistit, že předáním osobních údajů nedojde k jejich ohrožení,“vysvětlil Michal Nulíček, odborník na ochranu osobních údajů a partner advokátní kanceláře Rowan Legal.
Pokud společnost provádějící genetickou analýzu sídlí za oceánem, jde o jiný režim. Vzhledem k USA bylo Evropskou komisí vydáno rozhodnutí, které stanovilo podmínky, za kterých je úroveň ochrany při zpracování osobních údajů americkými společnostmi dostatečná, aby mohly transfery citlivých dat probíhat bez nutnosti poskytovat další podobné záruky. „Toto rozhodnutí nazvané také Privacy Shield ale není bez kotroverzí. Jeho předchůdce – takzvané Safe Harbour – zrušil Soudní dvůr EU mimo jiné ve světle aféry s Edwardem Snowdenem (bývalý zaměstnanec CIA, který vynesl informace o celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace bezpečnostními službami USA – pozn. red.) a současné rozhodnutí už bylo také napadeno před Soudním dvorem. V rámci režimu Privacy Shield se americké firmy zapisují do seznamu subjektů, které se dobrovolně zavázaly k dodržování zásad ochrany osobních údajů. Pokud firma v seznamu není, je možné předávat osobní údaje jenom za splnění záruk vyžadovaných GDPR,“upozornil Ondřej Preuss, advokát a zakladatel služby Dostupnýadvokát.cz.