Víc než oheň pálí Sibiř nouze

MOSKVA Televizní zprávy začínající výčtem živelních pohrom, zpožděných letů či dobrovolných akcí typu „příspěvek na strom pro Sibiř“. Požáry na východě země jsou pro Rusko hlavním tématem léta. Názory na to, o jak závažný problém jde, se ale různí. Zatímco média i záchranné složky varují před katastrofou století, sami Sibiřané nabádají ke střízlivosti.

Záchranné složky, které koordinuje ministerstvo pro mimořádné situace, registrují na 270 požárů. Hoří lesy na ploše odpovídající zhruba polovině Česka, nejvíce v Irkutské oblasti, Krasnojarském kraji a v Jakutsku (Saše). Požáry se šíří většinou v místech, kam nevkročila noha člověka. Hasiči věnují pozornost jen zlomku z nich, pokud se přiblíží na 20 kilometrů od obydlených míst. Nejhorší situace je u vesnice Kujumba, osídlené sibiřským národem Evenků (Tunguzů), oheň je tu pět kilometrů daleko. „Nasazujeme si roušky, děti nepouštíme ven,“řekla novinářům z deníku Rossijskaja Gazeta Jana Zacharčuková. Obyvatelé podle ní mají strach především z divoké zvěře: „Bojíme se, že tudy budou utíkat medvědi, losi a vlci,“dodala Zacharčuková.

Dešti zatím neporučíme Drtivou většinu požárů ale nikdo nehasí, porost se nechává volně vyhořet, protože oheň je v tajze přirozeným živlem. Pokud hasiči zasahují, děje se tak jen v případě, pokud se oheň přiblíží k obydleným místům nebo infrastruktuře. Hasí se téměř výhradně ze vzduchu, i mnohatunové náklady vody z těžkých požárních letadel jsou v tajze kapkou v moři.

V pohotovosti je také letoun An-26B Cyklon se speciálními patronami s jodidem stříbrným, které dokážou z mraků spustit déšť. „Zjednodušeně řečeno, střílet zatím není kam. Potřebujeme bouřková oblaka, a ta nejsou,“vysvětluje ministr lesního hospodářství Krasnojarského kraje Dmitrij Maslodudov. Podle něj se čeká na vhodnou meteorologickou předpověď. „Jakmile bude vypadat slibně, zvedáme letadlo do vzduchu,“ujišťuje.

Letos na Sibiři i v celém Rusku panuje nezvyklé počasí. Zatímco v centrální a západní Sibiři kvůli nezvyklému teplu a suchu hořely lesy, na jihu a východě deště způsobily povodně, v téměř subtropickém Vladivostoku zase bylo donedávna nezvyklé chladno.

„Požáry na Sibiři, u polárního kruhu a v Priangarsku nejsou žádnou katastrofou, ale běžným sezonním jevem. Nová je tu neočekávaně bouřlivá reakce veřejnosti a panika úřadů,“píše v deníku Novaja gazeta krasnojarský novinář Alexej Tarasov. Tlaková níže nad středem Sibiře totiž tentokrát nasměrovala popílek z požárů nikoli na sever a východ, jak je obvyklé, ale na jihozápad. Černý smogový opar je vidět i z letadla prolétávajícího nad Bajkalem a Krasnojarskem, dým pocítili i v Novosibirsku, Omsku a podle některých svědectví také až na Urale.

U ruské veřejnosti proto tentokrát požáry vyvolaly neobvyklou vlnu solidarity. Internetová petice Zachraňte Sibiř má na 300 tisíc podpisů, reportéři státní televize vyzývají k nasazení všech sil a prostředků, letecká společnost S7 na palubě svých letadel slibuje převést z každé prodané letenky určitou částku na zalesňování spálenišť.

Ruská „glubinka“

„Na Sibiři nejsou potíže s lesními požáry, tím největším problémem je tu nutnost dekolonizace,“nabízí novinář Tarasov vlastní pohled na záležitosti Sibiře. Jeho slova pochopí návštěvník po několika stovkách kilometrů vlakem na Transsibiřské magistrále východně od Jekatěrinburku. „To je poslední výspa civilizace, za ní začíná ruská glubinka,“přibližuje mi můj spolucestující Igor výraz, jehož ekvivalent v češtině neexistuje a znamená cosi jako zapomenutý kout země daleko od hlavního města. V glubince lidé vědí, že víc než na stát se musí spolehnout sami na sebe – papouškování propagandy Kremlu tu v módě není.

Ze Sibiře nyní přicházejí rozporné zprávy. Armáda se chlubí, že všechny požáry, které hasí vojenské letectvo, se už podařilo zlikvidovat. Podle serveru Tajga.info se naopak oheň šíří po stále větší ploše. Nadějí je teď vlna chladného a deštivého počasí, která přichází od západu, provází ji ale také silný vítr nahrávající šíření ohně. „Ještě tak dva tři týdny a tajga se uhasí sama,“míní Igor. „Nebude oheň, hysterie skončí a sibiřská glubinka tu zase zůstane se svými problémy,“uzavírá.

Ruskem se šíří vlna solidarity s hořícími sibiřskými lesy, místní lidé je ale považují za obvyklý jev a upozorňují na hlubší problémy regionu.