Nesnesitelná lehkost slov

Co je horší? Hodně mluvit a nic neříct, což ovládají političtí živnostníci, nebo mluvit a přitom si neuvědomovat význam slov, která neuváženě vypouštím do prostoru? Řekl bych, že to druhé, protože nedomyšleně operovat s výrazy jako „totalita“či „normalizace“může být dokonce nebezpečné.

O totalitě podivně zahovořil Jaroslav Kubera na pietním shromáždění v Terezíně. Komunálního politika (ODS) s rozhledem, vzděláním a jazykovým vybavením menším než nutným, jen politické handly vynesly do funkce předsedy Senátu, druhé nejvyšší ústavní pozice hned po prezidentovi. Ochranu přírody, boj za rovnost pohlaví a mnohokulturnost označil za přízraky nové totality.

Multikulturalismus, chápaný zdivočelými západními superliberály

tak, že bychom snad i lidojedům dovolili v Evropě provozovat jejich „kulturu“, je zlá hovadina. Česko-židovsko-německý multikulturalismus v předválečné ČSR je však jiná píseň. Právě z této mnohovrstevnatosti vzešly největší výkony české kultury mezi dvěma válkami. To mělo zaznít v Terezíně. Ale mluvte slepci o barvách!

Přízrak totality je prý podle pana Kubery i boj za rovnost pohlaví. Vidí-li v tom tento filozof opět jen zlé hovadiny jako Me too, rušení rozdílu mezi mužem a ženou, potřeboval by zřejmě nějaké sociální brýle. Já v tom totiž vidím ženy mlácené doma muži (ruské úsloví: zmlať ženu, i chleba ti bude chutnat sladčeji), ženy mlácené mzdovou diskriminací a trestané na důchodech za výchovu dětí. Zřejmě vidím totalitně.

S ochranou přírody je to podobně. Silnému kuřákovi panu Kuberovi, který se nedávno v televizi „pochlubil“, že za necelé dvě hodiny jednání s prezidentem Zemanem každý vykouřil patnáct(!) cigaret, mohou být problémy čistého vzduchu, emisí a tajících ledovců ukradené. Zřejmě se jeho pohled na ekologii, prý přízrak totalismu, smrskl na blbce, kteří v zájmu brouka Pytlíka brání v obchvatu města a nechají tam dusit lidi.

A máme zde onu normalizaci. Prý v ní žijeme, zaznělo na jedné dřívější demonstraci na obranu proti tomu, co vláda neučinila a učinit nechce. A na Twitteru to dokonce někdo pochválil jako mimořádně trefné. To slovo kdosi vypustil lehce jako balónek, aniž by domyslel jeho obsah, řekl bych, že jakási škola Jaroslava Kubery.

Takže pokud domyslím význam slova onoho demonstranta a jeho chváliče, normalizace je, když se může demonstrovat proti vládě, nekádrují se děti pro názory rodičů, můžeme jezdit a pracovat, kam nás napadne, číst a psát, co chceme et cetera. Taková normalizace budiž požehnána, pravím já, neboť jsem dvacet let strávil u lopaty jen proto, že jsem měl jiný názor než politická moc.

Neměli bychom se nechat zmást těmito neodpovědně vypouštěnými slovy. Na první poklep jsou hloupá, na druhý však jedovatá. JIŘÍ HANÁK