(Ne)slavné konce
Příběhy úspěchu založeného na neotřelém přístupu, či dokonce drzosti v kombinaci s nezlomnou vůlí a nevysychajícím proudem nápadů lidé mívají rádi. Inspirují se v nich nebo prožívají aspoň imaginárně to, co se v jejich životech neodehrává. Módní branže je takových plná, případně je umí přifouknout, aby se zboží lépe prodávalo.
Ne všechny ale končí hollywoodským „šťastně až na věky věků“.
Asi nejsmutnější story z poslední doby je případ značky Sonia Rykiel. Po marném hledání nového investora skončila v likvidaci, ani ne tři roky po smrti své zakladatelky a po padesáti letech své existence. Rykielová v 70. letech přišla s odvážnou revolucí v oblékání žen. Nákladné látky nahradila jednoduchou pleteninou. Ze svetru, považovaného za sportovní oblečení, udělala módní záležitost. A Pařížanky naučila po svém vzoru chodit komplet v černém. Sama k tomu říkala, že nechce ztrácet čas vybíráním barev.
Její styl byl nezaměnitelný. Vždy šik, vždy praktický, vždy trochu drzý. Ať už šlo o asymetricky střižené malé
bylo povinností pro milovníky módy. Vlajkovou lodí byly černé úzké džíny a bílé spodní prádlo prezentované na lepých tělech – úplně původně Marka Wahlberga nebo Brooke Shieldsové. A právě k poslednímu jmenovanému se módní dům plně navrátil, když rozvázal spolupráci s jedním z nejtalentovanějších současných tvůrců Rafem Simonsem. Ten pro vlastně konzervativní značku tvořil příliš progresivně.
Zkrátka rozmarný svět módy je plný fascinujících příběhů až na to, že některé trošku neslavně končí.
Sonia Rykielová nahradila nákladné látky jednoduchou pleteninou. Ze svetru, považovaného za sportovní oblečení, udělala módní záležitost.
Autor je redaktorem Seznam Zpráv