Obnovme Notre-Dame citlivě
„Katedrály hořívají, dějiny jsou podobných případů plné,“říká kunsthistorik Ivan Foletti z Masarykovy univerzity, jenž je jediným vědcem z ČR, který podepsal petici proti kvapné renovaci zničeného Notre-Dame.
BRNO Večer 15. dubna se mnohým Francouzům zastavilo srdce; slavnou pařížskou katedrálu zachvátily plameny. Ohnivý kohout srazil „hřebínek“zemi galského kohouta, takže se tamní politici, miliardáři a mecenáši začali trumfovat, jak rychle se podaří Notre-Dame opravit. A francouzský prezident Emmanuel Macron dokonce veřejně vyhlásil, že chrám bude opraven již do pěti let.
Koncem dubna však 1188 vědců, architektů a památkářů z celého světa řeklo: „Opatrně, hlavně renovaci neuspěchejte!“Jejich petici zveřejnil deník Le Figaro.
Mezi signatáři byl také jeden jediný odborník z Česka, historik umění z Masarykovy univerzity, 38letý docent Ivan Foletti.
„Naši studenti v Brně se pak divili, proč jsem pod výzvou podepsán z České republiky sám, ale byla to trochu náhoda. Autoři listu mne kontaktovali přímo; bylo tehdy zřejmě zapotřebí rychle zareagovat,“řekl LN Foletti, jenž vystudoval dějiny umění ve švýcarském Lausanne a dlouhodobě se pohybuje mimo jiné v italském a francouzském prostředí, což také dokládá jeho precizní francouzská výslovnost jmen...
Odborníci napsali šéfovi Elysejského paláce, že rekonstrukce této ikonické katedrály „je výzvou, která přesahuje všechny politické mandáty i generace“. Macrona rovněž vyzvali, aby neměnil zákony o památkové péči a finální rozhodnutí o budoucnosti takto cenné památky přenechal profesionálům. Řady signatářů se již dále nerozšiřují; apel, který vybízí k řádné památkové péči, se skví osobnostmi, jako jsou Nicolas Milovanovic či Cécile Scailliérez (šéfkurátoři Louvru) anebo ředitelé špičkových muzeí.
Opravit, či přidat sdělení? „Notre-Dame v Paříži jsem navštívil skutečně mnohokrát,“vzpomíná na své návštěvy Foletti, jenž se zabývá uměním pozdní antiky, raného středověku či francouzských poutních cest.
Gotickou katedrálu, jež vznikala od poloviny 12. století, označuje za „důležitou pro francouzskou národní identitu“. Přestože třeba i chrámy jako Saint-Denis nebo ten v Remeši jsou klenoty s velikou zdobností, je chrám Matky Boží v Paříži vnímán od 19. století jinak – coby jistý symbol.
I pro dnešní ateisty je zničená katedrála emotivní věcí – chrám totiž bývá považován za konstantu, cosi trvalého, a tedy za jakýsi protipól smrti. Lidé se bojí ztráty paměti (odtud pak „památek“) a ohořelý pařížský monument je koneckonců vážnou ranou pro turismus, neboť chrám patří na zlaté cestě Paříží k místům, jež je nutné vidět. Možná i proto je vyvíjen tlak na rychlou obnovu.
K požáru se Foletti staví vcelku pragmaticky. „Katedrály hořívají často, dějiny jsou takových případů plné. Najdeme mnoho dostaveb – a to i z 19. století,“říká vědec. Podle něj se nabízejí v zásadě dva možné přístupy k renovaci Notre-Dame. Zaprvé jít cestou obnovy do jakoby původního stavu anebo citlivou inovací, přičemž obě varianty známe z přestavby poválečného Německa.
Líbil se mu některý z návrhů, jež chrlí architekti a dále recyklují média? „Neviděl jsem návrh, který by mě vysloveně nadchl. Rozhodně by to nemělo jít cestou typu ,bazén na střeše‘, ale žijeme v měnícím se světě, tak proč se nezamyslet nad netradičním, ale citlivým řešením,“míní Foletti.
Symbolem spojené Evropy
A jakou renovaci by uvítal on osobně, kdyby mohl volit? „Je to složitá otázka, neboť obě varianty – návrat do původního stavu i částečné pozměnění – mají své opodstatnění. Je důležité zamyslet se také nad jejich smyslem: v prvním případě se jedná o pokus o navrácení času, což je však nemožné, v tom druhém o přijetí toho, že věci, dokonce i katedrály, jsou pomíjivé a lidstvo se s tím musí vyrovnat. Osobně bych se asi přiklonil k druhé variantě, nemyslím tím však žádný excentrický exces, ale citlivý zásah, který nenaruší historickou městskou krajinu Paříže,“doplňuje Foletti.
Oněch skoro 1200 odborníků by se těžko shodlo na ideálním řešení. „Myslím však, že bychom se jistě shodli na hloubkové analýze, pečlivém přístupu. Nespěchat, dát věci čas. Měla by také přijít otevřená soutěž pro návrhy, a to otevřená nejen Francouzům. Líbilo by se mi, kdyby se na rekonstrukci Notre-Dame klidně podíleli i nějací Češi, jiní Evropané či kdokoli odjinud. Nacionalismus, který z katedrál udělal ikony moderních národů, vedl k největším tragédiím lidstva, tak proč nyní z opravy neudělat symbol spojené Evropy?“ptá se mezinárodně uznávaný kunsthistorik, jenž má pestré kořeny: čechošvýcarské, ale také ruské, maďarské a srbské.
A asi není náhoda, že jej na antice a středověku fascinuje koexistence tolika kultur, jak loni řekl univerzitnímu magazínu Muni.