Boj o justiční trůny nepolevil
Pro českou justici nastává období velkých změn. Rozehrává se totiž partie o obsazení klíčových justičních pozic. Letos v září končí Robert Gryga, šéf Vrchního soudu v Olomouci, začátkem příštího roku by měl předsednickou pracovnu opustit Jaroslav Bureš, dosavadní šéf Vrchního soudu v Praze. Slova „by měl“volí autorka textu záměrně. K tomu ale později. V roce 2020 se pak vymění předsedové Krajských soudů v Hradci Králové, Českých Budějovicích a Plzni a sedmileté funkční období vyprší i Liboru Vávrovi, který stojí v čele Městského soudu v Praze. Rok 2021 dovrší justiční rošádu a nového šéfa přivede na Krajský soud do Ústí nad Labem a do moravské metropole.
A teď k jádru věci. Položme si otázku, jestli je, za výše uvedené konstelace, náhoda, že se zrovna letos na jaře začalo mluvit o prodloužení mandátu justičních funkcionářů ze sedmi na deset let. Propagátoři této myšlenky, mezi které patří třeba šéf sněmovního ústavně-právního výboru Marek Benda, akutní potřebu změny vysvětlovali tím, že na menších okresních soudech nejsou zájemci o funkcionářská křesla. V kuloárech se dokonce hovořilo o tom, že poslanecká iniciativa se již skutečně rodí a že by prodloužení mandátů soudních funkcionářů řešil pozměňovací návrh. Proti tomu se ale důrazně ohradila Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie, která zpochybnila formu, kterou by se měla změna do zákona dostat, zvlášť ve světle toho, že se připravuje velká novela zákona o soudech a soudcích. Zemanová upozornila i na to, že chybí objektivní analýza toho, zda k jevu mizících zájemců o předsednický post na okresních soudech skutečně dochází.
Mocný spojenec
Úvahy o návrhu byly však strhány v médiích. Novináři si totiž nenechali vymluvit, že nejde o „blaho“okresních soudů, ale o osud konkrétních jedinců, kteří mají brzy ztratit svou moc. Zajímavé bylo, že v době, kdy se o možné změně zákona hojně kriticky psalo, nikdo z poslanců, které kuloáry zmiňovaly jako možné předkladatele, si návrh (nutno podotknout, že černý na bílém jej nikdo neviděl) nechtěl vzít za vlastní. Důvod je nasnadě – nikdo se nechtěl přiznat k tomu, že by podlehl vlivu těch, kdo chtějí justiční funkcionáře v čele soudů udržet.
Zdálo se tak, že se situace uklidnila a úvahy o legislativní změně byly nadobro pohřbeny. Zklamaní poslanci nadávali, že blaho okresních soudů zničili novináři. Dojmu, že je věc u ledu, propadly i LN. Až do minulého týdne, kdy věc za „jednoznačně dojednanou“údajně na soukromé schůzce označil jeden pražský podnikatel, jejž lze označit za spolutvůrce české politiky minimálně od opoziční smlouvy. Byť by to byla velká hra o čas, dala by se legislativní změna stihnout prosadit tak, aby se dotkla Jaroslava Bureše. V těchto souvislostech lze již jednoznačně říci, že diskuse ohledně krize na okresních soudech byla lacinou zástěrkou.
Novináři, kteří se justiční problematikou zabývají, se jistě nenechají opít rohlíkem ani napodruhé. Zajímavé ale bude sledovat, kdo s návrhem přijde a jakou líbeznou píseň zapěje.