Exekutoři mohou o výdělcích mlčet

Veřejnost by ráda věděla, kolik vydělávají exekutoři. Ti ale nejsou povinni tyto údaje zveřejňovat, byť jsou podnikatelé.

Vbřeznu letošního roku Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl, že soudní exekutoři nejsou povinnými osobami podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle soudu jsou exekutoři podnikatelskými subjekty, i když na ně stát delegoval některé pravomoci, které jinak přísluší soudům.

Zpráva byla v médiích vyložena tak, že soud exekutorům podnikatelské postavení založil. To však není pravda. NSS věc jen deklaroval, podobně jako to učinil zákonodárce již před přijetím exekučního řádu nebo Ústavní soud před více než deseti lety.

Zákon exekutorovi ukládá povinnost dohlížet na řádný výkon činnosti jeho úřadu. Užití termínu „úřad“ve spojení s činností soudního exekutora se však v historii exekutorství nejednou ukázalo jako ne zrovna šťastné řešení. Není totiž v zákoně nikterak vysvětlen.

Rozdíly v pojmech

Pod pojmem úřad se většinou rozumí správní úřad jako organizační složka státu, ale exekutor je fyzickou osobou, kterou stát jmenoval do exekutorského úřadu. Proto na něj v minulosti bylo mnohdy nahlíženo jako na představeného v čele skutečného úřadu s důsledky s tím spojenými. Exekutorský úřad je však pouhým souborem pravomocí.

Proto by do postavení exekutorů jistě vneslo více jistoty, kdyby byl pojem úřad z exekučního řádu zcela vypuštěn a napříště by postačilo pouze uvedení jména a příjmení s označením „soudní exekutor“.

Avšak ani po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na veřejnosti zcela neutichly požadavky, aby do budoucna exekutoři jako podnikatelské subjekty měli mít i jiné povinnosti jako například zveřejňovat výroční zprávy nebo účetní závěrky. Otázkou však je, na základě jakého titulu by měli exekutoři podnikatelé mít zvlášť uloženu povinnost ve vztahu ke zveřejňování údajů z účetnictví.

Žádný podnikatel nemá povinnost zveřejňovat údaje z účetnictví jen proto, že je podnikatelem. Tato povinnost vždy souvisí s dalšími skutečnostmi, třeba s jeho obratem, počtem zaměstnanců nebo zařazením do zvláštní kategorie stanovené zákonem.

Soudní exekutoři nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, nehospodaří s prostředky státního rozpočtu, nejsou jejich příjemci, stejně tak nemají možnost podnikat prostřednictvím právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku. Většina exekutorů má méně než deset zaměstnanců a ani jejich obrat nedosahuje výše zakládající povinnost nechat si účetní závěrku zkontrolovat auditorem.

Rovněž exekutoři nespadají do kategorie vybraných účetních jednotek ani mezi subjekty veřejného zájmu. Fakticky jsou z hlediska zákona o účetnictví mikro účetními jednotkami. V tom ohledu proto na soudního exekutora nelze spravedlivě bez dalšího vznášet požadavek na zveřejňování údajů z účetnictví.

Exekutor je podnikatelem na regulovaném trhu, jemuž zákonodárce vymezil okruh působnosti, cenu, za kterou bude služby poskytovat, a vykonává nad ním dohledovou i kárnou pravomoc. Otázka jeho hospodaření pak není věcí veřejného zájmu natolik významnou, aby veřejnost měla legitimní zájem se o ni vůbec zajímat.

Otázka hospodaření exekutora není věcí veřejného zájmu natolik významnou, aby veřejnost měla legitimní důvod se o ni vůbec zajímat