Nejdojemnější Tarantinův film
Snímek Tenkrát v Hollywoodu je věrohodnou obhajobou očistné moci filmového násilí
Stalo se to téměř přesně před padesáti lety, v noci na 9. srpna v Los Angeles. Jeden člen a dvě členky „rodiny“Charlese Mansona, komunity vyznávající zároveň životní styl hnutí hippies i pomatené vražedné učení svého vůdce, vnikli do domu, jejž měl pronajatý režisér Roman Polanski se svou ženou, nadějnou herečkou Sharon Tateovou. Polanski tou dobou natáčel v Evropě a v domě byla s Tateovou, která měla každým dnem porodit, skupinka jejích přátel. Tři Mansonovi vyslanci všechny obyvatele domu brutálně zavraždili; předtím zabili ještě mladíka, který se jim náhodou připletl do cesty. Další členka „rodiny“, Linda Kasabianová, sloužila pouze jako řidička, údajně se pokusila probíhajícímu masakru zabránit, ale nemělo to žádný účinek. Oběti utrpěly celkem 169 bodných ran a sedm střelných zranění.
Motiv otřesného činu byl obskurní (Manson, kromě toho, že chorobně žárlil na úspěšné umělce, chtěl pravděpodobně vzbudit dojem, že pachateli jsou černoši, a rozpoutat tak rasovou válku, kterou předpovídal ve svých vizích) a s Sharon Tateovou a jejími přáteli neměl osobně prakticky nic společného. Následující den vraždili pachatelé znovu a dopadeni byli až o několik měsíců později, když se policii přihlásila Linda Kasabianová. Hlavním sídlem Mansonovy sekty byl ranč nacházející se nedaleko Los Angeles, jehož vlastníkem byl osmdesátník George Spahn – v době, kdy svůj majetek komunitě bezúplatně (respektive za přízeň členek „rodiny“) poskytl, již nemocný a slepý. Usedlost nazývaná také Spahnův filmový ranč dříve sloužila jako exteriér pro béčkové westernové filmy a televizní seriály.
A právě z těchto skutečností se zrodili fiktivní hrdinové filmu Tenkrát v Hollywoodu, zasazeného do období, kdy se schylovalo k osudnému útoku a kdy zároveň končila jedna velká etapa v historii filmového impéria. Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) je středně úspěšný herec, kterého proslavila zejména westernová televizní show
Bounty Law. Tu ovšem opustil, aby se mohl pokusit o filmovou kariéru, která se však nevyvíjí nijak oslnivě, a tak se Rick potácí mezi plačtivými depresemi a snahou přesvědčit sám sebe, že ještě může něco dokázat, i když jeho éra se nezadržitelně rozplývá. Bydlí ale přece pořád ještě v Hollywoodu a jeho sousedem je úspěšný Roman Polanski! Možná Rickovi schází jediná bazénová párty k roli, která by ho dostala na skutečné výsluní... Anebo, jak mu doporučuje pragmatický producent Marvin Schwarz v podání Ala Pacina, může pořád ještě odjet do Itálie a točit tam spaghetti westerny, které ovšem Rick považuje za děsné.
Vychovala nás televize
Oporou je Rickovi kaskadér Cliff Booth (Brad Pitt), který za něj po léta natáčí nebezpečné scény. S ubývajícími Rickovými rolemi se však tenčí i příležitosti pro Cliffa, a ten tak čím dál víc dělá Rickovi spíš řidiče a domovníka v jeho rezidenci na Cielo Drive. Cliff bydlí jinde, ve skrovném přívěsu s věrným psem a on sám se věrnému psu podobá – je nezáludný, oddaný, pro jiné možná trochu nebezpečný, ale pro Ricka vždy připravený nastavit kůži.
Je to právě Cliff, kdo se půl roku před vražednými událostmi, k nimž černá komedie směřuje, zatoulá na Spahnův ranč, kam jej dovede stopující nymfa, členka „rodiny“. Při thrillerově pojaté obhlídce ranče a jeho obyvatel (tedy především obyvatelek) Tarantinův snímek celkem věrně koresponduje s dokumentem Manson Roberta Hendricksona a Laurence Merricka, který začal vznikat už v roce 1969 a zachycuje autentickou atmosféru komunity i názory jejích členek – převážně inteligentních, zmatených dívek utíkajících od rodičovské autority. V dokumentu, který byl dokončen v roce 1973, také z úst jedné Mansonovy vyznavačky zazní výrok, jejž pak Tarantino parafrázuje ve scéně, kdy se již vrazi chystají zaútočit na své oběti: zabíjení nám naočkovala televize, která nás vychovávala – celé dětství a mládí jsme se v seriálech a filmech dívali na vraždy, není tedy divu, že teď sami zabíjíme, a je namístě zabíjet právě ty, kdo jsou za to televizní zabíjení zodpovědní.
Není celkem divu, že tento výraz vymknuté logiky rozechvěl Tarantinova čidla: celý film Tenkrát v Hollywoodu je v podstatě polemikou s ním, láskyplnou obranou neškodné zábavní funkce a očistné moci filmového násilí. Jak může šťavnatý filmový masakr přinést zadostiučinění, zmírnit frustraci, a dokonce nabídnout úlevnou alternativu k historické realitě, ukázal Quentin Tarantino v Hanebných panchartech, kde nechal k potěše publika rozstřílet Hitlera na cucky a celou jeho početnou suitu upekl v zapáleném kině. Se snímkem Hanebný pancharti pojí Tenkrát v Hollywoodu nejen herecká účast brilantního Brada Pitta, ale i přímý odkaz – jednou z filmových rolí Ricka Daltona je významná (bohužel pro něj nikoli hlavní) úloha ve válečném snímku The 14 Fists of McCluskey, kde Dalton sežehne německý vojenský štáb plamenometem se správně stupidní (a tím pádem nezapomenutelnou) hláškou „objednal si tu někdo smažené sauerkraut?“.
Reálnou inspirací Čtrnácti pěstí je film Rogera Cormana Tajná invaze z roku 1964, po níž následoval v roce 1967 podobně postavený Tucet špinavců Roberta Aldriche. Odkazů na skutečně natočené filmy a reálná jména tvůrců ve spojení s fiktivními rolemi Ricka Daltona si znalec béčkové americké i evropské tvorby 60. let užije do sytosti; méně obeznámený divák se může vyhledáváním souvislostí dlouho bavit, třeba až Tenkrát v Hollywoodu vyjde na DVD. Za zmínku rozhodně stojí westernový televizní seriál Lancer, který v Americe běžel v letech 1968–1970 a v němž si Rick Dalton zkouší významnou roli padoucha. Barvitě rozehraná partie, v níž se Rick Dalton promění z uchrchlaného zoufalce zapomínajícího text až v brilantního představitele „zlého Hamleta“, je esencí Rickovy postavy a Leonardo DiCaprio
Sharon Tateová znovu září Přesto je devátý Tarantinův snímek v mnoha ohledech nezapomenutelný a jedinečný. Především je to nejdojemnější režisérův film. Sharon Tateovou (Margot Robbieová) líčí s nefalšovanou něhou a dětská radost nekomplikované herečky, když se zajde podívat na projekci svého filmu a diváci oceňují její komické scény, bere za srdce. Dojímá rozkolísanost nešťastného westernového představitele za zenitem, zobrazeného jen s lehoučkou ironií, i oddanost a spolehlivost jeho westernově přímočarého přítele. Nostalgií (a zároveň neodolatelným, jednoduchým vtipem) je prodchnuté setkání s Brucem Leem (Mike Moh) a působivá je i kratičká etuda Stevea McQueena (Damian Lewis).
Celé dokonale vypravené, režisérovou osobní vzpomínkou podbarvené ohlédnutí za koncem zlaté éry Hollywoodu, za její barevností, lehkovážností, optimismem, kde ale hned pod povrchem číhaly dalekosáhlé problémy a tragédie, je jeden velký, hořkosladký nostalgický sen, který nechce skončit. A hluboce dojemné je nakonec i režisérovo eruptivní vyznání lásky k umělému, s gustem tvořenému filmovému násilí, které nám může pomoci překonat zoufalství ze skutečného, pochopení vzdorujícího zločinu.
Tenkrát v Hollywoodu
USA 2019 Režie: Quentin Tarantino Hrají: Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbieová ad. Premiéra 15. 8.