Fond je logičtější než sektorová daň

Komentátor LN Jan Macháček se ptá ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních tématech ze světa ekonomiky a financí.

Placení daní nemůže být dobrovolné. A sbírání peněz po vzoru filmu Ducháček to zařídí je rovněž úsměvné.

Premiér Andrej Babiš (ANO) jedná s bankami o vytvoření národního investičního fondu, který by investoval do infrastruktury, vědy a výzkumu, případně do technologických společností, školství apod. Je to správná myšlenka? Je lepší než bankovní daň? Mají se oslovit i jiné než bankovní subjekty? Jak má být podobný fond institucionálně strukturován? Kdo ho má případně řídit?

MICHAL PÍCL Podnikohospodářská fakulta VŠE

Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost

Michal Pícl: Nerealizovatelný odvod

Jsem rád, že i pan premiér konečně pochopil, že odliv zisků z Česka je enormně vysoký. Vždyť už před více než třemi lety vydal Úřad vlády studii, která jasně říká, že míra odlivu výnosů z české ekonomiky je dlouhodobě přinejmenším dvakrát vyšší, než by odpovídalo empirickým a teoretickým předpokladům odvozeným ze situace na vnitřním trhu EU. Ziskovost českých bank je pak více než dvojnásobná oproti průměru EU.

Pokud premiér opravdu zamýšlí zavést speciální odvod z dividend, které odcházejí z tohoto sektoru do zahraničí, měl by si uvědomit, že může narazit na evropskou směrnici o dceřiných a mateřských společnostech. Jeho návrh se může stát ve finále nerealizovatelným.

I proto teď možná přichází s ústupovou variantou jakési dobrovolnosti, což je ale u daní zcela nemyslitelné. Placení daní přece nemůže být postaveno na bázi dobrovolnosti. A sbírání peněz po vzoru filmu Ducháček to zařídí je rovněž úsměvné.

Oproti tomu sociální demokraté přišli po zahraničním vzoru s bankovní daní z aktiv, která může přinést rozpočtu až 14 miliard korun, až dvojnásobek peněz slibovaných pro fond. Ty mohou být rovněž použity na investice do infrastruktury, vědy, výzkumu, sociální politiky, školství atd. Což je daleko efektivnější a myslím si, že to stojí za to. MICHAL PÍCL Podnikohospodářská fakulta VŠE člen představenstva Masarykovy

demokratické akademie

Dominik Stroukal: Navoněná daň

Videálním případě by banky neměly být speciálními firmami, které stát v případě problémů zachraňuje. Pokud už speciální výsady mají, potom dává smysl nezachraňovat je z peněz daňových poplatníků, ale z povinného pojištění. Fond tedy má ekonomicky větší logiku než sektorová daň.

K ideálu má ale daleko, stejně to nakonec uhradí daňoví poplatníci. Bude mít úplně stejné negativní

dopady jako sektorová daň, ale je marketingově přívětivější, což méně ohrozí zahraniční investice, je politicky prodejnější a ekonomicky obhajitelnější...

Ale jak třeba zajistit, že tento fond někdo nevybere nebo nezneužije pro jiný účel? Kdo ho má řídit a podle jakých principů? Stejný problém bude mít i Národní rozvojový fond.

Určitou nápovědu, jak se to dá dělat, nám dávají země, které spravují fondy z nerostných surovin, případně Singapur, který má své investiční fondy již desítky let. Jsou sice považovány za úspěšné, ale na stranu druhou se Singapur řadí mezi země, kde nejvíce prosperují firmy provázané se státem. Je otázkou, zda bychom něco podobného chtěli; politici určitě ano.

A také bankám to pochopitelně nevadí... Ty stávající to utáhnou a pro konkurenci bude nákladnější vstoupit na trh. Navíc tím získají možnost – byť možná jen implicitně a v pozadí – mluvit do toho, kam tyto peníze potečou. Kdo by to nechtěl? DOMINIK STROUKAL

hlavní ekonom skupiny Roklen

Kryštof Kruliš: Nadějný nápad

Pokud se lidé u nás nezmění, je pravděpodobné, že si velcí hráči svůj podíl na trhu udrží a dokázali by pak nalézt i cestu, jak případnou bankovní daň přenést na své klienty. Pak by ji místo bank platili zejména lidé s úvěry na bydlení nebo podnikání. Také oni by se mohli snažit „poslat to dál“a promítnout své vyšší platby bankám do ceny zboží a služeb, které sami poskytují. To by již mohl pocítit každý spotřebitel...

Zřízení národního investičního fondu je nadějný nápad, který může dávat při vhodném institucionálním nastavení větší smysl než sektorová daň. Pokud mají firmy odvádět něco nad rámec obecné

Nesystémové řešení

Pravidelně se vynořují návrhy na zavedení nějakého typu sektorové daně. Obvykle jsou motivovány populistickými snahami potrestat příliš bohaté a dodatečně vybrané prostředky jednorázově a nepříliš účelně přerozdělit těm, kteří mi v nejbližších volbách odevzdají hlas, neboť jsem si je tímto krátkodobě uplatil. Je zřejmé, že toto řešení je velmi nesystémové, nepřínosné a koncepčně chybné.

Jestliže má být Národní rozvojový fond daleko pokročilejším řešením než „primitivní“bankovní daň, je zásadní vycizelovat jeho konstrukční prvky. Pak budeme mít v evropském kontextu konkurenční výhodu při financování obdobných typů projektů a naše chlubení se zdravými veřejnými financemi získá další pádný důvod.

PETR ZAHRADNÍK člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel

ekonom České spořitelny

Debata je redakčně krácena. Celé texty jsou na Českápozice.lidovky.cz