Bez paměti II

Před třiceti lety publikoval oficiální časopis Tvorba článek Víta Richtera s titulkem Bez paměti. Autor se v něm zabývá tristní situací tehdejší Státní (dnes Národní) knihovny, v níž působí od roku 1971 dodnes. Popisuje neutěšený stav knihovních fondů, které byly provizorně uskladněny v nevyhovujících prostorách. „Pro nedostatek skladovacích prostorů je vyřazeno z půjčování více než půl milionu svazků. Jedná se jak o vzácné historické fondy, tak i o novodobou produkci,“psal Richter.

Přenesme se teď v čase o třicet let. Kolik myslíte, že je v současné době vyřazeno knih z půjčování z důvodů revitalizace Klementina? – Odpověď: přes 700 000, tedy ještě o dvě stě tisíc víc než na sklonku vlády komunistické strany.

Až se za pár měsíců budeme kolektivně poplácávat po ramenou, co všechno jsme za „třicet let svobody“dokázali, vzpomeňte si na Národní knihovnu. Protože na ní se dá výstižně ukázat fiasko vlády demokratických stran, které jednu z klíčových národních institucí považují jen za hřiště pro své mocenské půtky. Dokladem mohou být již osoby, které ministerstvo kultury do čela Národní knihovny instaluje. Od roku 2008 se tu vystřídalo pět ředitelů: učitel z Kardašovy Řečice, mediální

manažer, hráč na lesní roh, památkář a nakonec vězeňský kaplan. Předpoklady k výkonu funkce: správný stranický průkaz či vhodné konexe.

Každý, kdo je se situací Národní knihovny obeznámen, ví, že současná revitalizace je nákladný nesmysl a že dříve či později bude nutné postavit pro největší českou knihovnu novou budovu, která na rozdíl od barokního Klementina bude splňovat parametry pro moderní knihovní provoz. Po fiasku s Kaplického „blobem“ve druhé polovině nultých let se nicméně vláda rozhodla pro revitalizaci stávajících prostor. Její dokončení, jak informovaly LN v pondělí, se kvůli sporům s památkáři odsouvá někam k roku 2023.

V citovaném článku z roku 1989 kladl Vít Richter kořeny nezájmu o rozvoj Národní knihovny do doby národního obrození. „Je zajímavé, že ve výčtu vědeckých, osvětových a kulturních institucí vzniklých v tomto období zcela chybí Národní knihovna.“Ani v „přestavbovém“týdeníku se v létě 1989 nedalo naplno napsat, že za situaci Národní knihovny mohla hlavně bolševická kulturní politika předchozích 40 let. To my si servítky brát nemusíme a můžeme stav Národní knihovny označit za kulturní zločin polistopadového establishmentu.

PS: V poslední den ve funkci odvolal ministr kultury Antonín Staněk Víta Richtera, který patří mezi nejrespektovanější české knihovníky, z postu předsedy Ústřední knihovnické rady. Nahrazen bude kaplanem, který je shodou okolností ředitelem Národní knihovny.

Každý, kdo je se situací Národní knihovny obeznámen, ví, že současná revitalizace je nákladný nesmysl a že dříve či později bude nutné postavit pro největší českou knihovnu novou budovu