Kamil Lhoták očima svého syna
Ani autobiografie by nejspíš nebyla tak důkladným vhledem do duše malíře Kamila Lhotáka jako výpověď jeho syna v knize Můj otec.
Textově značně rozšířené druhé vydání knihy Můj otec, obohacené o fotografie Václava Chocholy a snímky z Archivu B&M Chochola, vydalo po jedenácti letech znovu Nakladatelství Vltavín. Důvodem nebyla jen dlouhodobá poptávka po zmíněné publikaci, ale také ochota umělcova syna ponořit se opět, a ještě hlouběji, do nejintimnějších vzpomínek spojených se životem a dílem Kamila Lhotáka.
Autor a syn v jedné osobě vypravuje příběh svůj a svého otce s lehkostí, čtivě a poutavě. Oba osudy se přirozeně prolínají, doplňují a pozvolna vytvářejí portrét muže, jenž byl nejen zdatným malířem a ilustrátorem. Z mnoha popsaných příhod a zápletek čtenář důvěrně pozná Lhotáka jako mimořádně talentovaného výtvarníka, ale také jako manžela, otce i přítele jiných umělců. Lhoták ml. ho popisuje očima dítěte, pak dospělého muže, a nakonec i z pohledu
člověka, který s odstupem času a po prožitých peripetiích vlastního života lépe chápe některé situace a otcovy reakce.
Nevyhýbá se ani choulostivým rodinným tématům. Zmiňuje duševní chorobu své matky a její ústavní léčbu, líčí soužití v domácnosti s babičkou a tátou po rozvodu rodičů. Otec a syn Lhotákovi spolu žili třicet let v jednom bytě, což Kamil Lhoták ml. komentuje bez zbytečných příkras: „Souviselo to patrně s dlouhodobým a notorickým neúspěchem nás obou při hledání životní partnerky…“
S dětskou upřímností dále líčí, že když mu bylo třicet, začala jít tato situace otci nervy a dal mu najevo, že by se měl oženit a odstěhovat. Důsledkem společně obývaného bytu je synova znalost otcových zvyků, názorů i výtvarného myšlení více než důvěrná. Lhoták ml. ji ve zmíněné knize využil beze zbytku, avšak s vkusem, citem pro detail i pro podstatné etapy malířova života.
Motocykl jako portrét
Velkou vášní Kamila Lhotáka byly stroje, jim je také v knize věnována rozsáhlá pasáž rozvedená do všech detailů. Popisuje vztah malíře k motocyklům, kolům i strojům vůbec. Některé drobnosti jsou úsměvné, jiné odzbrojující. Lhoták ml. například vzpomíná, že když otec maloval motocykl, tvořil vlastně portrét. Jeho mistrovství ve ztvárnění technických detailů pak dokládá příhodami o padělatelích. Nikomu se nepovedlo provést kresbu s takovou technickou dokonalostí, aby se nepoznalo, že se nejedná o Lhotákovo dílo.
Zajímavé jsou vzpomínky na umělecké přátele Kamila Lhotáka, patřili k nim Zrzavý, Kolář, Šíma, Muzika, Tichý, Sklenář, Hudeček, ale i básníci a fotografové. Prostřednictvím autentických příhod Lhoták ml. popisuje, jak to mezi otcem a některými z nich jiskřilo, o co se přeli a co je naopak spojovalo. Autor přiznává, že chce o otcově životě podat úplnou, nezkreslenou zprávu, v níž se nelze vyhnout tématu „ženy“a s nimi spojenými intimními výpověďmi.
Kniha vychází opět v grafické úpravě malíře Jana Chaloupka. Ve snaze odlišit obě vydání, doplnil Chaloupek text jiným obrazovým materiálem, a i jinak publikaci obohatil. „Je zde například reprodukován jediný Lhotákův autoportrét nazvaný Vlastní portrét s chimérou a jediný Lhotákův prostorový objekt,“říká ke knize Chaloupek. „Jedná se o obal od globusu, na kterém v roce 1963 vyvedl motiv bóje s vlajkou. Stejný výjev použil o osmnáct let dříve na obraze Parkinson‘s Doncaster Butter – Scotch. Detail plavatky, neboli bóje, jsem pak připomněl na předsádkách jako pomyslné motto. Objevné jsou listy z malířových deníků, pro dokreslení Lhotákova života je rovněž podstatné velké množství uveřejněných fotografií.“
Kamil Lhoták: Můj otec /Kamil Lhoták/
K vydání připravil Robert Hédervári a Kateřina Tučková Nakladatelství Vltavín 2019