Je bitcoin rakovina financí?

Praní špinavých peněz pomocí kryptoměn není snazší než v běžné bance

Já bych všechny ty kryptoměny zakázala! Podobný přístup, jakým se parodicky označovaly snahy zregulovat za každou cenu internet jako věc novou a neznámou, teď řada lidí, ale i politiků a úředníků zaujala vůči virtuálním penězům. Nejhlasitějším poslem nové finanční apokalypsy je známý americký ekonom Nouriel Roubini, podle nějž je bitcoin a jeho následovníci přímo rakovinou celého systému. Začátkem léta již poněkolikáté ostře vystoupil proti údajné nečinnosti regulačních úřadů, které dle jeho slov jen přihlíží podvodům, jež představují kryptoměny.

Tento argument populárního ekonoma dost často bez konkrétních technických, právních, či dokonce ekonomických znalostí přebírají odpůrci kryptoměn. Bohužel mezi ně patří i některé české úřady. Neúnavně opakují, že jsou kryptoměny pouze nástroj na praní špinavých peněz, slouží k nakupování nelegálních věcí na internetu a teroristé jimi financují svoji aktivitu.

Svého zákazníka znát budeš!

Dnes už ale v České republice, a od příštího roku také v Evropské unii, kryptoměnové firmy spadají pod stejnou regulaci jako tradiční poskytovatelé finančních služeb – zejména pod zákon na potírání praní špinavých peněz a financování terorismu. To znamená, že jsou povinné sledovat informace o transakcích, ověřovat identitu svých klientů v případě obchodu nad 1000 eur a u plateb nad 15 000 eur kontrolovat účel plateb. Společnosti poskytující služby spojené s kryptoměnou tedy musí dodržovat stejné předpisy jako jiné finanční instituce, jako jsou třeba banky. Především musí připravit interní předpisy pro hodnocení rizik a případné podezřelé transakce hlásit Finančnímu analytickému úřadu.

Každý systém samozřejmě lze obejít, a tak k zatím největším podvodům ve finančním sektoru dochází pomocí tradičních institucích. Odhadem se každý rok prostřednictvím bankovních účtů properou zhruba dva biliony dolarů a vědomá účast bank není výjimkou. Kauza ze začátku roku, zvaná Troika Laundromat, je toho neslavným příkladem. Systém, který pomáhal ruským oligarchům posílat „vyprané“peníze na Západ, zorganizovaly pobočky známých bank, včetně Citigroup, Deutsche Bank a Raiffeisen. Tyto banky v průběhu několika let umožnily ruským oligarchům a politikům také tajně nabývat podíly ve státních společnostech, nakupovat nemovitosti, luxusní jachty, či dokonce platit lékařské služby. Známý odpůrce alternativních finančních systémů Roubini by měl regulátorům vyčítat spíše přehlížení chování některých bank než jejich nečinnost v oblasti kryptoměnových služeb.

Nikdo rozumný nezakazuje výrobu nožů jen proto, že mohou sloužit k vraždě. Stejně tak nikdo na amerických úřadech, které koncem června zadržely ve Filadelfii téměř dvacet tun kokainu na lodi vlastněné bankou JP Morgan, nevolal po přísnější regulaci bank nebo logistických firem.

Česko pokroku nepřeje

Bohužel se takto racionálně nechovají úřady na celém světě. Příkladem může být český Finanční analytický úřad, který velmi přísnými předpisy maximálně omezí nasazování inovací a nových technologií – buď ve snaze zjednodušit si práci s tvorbou zákonů přívětivých pro byznys, nebo čistě z neochoty domyslet si dlouhodobé ekonomické dopady. A přesně tento přístup se promítl i do novely zákona o praní špinavých peněz a financování terorismu. Ta navrhuje významně rozšířit definici toho, co lze považovat za virtuální měnu, i seznam firem, které nově budou muset splňovat předpisy pro identifikaci a kontrolu svých zákazníků – což je velmi nákladné.

Zatímco evropský předpis tyto podmínky stanovuje pouze pro kryptoměnové směnárny a poskytovatele virtuálních peněženek, český návrh jde mnohem dál. Nově se tak regulace může dotknout i provozovatelů korporátních blockchainových řešení, nebo dokonce kohokoliv, kdo poskytuje konzultace v oblasti kryptoměn a blockchainu.

Český návrh zákona tak naprosto zbytečně jde nad rámec evropské směrnice a přináší novou regulační zátěž bez odpovídajícího přínosu pro národní legislativu a konkurenceschopnost českých firem. Finanční analytický úřad vychází z předpokladu, že jelikož něco v jeho úvahách může do budoucna představovat riziko, je lepší preventivně zregulovat vše, neboť zákonodárce nestíhá sledovat technologický a ekonomický rozvoj daného odvětví.

Podobně přistupuje třeba k využití moderních technologií pro online identifikaci klienta. Například účet ve službě Revolut si pomocí telefonu založíte za pár minut, české firmy vám však nic takového nemohou nabídnout – řešení ale není využití poboček CzechPointu, jak jednou zcela vážně doporučil zástupce ministerstva vnitra.

Takový přístup svědčí o nepochopení technologického vývoje a možností, které přináší české ekonomice i spotřebiteli, a povede jen k odchodu českých nadějných firem do států s rozumnější regulací. Kryptoměny jsou dnes neprávem na pranýři, jejich přehnaná regulace ale může mít ničivé následky pro naši ekonomiku.

K největším podvodům ve finančním sektoru dochází pomocí tradičních institucí a především bank, ne kryptoměn