Svízelná sezona Jana Kováře
Hokejový útočník Jan Kovář je na svém šestém mistrovství světa. Po podivné sezoně to může být jeho nejlepší šampionát.
BRATISLAVA Naskakoval do přesilovek, hrál oslabení, chodil na důležitá vhazování. A ač při včerejší kanonádě 8:0 proti Rakousku gól nedal, znovu Jan Kovář potvrdil, že je teď jednou ze stěžejních postav hokejové reprezentace.
„Cítím se dobře a jsem rád, že nějakým způsobem pomáhám týmu,“prohlašuje.
Ne, Kovář nikdy nebude mužem velkých slov, nabubřelých prohlášení, ale je třeba napsat, že si na ledě počíná výtečně a že na svém šestém šampionátu zřejmě podává nejvýraznější výkony.
Strastiplná Kovářova sezona tak může dostat zářivý konec. „Všichni bychom chtěli, abychom tady něco udělali. Ta doba bez medaile je dlouhá. Sílu máme, umíme hrát týmově. Ale rozhodne se až ve čtvrtfinále. Před třemi lety jsme v Moskvě taky odehráli parádní skupinu, ale pak hned vypadli.“
Půjde do Švýcarska?
Mnohé je u Kováře jinak než v předchozích letech. Roky s Magnitogorskem bojoval v KHL o tituly, na šampionát pak přijížděl na poslední chvíli, utahaný i ze stovky zápasů v sezoně. Tentokrát měl po vypadnutí Plzně z play off čas na odpočinek, doléčil zranění. „Byl jsem chvíli bez ledu a pauza mi pomohla. V přípravě jsem se pak do toho zase dostával,“říká.
Navíc v létě prošel „proměnou“. Dřel, tvrdě trénoval, zhubl. V Rusku se totiž ocitl na prahu hokejového vyhoření, když však získal kontrakt s týmem New York Islanders, bral to jako novou výzvu, své vzkříšení. Toužil si splnit klukovský sen, prosadit se ve světě NHL.
Jenže za podivných okolností to nevyšlo, nezdařila se ani „náhradní“šance v Bostonu, a tak místo toho, aby teď byl součástí klubu, který sahá po Stanley Cupu, je na šampionátu.
Přímo v Bratislavě mu teď fandí manželka i synek. „Nevěděl jsem, co od turnaje čekat, ale brácha mi vyprávěl, že když tu byl na mistrovství 2011, bylo to skvělé. A teď se mi to jen potvrzuje. Fanoušci jsou úžasní a to, že se tady můžete potkat s rodiči, manželkami, dětmi, je pro nás hráče velké zpestření.“
Co bude po mistrovství, zatím nahlas říct nechce. Je jasné, že zamíří do zahraničí, nejspíš do Švýcarska. „Na 95 procent mám jasno,“tvrdí.
Tahle sezona však nebyla jen plná hokejových strastí. V době, kdy se Kovář v Americe rval o šanci v NHL, čelil vážným zdravotním potížím jeho starší bratr Jakub. Při listopadovém reprezentačním zápase si poranil levou nohu, která mu po dvou dnech otekla. Když následně dorazil do písecké nemocnice, lékaři mu natvrdo řekli, že možná bude potřeba nohu amputovat.
„Smiřoval jsem se s tím, že jsem odchytal poslední zápas v kariéře a že končím s hokejem. Skoro už
„Bráchovi rozumím“
Nakonec se z nejhoršího dostal, ale vyděšený byl i bratr Jan. „Když jsem se to dozvěděl, nevěřil jsem, co mi říkají. Vůbec si neumím představit, jak se cítil on. Nebyla to žádná sranda a já jen věřím, že se to nikdy nevrátí.“
Rázem se jeho hokejové potíže v Americe proměnily v malichernosti. „Otevřelo mi to oči. Že vám nevyjde zápas nebo se sezona nevyvíjí, jak chcete, to jsou maličkosti.“
Také proto chápe Kovář bratrovo rozhodnutí. Ten těsně před turnajem, když se dozvěděl, že mu nejspíš připadne role trojky, odcestoval domů. Nechtěl být jen „nepotřebným“náhradníkem, raději se rozhodl pro volno, odpočinek. „Už není nejmladší. Měl těžkou sezonu, ve které odchytal hodně zápasů, a za chvíli mu zase začíná příprava. Myslím, že to od něj bylo čestné, že přenechal místo klukovi (Šimonu Hrubcovi), který tu nikdy nebyl a může si mistrovství taky zažít.“