Sucho narušuje statiku domů
Podloží náchylné ke smršťování může vlivem počasí deformovat stavby. Nejhorší jsou spraše a jíly
PRAHA Zkontrolovat vodu, rozvody elektřiny a katastr, zda se ve výpisu neobjeví věcné břemeno, pak pečlivě projít kupní smlouvu. Zájemci o pozemek či dům musejí prověřit hromadu věcí, aby věděli, že si nepořizují mašinu na starosti. Nově by si ale měli dát pozor ještě na jednu věc – jaké je v místě podloží. Pětiletá epizoda sucha a klimatická změna přináší do reálného života další, dosud netušený problém. Nezanedbatelně ovlivňují statiku budov.
„Když je země napuštěná vodou, má nějaký tlak. Když voda odteče, tlak se zmenší a budova si začne sedat,“popsal LN architekt a projektant Martin Pribila.
Vysušená, odvodněná půda, změna spodního proudění, ale i vysoké teploty na domy působí. Jsou pak náchylnější i na pohyb v důsledku přívalových dešťů. Tak jako v mnoha jiných případech mohou sucho a následná povodeň spolupracovat na finální zkáze.
To, jak se dům se suchem vypořádá, z velké části závisí právě na půdě. Doslova noční můrou je podle Pribila spraš, tedy úlomkovitá usazená hornina navátá větrem, která se podobá jemnému jílu. Ostatně ani ten není dobrý.
„Z mého pohledu je jílové podloží nejhorší. Vyschne a popraská, smršťuje se, a tím pádem dělá trhliny. Navíc je přesedavé, což znamená, že může náhle ztratit svoji nosnost,“líčí Pribila.
Naopak nejlepší je podle něj kamenné a štěrkové podloží. Je stabilní – kolik vody přijde, tolik odtud také odteče.
Vliv sucha na základové zeminy potvrzuje i Václav Jandáček z České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. I podle něj je patrný hlavně tam, kde jsou zeminy náchylné ke smršťování. „Některé oblasti jsou dlouhodobě postiženy těmito jevy a zejména v období, kdy je méně srážek, se smršťování zeminy projevuje do větších hloubek. Při vzniku trhlin se v době větších srážek může dostávat do zeminy takové množství vody, že půda naopak rozbředne, a opět dochází k deformacím,“vykresluje Jandáček bludný kruh.
Klesání spodních vod může podle Jandáčka ničit dům tam, kde je zemina nesoudržná; způsobuje i poškození dřevěných roštů a pilotů pod stavbami. „Zatímco při vyšší hladině vody byly chráněné stálým uložením ve vodě a jejich stav se neměnil, teď uhnívají, protože jsou vystaveny působení vlivu vzduchu,“dodává autorizovaný inženýr.
A jaký to má konkrétní vliv na domy? Objevují se trhliny, deformovaná podlaha, narušení nosné konstrukce, některá část domu může klesnout. Sucho působí také na zdivo, především na takové, ve kterém je hliněná malta či nepálené cihly. „Zastavení pohybů je při mělkém založení stavby velmi obtížné. Existují příklady lokalit, kde se po vykácení vegetace či naopak při osázení stromy, jež čerpají z jílových vrstev větší množství vody, změnily poměry natolik, že došlo k poškození domů, jež pak musely být nákladně opravovány,“líčí.
Architekt Pribila, který se dlouhodobě zabývá vlivem klimatických změn na stavby, přišel s nápadem v projektu, který nazval slovensky Krtkodom, tedy krtinec. Jde v podstatě o dům zapuštěný do krajiny. Pribila se navíc snaží vyřešit i to, aby počasí nemělo vliv na kvalitu života v domě. „Není to jen otázka podloží, my v těch domech hlavně bydlíme. První, nač by člověk měl myslet, je výběr lokality. Neřídit se jen tím, kde je volno či dobrá cena, protože i ta má nějaký důvod. Jen je potřeba ho najít,“říká architekt.
Povinná energetická nula Obecně je dobré při ochraně domu před suchem myslet nejen na spotřebu tepla, ale i na to, aby stavba byla energeticky pasivní. Takové stavby jsou od letoška de facto povinné. Evropská směrnice o energetické náročnosti budov požaduje, aby počínaje rokem 2020 byly nové budovy v zemích unijní osmadvacítky energeticky takřka „nulové“, což splňují zejména pasivní domy s minimální spotřebou energie na vytápění či na ohřev vody. Češi jsou zvyklí hlídat si spotřebu energií v zimě, avšak v létě na to zapomínají.
Další obranou proti vlivu sucha je věčně připomínaná a přitom stále opomíjená zeleň: v ideálním případě by dům měl být chráněný přírodou, ať už stromy, či dalšími rostlinami, jež pomohou se stíněním i s odpařováním vody. Zeleň může v zimě „přitopit“až o deset stupňů, v létě naopak udrží teplotu na příjemné pětadvacítce. A navíc zachytí velkou část prachu. „Ve Vídni nedovolí pokácet jediný strom. Uděláte-li to, platíte ohromnou pokutu, a to i lidem, kteří bydlí v okolí. I proto tam mají vždy o jeden a půl stupně lepší teplotu než třeba v Bratislavě,“líčí Pribila.
Důležitý při suchopárném odboji je rovněž výběr materiálů, včetně těch, jež jdou na detaily na budově. Ty dnes nejvíc používané vydrží fit při teplotě do 50 stupňů Celsia; přitom na fasádě bývá běžně o patnáct stupňů víc. Problematické jsou v tomto ohledu silikony proti zatékání, lepidla na parapety či barvy. Pomůže i zapustit dům částečně do země. Pribila to používá u svých krtinců, inspiroval se podobnými stavbami v Americe z dob energetické krize. Pod povrchem stavba tolik nečelí povětrnostním vlivům, lépe udržuje teplotu, má nižší nároky na vytápění i ochlazení – prostě to funguje jako termoska. A na opačné straně domu, střeše, by měla být zeleň; i tím se stabilizuje teplota domu.
Stavební zákon nejde do detailu, co se týče hloubky základů pro dům, ale nastavuje obecně, že se musí dbát na pevnost a stabilitu. „Při popisu zemin se běžně upozorňuje na jejich náchylnost k objemovým změnám. Problematické oblasti jsou většině odborníků známé,“říká Jandáček. Klimatické změny se dle něj mohou projevovat na kvalitě staveb zejména tam, kde se vycházelo z jiných podmínek a dlouhodobých zkušeností: „Tam, kde dojde k ochlazování, bude potřeba budovy upravit zejména zesílením tepelných izolací. A naopak tam, kde se oteplí, se stavby upraví tak, aby měly v letním období větší akumulaci chladu, větší zastínění a účinnější ochranu proti vnikání tepla.“
„Osluňovací“bariéra
Na sever od Alp se tak budovy začnou podobat současným domům ve Středomoří a vzhled budov na jih od Alp se přiblíží stavbám známým ze severu Afriky. V horkých oblastech, kam začíná patřit už i jinak mírný pás České republiky, pomalu dává smysl stavět víc ve stínu. Norma o takzvaném proslunění to však zatím nedovoluje. Změnit se ji pokouší třeba pražský Institut plánování a rozvoje (IPR), ale shodu s ministerstvem pro místní rozvoj dosud nenalezl. „Osluňovací“předpis nařizuje, že zkolaudován může být jen takový byt, do něhož 1. března dopadají přímé sluneční paprsky na třetinu podlahové plochy, a to nejméně 90 minut. Stavět domy ve stínu je i kvůli tomu nyní značně problematické. Přitom existují vědecky podložené prognózy, že do roku 2050 vzroste průměrná teplota na zeměkouli ne o jeden a půl stupně, jak předpokládal prvotní černý scénář, ale rovnou o dva. Co vypadá jako maličkost – dva stupně zdánlivě nedělají rozdíl –, má zásadní vliv na klimatický režim celé planety.